ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1255.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1255/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné Ing. M. N., zastoupené advokátkou, o nařízení exekuce, pro 129.143,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. Nc 3084/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. března 2003, č. j. 20 Co 88/2003-32, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím odmítl dle ustanovení §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále také jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byla nařízena exekuce a jejímž provedením byl pověřen určený exekutor. Odvolací soud dále napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti exekučnímu příkazu, a to v návaznosti na ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání.
Dovolání je opožděné.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu [§240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)].
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu (s poučením, že dovolání proti tomuto usnesení není přípustné) doručen povinné 31. března 2003 uložením na poště. Dne 22. září 2004 podala povinná k poštovní přepravě dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu ČR doručeno následujícího dne.
Posledním dnem lhůty, v níž mohla povinná dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, byl 2.červen 2003 – o případ uvedený v §240 odst. 3 věta druhá o.s.ř. zde nemůže jít, neboť odvolací soud poskytl řádné poučení o nepřípustnosti dovolání v dané věci; dovolání povinné – nad to zjevně ve smyslu §236, §237, §238a §239 nepřípustné - však bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1, větě první, o.s.ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbývá, nežli dovolání povinné jako opožděné odmítnout (§243b odst. 5, věta první, §218a o.s.ř.).
Dovolání povinné směřující do rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jednak její odvolání proti usnesení soudu I.stupně ze dne 8.4.2002, č.j. Nc 3084/2002-6 a jednak její odvolání proti exekučnímu příkazu ze dne 14.8.2002 č.j. Ex 45/02-23, není i při odhlédnutí od jeho opožděnosti ani přípustné, neboť nenapadá takové rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž by bylo možno ve smyslu úpravy §236 až 239 o.s.ř. podat dovolání. I tato okolnost zakládá dle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. důvod pro odmítnutí dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího rozhodnutí má být případně rozhodnuto postupem dle hlavy VI zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu