ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.843.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 843/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana projednal ve veřejném zasedání dne 22. srpna 2005 dovolání obviněné P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2005, sp. zn. 5 To 821/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 143/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2005, sp. zn. 5 To 821/2004, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 9 T 143/2004, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněná
P. P.,
j e v i n n a ,
že v přesně nezjištěné době, nejméně však od října 2002 do ledna 2004 v O.-L., okres K., na ul. V., v místě svého trvalého bydliště, prodávala nebo darovala psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., dalším osobám, a to nezl. A. M., nejméně 10 gramů, M. Ž., nejméně 1,6 gramu, nezl. R. R., nejméně 1,5 gramu, D. K., nejméně 25 gramů, nezl. R. K., nejméně v 6-ti případech blíže nezjištěné množství pervitinu, který tyto osoby následně samy užily nebo jim jej aplikovala pomocí injekční stříkačky do žíly, přičemž v uvedeném období prodala nebo darovala nejméně 38,1 g metamfetaminu shora uvedeným osobám,
t e d y
neoprávněně prodala a jinak jinému opatřila psychotropní látku a čin spáchala ve větším rozsahu a vůči osobě mladší než osmnáct let
č í m ž s p á c h a l a
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) , b) tr. zák.
a o d s u z u j e se
podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků.
Podle §39a odst. 3 tr. zák. se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s dozorem.
Odůvodnění:
Obviněná P. P. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2005, sp. zn. 5 To 821/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. října 2004, sp. zn. 9 T 143/2004, kterým byla uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že soudy nesprávně právně posoudily jednání, které je jí kladeno za vinu jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. a současně jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1497/2003, a jeho závěr, že trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. je v poměru subsidiarity k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., má za to, že její jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. Dále spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že její jednání bylo kvalifikováno podle ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., když v tomto směru namítá, že znak „ve větším rozsahu“ vyžaduje množství nejméně ve výši 40 g omamné a psychotropní látky, avšak rozsudek soudu prvního stupně přitom vychází z množství 38,1 g metamfetaminu. Ve vztahu ke kvalifikaci podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. zdůrazňuje, že nevěděla s ohledem na vyspělost M., že měla méně než 18 let a má za to, že jednala ve skutkovém omylu. Konečně pak uvádí, že její jednání vůbec nemohlo nenaplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §187 tr. zák., neboť byla toliko spolukonzumentkou pervitinu s jinými osobami, se kterými se na jeho nákup „skládali“ a společně pak konzumovali. V této souvislosti poukazuje na rozdílný obsah výpovědi svědků v přípravném řízení a u hlavního líčení. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 9 T 143/2004, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 5 To 821/2004.
K podanému dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství tak, že s ohledem na předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 6 Tdo 1497/2003, je trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle §187 tr. zák. ve vztahu subsidiarity, takže jednočinný souběh těchto trestných činů není možný. Skutek neměl být kvalifikován jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení. S ohledem na absenci odvolání státního zástupce se jeví bezpředmětnou úvaha, zda obviněná tyto trestné činy nespáchala ve vícečinném souběhu, když z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně se podává, že některým nezletilým pervitin nitrožilně sama aplikovala. Tato skutečnost ovšem není vyjádřena ve skutkové větě rozsudku a není tak součástí soudy učiněných skutkových zjištění. Naopak za zjevně neopodstatněnou považuje další relevantně uplatněnou námitku, neboť znak „ve větším rozsahu“ ve smyslu ustálené praxe, vycházející z Pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zástupce poř. č. 6/2000, je naplněn již distribucí více než 10 g metamfetaminu, což obviněná učinila. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 5 To 821/2004, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po ověření, že podané dovolání vykazuje všechny zákonem vyžadované formální a obsahové náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
V posuzované věci je především nutno zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (odstavec druhý tohoto ustanovení nepřichází v úvahu). Proto musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací námitky lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení, když současně platí, že jen existence některého ze zákonných dovolacích důvodů je předpokladem provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních (srov. též rozhodnutí Ústavního soudu např. ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Co se týče té části dovolání, v níž obviněná namítla, že její jednání nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §187 odst. 1, 2 tr. zák., protože „…byla pouhou spolukonzumentkou drogy s jinými osobami…“, a že „… neznala věk poškozené A. M.“, jde o námitky, které vychází z jiných skutkových zjištění, než byla učiněna soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud druhého stupně, a Nejvyšší soud jako soud dovolací z důvodů shora uvedených k nim nijak nepřihlížel, neboť se vymykají z rámce zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněná namítá, že její jednání bylo nesprávně právně posouzeno též jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. a že její jednání nenaplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť nebylo naplněno zákonem předpokládané množství omamné a psychotropní látky.
Pokud jde o tvrzení obviněné, že její jednání bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák, s ohledem na množství distribuovaných omamných a psychotropních látek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o námitky zjevně neopodstatněn
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin mimo jiné ve větším rozsahu.
Je třeba konstatovat, že zákonné znaky uvedeného trestného činu byly evidentně naplněny zjištěním, že obviněná od října 2002 do ledna 2004 (tedy po dobu více jak patnácti měsíců) prodávala nebo darovala psychotropní látku metamfetamin (pervitin) dalším, a to mimo jiné i nezletilým osobám, v celkovém množství nejméně 38,1 g.
Toto množství prodaného (případně darovaného) pervitinu mnohonásobně převyšuje spodní hranici zákonného znaku „většího rozsahu“ uvedené kvalifikované skutkové podstaty, za kterou se v soudní praxi považuje distribuce již 10 gramů pervitinu (toto množství je způsobilé být obsahem 200 dávek po 50 miligramech). Aplikační praxe je v tomto ohledu ustálena též na podkladě pokynu obecné povahy č. 6/2000, který vydal nejvyšší státní zástupce podle §9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců. Tento pokyn sice není pro soudy závazný, ale je v jejich rozhodovací praxi běžně akceptován, protože vychází z mezinárodních zkušeností a z poznatků lékařské vědy o tom, jaká množství omamných a psychotropních látek již jsou způsobilá výrazně ohrozit zdraví nebo život člověka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1354/2003).
Pokud tedy, jak vyplývá ze skutkových zjištění, obviněná poskytla prodejem či darováním více osobám během delšího časového období celkem nejméně 38,1g pervitinu, nepochybně došlo k naplnění posuzovaného zákonného znaku „ve věším rozsahu“ předpokládaného ustanovením §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Námitky obviněné proti výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. proto zjevně nemohly vést k žádné změně stran tohoto výroku.
Naopak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba přisvědčit obviněné v tom, že její jednání bylo nesprávně kvalifikováno též jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. (v jednočinném souběhu s trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.), neboť tomuto posouzení s ohledem na konkrétní skutková zjištění obou soudů v posuzované věci skutečně bránil vztah subsidiarity těchto trestných činů. Subsidiárním je v daném případě trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák., jenž za soudy zjištěných okolností pouze doplňuje ochranu téhož objektu, kterou poskytuje primární ustanovení o trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to proti méně nebezpečným útokům téhož druhu. Ustanovení subsidiární se užije, jen pokud není čin trestný podle ustanovení primárního, a jednočinný souběh těchto trestných činů je tak vyloučen. Z pohledu těchto zásad je při srovnání obou uvedených skutkových podstat zřejmé, že oba tyto trestné činy chrání stejné společenské vztahy, neboť jejich objektem je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu, a to v tomto případě látek psychotropních. Šíření toxikomanie spočívá totiž v tom, že jiná osoba je sváděna ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo je v takovém jednání podporována, anebo je takové zneužívání jinak podněcováno nebo šířeno. Pokud je svádění ke zneužívání či šíření zneužívání jiné návykové látky než alkoholu spatřováno pouze v prodeji či v jiném opatření psychotropní látky jinému, je tato skutečnost již vyjádřena v právní kvalifikaci primárním trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., který poskytuje ochranu témuž objektu jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. Tomu odpovídá i menší závažnost trestného činu podle §188a tr. zák. vyjádřená v sankci stanovené za jeho spáchání ve srovnání se sankcí za trestný čin podle §187 tr. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 6 Tdo 1497/2003, uveřejněné pod č. T 681. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 4, C. H. BECK, dále též přiměřeně rozhodnutí č. 19/2004 Sb. rozh. tr.). Obviněná proto oprávněně namítá, že její jednání bylo nesprávně posouzeno též jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjádřených v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, totiž vyplývá, že jednání obviněné v podstatě spočívalo v prodeji či darování metamfetaminu jiným osobám, jehož součástí bylo i to, že ve dvou případech v návaznosti na tento prodej, kupujícím, kteří již měli zkušenosti s konzumací drog, jím na jejich žádost jimi zakoupený metamfatamin sama nitrožilně aplikovala.
Dovolací soud proto shledal v této části dovolání opodstatněným a z podnětu dovolání obviněné P. P. zrušil jak napadené rozhodnutí, tak rozsudek Okresního soudu v Karviné, jakož i obsahově navazující rozhodnutí, jež s ohledem na změnu založenou zrušením pozbyla svého podkladu. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud sám ve věci znovu rozhodl o vině obviněné trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., a to na podkladě těch skutkových zjištění, které učinily oba nižší soudy a s nimiž se ztotožnil i Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud současně rozhodl o uložení trestu obviněné P. P., která s ohledem na rozsah vyslovené viny byla ohrožena uložením trestu odnětí svobody v rozmezí od dvou let do deseti let. Za přiměřený pokládá dovolací soud trest odnětí svobody v trvání tří let, tedy trest mírně nad spodní hranici zákonné trestní sazby. Pro výkon tohoto trestu byla obviněná ve shodě s ustanovením §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do mírnějšího typu věznice, tj. do věznice s dozorem. Při úvahách o výši trestu a způsobu jeho výkonu vycházel Nejvyšší soud z těch skutečností, které správně vzaly v úvahu již oba nižší soudy a na něž lze na tomto místě v zájmu stručnosti jen odkázat. Samozřejmě bylo přitom nutno zohlednit fakt, že obviněné je ukládán trest jen za jeden trestný čin.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík