ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.998.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 998/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. srpna 2005 dovolání obviněného P. L, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. dubna 2005, sp. zn. 5 To 83/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 56/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. dubna 2005, sp. zn. 5 To 83/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. prosince 2004, sp. zn. 101 T 56/2004, kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání popírá, že se dopustil předmětné trestné činnosti v bytě poškozené B. T. a namítá, že podklady předložené znalci k vypracování odborného vyjádření o výši způsobené škody byly opatřeny již v přípravném řízení a tyto údaje tak byly v průběhu trestního řízení hodnoceny jako neměnné a odpovídající skutečnosti. Odvolacímu soudu vytýká neodůvodněnou manipulaci s důkazy a jejich výklad v jeho neprospěch. Má za to, že pouhý pobyt v bytě poškozené T. a jeho náhlý odjezd bez předchozího oznámení nemůže být důvodem pro závěr, že se dopustil právě v tomto bytě přisuzovaného trestného činu krádeže. Namítá rozpor mezi popisem skutku a užitou právní kvalifikací, když má za to, že skutek, tak jak byl soudy obou stupňů zjištěn a popsán v napadeném rozhodnutí, nevykazuje žádný znak trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., a jeho jednání nelze z právního hlediska kvalifikovat po subjektivní stránce jako úmyslné zavinění, resp. jako přímý úmysl podle §4 písm. a) tr. zák. odejmout cizí věci v celkové hodnotě 21.990,- Kč. Podotýká, že odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i pokud jde o výměru trestu a pokládal za přitěžující okolnost to, že má sklon k páchání trestné činnosti. V petitu dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 5 To 83/2005 a rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 101 T 56/2004, a přikázal Okresnímu soudu v Karviné - pobočka v Havířově, případně jinému okresnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že větší část námitek odůvodňující dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po obsahové stránce mu odpovídá toliko námitka, že v popisu skutku absentuje jakékoliv zjištění, ze kterého by bylo možno usuzovat na úmysl obviněného, která je však zjevně neodůvodněná. Okolnosti uvedené ve skutkové větě, že obviněný využil příležitosti, že byl sám v bytě B. T. a odcizil jí hi-fi věž zn. Panasonic, šperkovnici s 6 páry náušnic, 1 samostatnou náušnici a prsten, čímž způsobil poškozené úhrnnou škodu ve výši 21.990,- Kč dostatečně vystihují úmyslné jednání obviněného přisvojit si cizí věc zmocněním a způsobení škody nikoli nepatrné. Vztah zpětnosti pak soud zjistil z předchozího potrestání dovolatele pro trestný čin krádeže. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních (srov. např. i usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03, sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 578/04, I. ÚS 412/02). Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud tak v rámci dovolacího řízení z důvodů shora rozvedených nemohl přihlížet k těm dovolacím námitkám, jež zpochybňovaly správnost skutkových závěrů učiněných oběma soudy (např. dovolatel zpochybňoval hodnotu odcizených věcí, namítal, že věci mohl z bytu odcizit někdo jiný atd.).
Uplatněný dovolací důvod byl naplněn námitkami obviněného, že skutková zjištění popsaná v napadeném rozhodnutí údajně nevykazují žádný znak trestného činu krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., a to zejména pak potřebnou formu zavinění.
Nejvyšší soud shledal, že tyto dovolací námitky jsou zjevně neopodstatněné.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. se dopustí kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
K posouzení opodstatněnosti dovolatelem uplatněné námitky je třeba připomenout konkrétní skutková zjištění vyplývající ze skutkové části výroku rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž obviněný „dne 3. 7. 2002 v době od 13.15 hodin do 14.10 hodin v H.-M., na ul. N. třída, využil příležitosti, že byl sám v bytě B. T., a odcizil jí hi-fi věž zn. Panasonic, šperkovnici s 6 páry náušnic, 1 samostatnou náušnici a prsten, čímž poškozené B. T. způsobil celkovou škodu ve výši 21.990,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 101 T 19/2000, byl potrestán pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců nepodmíněně a z výkonu tohoto trestu byl propuštěn 17. 11. 2001.“
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje taková konkrétní skutková zjištění, která dostatečně vyjadřují a naplňují zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněný odcizil věci, tak jak jsou popsány ve výroku prvostupňového rozsudku, patřící a nacházející se v bytě poškozené B. T. v celkové hodnotě 21.990,- Kč, a to tak, že využil příležitosti, když ho ve svém bytě poškozená zanechala na krátkou dobu samotného a nikdo jiný v bytě nebyl. Z těchto skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že obviněný si úmyslně přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tak škodu nikoliv nepatrnou. Pokud obviněný zpochybňuje subjektivní stránku trestného činu, je třeba připomenout, že jen ze skutečnosti, že obviněný nevypovídal nebo skutek popřel, nelze vyvodit, že nepřichází v úvahu zjištění přímého úmyslu. Tento úmysl, stejně jako jiné formy zavinění, je možno zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejen z doznání obviněného (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Oba soudy správně dovodily z provedených důkazů skutkový stav, který jednoznačně usvědčuje obviněného z posuzovaného trestného činu a Nejvyšší soud s jejich právními závěry souhlasí a nemá důvod je zpochybňovat.
Pokud jde o posouzení zpětnosti u trestného činu krádeže ve smyslu ust. §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., shledal Nejvyšší soud i tyto právní závěry obou soudů za správné, neboť je z tzv. právní věty výroku o vině v napadeném rozsudku zřejmé, že Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově považoval znaky tohoto trestného činu za naplněné ve variantě, podle níž obviněný „byl za takový čin v posledních třech letech potrestán“. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově vycházel ze zjištění, že obviněnému byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. 3. 2000, sp. zn. 101 T 19/2000, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, tento trest vykonal a z výkonu trestu byl propuštěn dne 17. 11. 2001 a odsouzení přitom nebylo zahlazeno. Oba soudy proto kvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., neboť je zřejmé, že uvažovaný zákonný znak byl naplněn, protože mezi dnem propuštění z výkonu trestu uloženého dřívějším rozsudkem, tj. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, tedy dnem 17. 11. 2001, a spácháním posuzovaného činu, tedy dnem 3. 7. 2002, neuplynula doba delší než tři roky. Tři roky od propuštění uplynuly až dne 17. 11. 2004, takže den spáchání posuzovaného činu (3. 7. 2002) spadá ještě do doby tří roků od výkonu trestu. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud a Nejvyšší soud jej shledal správným.
Námitky obviněného tedy v žádném případě nemohly zvrátit právní posouzení skutku jako trestného činu krádeže kvalifikovaného podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.
Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. zák. dovolání obviněného jako neopodstatněné odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že s ohledem na způsob jeho rozhodnutí o dovolání obviněného, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na přikázání věci jinému senátu, příp. soudu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík