ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1102.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1102/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města H., proti povinnému F. L., zastoupeného advokátkou, srážkami ze mzdy, pro 11.432,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 E 681/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2004, č. j. 11 Co 567/2004, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, maje za to, že obrana povinného (spočívající v poukazu na vadný instalovaný vodoměr a dohodu o stanovení spotřeby vody) měla být uplatněna v nalézacím řízení a že je při nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodná, neboť soud ve vykonávacím řízení musí vycházet toliko z rozhodnutí, které je předmětem výkonu.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“)]. Nesprávné právní posouzení věci dovolatel dovozuje z faktu, že nové skutečnosti uvedené v odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí nemohl v nalézacím řízení uplatnit, neboť nastaly až po právní moci vykonávaného platebního rozkazu. Odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí byl dle názoru dovolatele jediný způsob umožňující nové skutečnosti zohlednit a návrh na výkon rozhodnutí zamítnout. Odvolací soud však tyto skutečnosti posoudil nedostatečně a v důsledku toho věc po právní stránce posoudil nesprávně.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z výše uvedeného plyne, že dovolání proti tomuto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze – uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 1/2000 pod poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 7/2004 pod poř. č. 62).
Povinný – jak se podává z obsahu dovolání – prostřednictvím odkazu na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ve skutečnosti nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní. Dovolatel se mýlí v právním závěru, dle kterého je k hodnocení nových důkazů a skutečností vzniknuvších po vydání exekučního titulu příslušný odvolací soud v rámci přezkumu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Tímto postupem se toliko zcela nepřípustně pokouší v poměrech řízení o výkon rozhodnutí – a v jeho dovolací fázi zvláště – zpochybnit věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí a zabránit výkonu rozhodnutí v takovém stádiu řízení (jeho nařízení), ve kterém otázka uzavření případných (relevantních) vzájemných dohod mezi oprávněným a povinným nemůže být řešena, neboť jejich případný přezkum přísluší pouze řízení o zastavení výkonu rozhodnutí dle §268 odst. 1 písm. g) popř. h) o.s.ř.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu