ECLI:CZ:NS:2005:11.TCU.88.2005.1
sp. zn. 11 Tcu 88/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 962 Ds 265 Js 206759/02, a to pro trestné činy zvlášť závažné krádeže, zpronevěry, nedbalostního ohrožení silničního provozu a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §242, §243 odst. 1 č. 2, §246, §53, §315c odst. 1 č. 1a, odst. 3 č. 2, §52, §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 962 Ds 265 Js 206759/02, jenž nabyl právní moci dne 20. 6. 2003, byl L. V. uznán vinným trestnými činy zvlášť závažné krádeže, zpronevěry, nedbalostního ohrožení silničního provozu a úmyslné jízdy bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §242, §243 odst. 1 č. 2, §246, §53, §315c odst. 1 č. 1a, odst. 3 č. 2, §52, §69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že
-v noci na 16. 10. 2001 mezi 23.00 a 7.30 hod. v M. v ulici S. vnikl do podzemních garáží, kde se násilným stlačením okna na straně řidiče dostal do osobního vozu zn. Toyota Corolla, poškozeného A. G., ze kterého odcizil sluneční brýle, nůž, kapesní svítilnu a náprsní tašku s osobními předměty, v celkové hodnotě 250 EUR;
-dne 30. 8. 2002 v B. S. se rozhodl si mobilní telefon a osobní automobil zn. Renault Clio, zapůjčené mu poškozenou P. L. za účelem jejího odvozu do zaměstnání a zpět uvedeného dne, ponechat pro sebe a odjet s nimi. S vozidlem odjel po spolkové silnici směrem na K., kde v důsledku požití většího množství alkoholu a příliš vysoké rychlosti narazil do vozidel poškozených G. a K. a následně do vnějšího ochranného sloupku, čímž utrpěl značná zranění a způsobil značné věcné škody. Následnou krevní zkouškou bylo zjištěno 1,68 promile alkoholu v jeho krvi. Vozidlo přitom řídil přesto, že mu bylo rozsudkem Obvodového soudu v Memmingenu ze dne 28. 11. 2000 odňato řidičské oprávnění až do 7. 12. 2003.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle §4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák., zpronevěry podle §248 tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. V. se jednak opakovaně dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, jednak nerespektoval rozhodnutí soudu ohledně zákazu činnosti a konečně ohrozil život a zdraví lidí a majetek jednáním s velmi nebezpečnou povahou, a to řízením motorového vozidla v opilosti a způsobením dopravní nehody. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch