ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.951.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 951/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2005 dovolání podané obviněnou L. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 6 To 21/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 7/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 37 T 7/2004, byla L. D., uznána vinnou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za který byla odsouzena podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně jí bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit na náhradě škody poškozené Č. r. , zastoupené F. ú. p. P.-J.M., K., částku ve výši 1 179 702 Kč, z toho částku 659 402 Kč společně a nerozdílně s obviněným R. B., a částku 520 300 Kč samostatně. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 6 To 21/2005, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto rozhodnutí byl doručen obviněné dne 27. 4. 2004, jejímu obhájci dne 14. 4. 2005 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 dne 11. 4. 2005.
Proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná dne 21. 6. 2005 prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadla výrok, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto její odvolání. Jako důvod dovolání uvedla, že v odvolacím řízení byla porušena ustanovení o její přítomnosti ve veřejném zasedání, přičemž odkázala na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že veřejné zasedání v řízení o odvolání se dne 29. 3. 2005 konalo v její nepřítomnosti, ačkoli v dopise zaslaném dne 23. 3. 2005 odvolacímu soudu omluvila svou neúčast, přiložila lékařské potvrzení a požádala, aby se veřejné zasedání nekonalo a bylo odloženo na pozdější termín ze zdravotních důvodů na její straně. Odvolací soud měl dále k dispozici lékařskou zprávu MUDr. S. z 23. 3. 2005. Její obhájce ji u veřejného zasedání omluvil s tím, že v tento den se podrobuje předoperačnímu vyšetření. Již předtím v dopise ze dne 26. 1. 2005 omluvila ze zdravotních důvodů svou neúčast u veřejného zasedání v řízení o odvolání, nařízeného na den 1. 2. 2005 a požádala, aby se nekonalo, přičemž také předložila lékařskou zprávu ze dne 7. 1. 2005. Z lékařských zpráv předložených odvolacímu soudu vyplývá, že její zdravotní stav byl takový, že nedovoloval plnohodnotnou účast u veřejného zasedání, neboť nebyla schopna se ze zdravotních důvodů k němu připravit tak, aby v součinnosti se svým obhájcem u veřejného zasedání mohla řádně uplatnit svoji obhajobu. Přesto odvolací soud dne 29. 3. 2005 jednal v její nepřítomnosti a ve věci meritorně rozhodl, i když bylo zřejmé, že se chce veřejného zasedání účastnit. Byla tak porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obžalované u veřejného zasedání.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení zrušil a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda dovolání podané v této trestní věci splňuje všechny podmínky tak, aby na jeho podkladě mohl přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného výroku rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 a 5 tr. ř., tedy zda není dán některý z důvodů uvedených v §265i odst. 1 tr. ř., pro který by byl povinován dovolání odmítnout.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a obsahuje všechny náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.). Obviněnou výslovně uvedený dovolací důvod pak odpovídá konkrétně uplatněným argumentům i zákonnému ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud dále posuzoval otázku opodstatněnosti dovolání, jakožto další obligatorní podmínky pro zahájení přezkumu podle shora uvedených ustanovení. Na základě porovnání argumentace obsažené v dovolání se základními informacemi podávajícími se z trestního spisu vedeného ve věci přitom dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí. Dovolání proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je ve vztahu k veřejnému zasedání v rámci řízení u odvolacího soudu naplněn tehdy, pokud je porušeno příslušné ustanovení o přítomnosti obviněného na takovém úkonu. Z hlediska trestního řádu se jedná zejména o ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., neboť na přítomnost jednotlivých osob při veřejném zasedání se ustanovení §238 tr. ř. o přiměřeném užití ustanovení o hlavním líčení vztahuje jen zprostředkovaně prostřednictvím postupu podle §205 odst. 1, 2 tr. ř.
Podle ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Obviněná nebyla dne 29. 3. 2005, tedy v den konání předmětného veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, tudíž se na ní zmíněné ustanovení nevztahuje.
Logický a systematický výklad posledně citovaného ustanovení pak vede k závěru, že veřejné zasedání v řízení u odvolacího soudu lze konat v nepřítomnosti obviněného, jenž není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, zásadně za předpokladu, že k němu byl včas předvolán nebo o něm vyrozuměn. Jestliže se k veřejnému zasedání v takovém případě nedostaví, je možno veřejné zasedání provést i v jeho nepřítomnosti (není-li jeho účast nezbytná s ohledem na skutečnost, že ve veřejném zasedání má být provedeno dokazování). Trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by tomu v obecné rovině bránilo.
Jestliže však obviněný řádně a včasně namítne skutečnost, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů účastnit a zároveň vyjádří zájem na tom, aby se mohl veřejného zasedání účastnit v budoucnu, resp. požádá o jeho odročení, brání provedení veřejného zasedání zásada vyjádřená v Listině základních práv a svobod, v jejím čl. 38 odst. 2, podle něhož má každý mimo jiné právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Tato zásada platí podle názoru Nejvyššího soudu nejen pro nalézací řízení, ale i pro řízení o odvolání (srov. i nález Ústavního soudu č. IV. ÚS 662/01 o výkladu uvedené zásady ve vztahu k řízení o mimořádném opravném prostředku).
K námitkám uvedeným v dovolání je však třeba uvést, že v trestním spisu vedeném v posuzované věci se nejdříve na č. l. 557 a 558 nachází omluva obviněné pro nemožnost účastnit se veřejného zasedání v řízení o odvolání nařízeného na den 1. 2. 2005 z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, s žádostí o nekonání veřejného zasedání a nařízení na nový termín a potvrzení praktického lékaře o neschopnosti obviněné účastnit se soudního řízení po předpokládanou dobu dvou měsíců. Za účelem zjištění zdravotního stavu pak odvolací soud dne 1. 2. 2005 odročil veřejné zasedání na neurčito a vyžádal u ošetřujícího lékaře zprávu o tom, kdy se ze zdravotního hlediska bude moci účastnit veřejného zasedání. Ošetřující lékař pak přípisem ze dne 21. 2. 2005 (č. l. 564 spisu) soudu sdělil, že se domnívá, že obviněná by se mohla účastnit soudního jednání, vzhledem k základnímu onemocnění však není schopen určit, jak jednání vzhledem k psychické labilitě pacientky bude probíhat, přičemž si je vědom, že dočasná pracovní neschopnost není kontraindikací k veřejnému zasedání u městského soudu. Po vyrozumění o nařízení veřejného zasedání na den 29. 3. 2005 (obviněná je převzala dne 9. 3. 2005) bylo dne 29. 3. 2005 odvolacímu soudu doručeno podání obviněné s omluvou neúčasti u tohoto veřejného zasedání, a to z důvodu budoucí hospitalizace a operace s žádostí, aby se veřejné zasedání nekonalo a bylo odloženo na pozdější termín po řádné rekonvalescenci po operaci, se zprávou ošetřujícího lékaře, podle které se obviněná 4. 4. 2005 podrobí operaci a následné hospitalizaci a proto její fyzická účast na soudním jednání není vhodná (č. l. 566 a 567 spisu). Odvolací soud poté podle protokolu o veřejném zasedání dne 29. 3. 2005 konstatoval, že podle §202 odst. 2 tr. ř. bude jednání provedeno v nepřítomnosti obviněné. Konečně k dovolání obviněná přiložila lékařskou zprávu ze dne 18. 4. 2005, podle které se dne 29. 3. 2005 podrobila předoperačnímu vyšetření, konzultaci a instruktáži pro nástup hospitalizace a operaci.
Nejvyšší soud konstantně zastává právní názor, podle něhož ne každé zdravotní omezení či pracovní neschopnost automaticky znamená nemožnost obviněného se veřejného zasedání či hlavního líčení účastnit, pročež samotná omluva obviněného doplněná potvrzením o pracovní neschopnosti či lékařskou zprávou, z nichž neplyne nemožnost dostavit se k jednání soudu, resp. účastnit se jej plnohodnotně, ztěží může být kvalifikována jako řádná omluva odůvodňující neúčast z objektivních důvodů. Nejvyšší soud postup obviněné hodnotí jako snahu oddálit jednání odvolacího soudu a pravomocné skončení věci.
V souladu se shora uvedeným právním názorem Nejvyšší soud konstatuje, že pokud odvolací soud vycházel ze zprávy ošetřujícího lékaře, ve které tento sdělil, že obviněná se ze zdravotních důvodů může účastnit veřejného zasedání a následné vyjádření téhož lékaře, podle něhož účast obviněné na soudním jednání „není vhodná“, pak mu nelze vytknout, že při posouzení omluvy obviněné ve spojení se soudem zjištěnými okolnostmi dospěl k závěru, že obviněná je schopná účasti u veřejného zasedání a přesto se k němu nedostavila, ačkoli byla řádně vyrozuměna o jeho konání.
Pokud pak jde o lékařskou zprávu, podle které se obviněná v den konání veřejného zasedání účastnila předoperačního vyšetření, pak i kdyby tato okolnost mohla být odvolacím soudem akceptována jako důvod pro odročení veřejného zasedání, z informací podávajících se ze spisu je zřejmé, že s touto okolností odvolací soud do ukončení veřejného zasedání vůbec nebyl seznámen.
Nejvyšší soud tak, vycházeje ze shora citovaných údajů obsažených ve spisu, dospěl k závěru, že postupem odvolacího soudu, pokud provedl veřejné zasedání bez přítomnosti obviněné, k porušení zákona ve smyslu dovolacího důvodu upraveného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch