ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1287.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1287/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v D., proti povinné H. C., s.r.o., zastoupené advokátkou, nařízení exekuce, pro 48.424,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. Nc 2191/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2005, č. j. 13 Co 77/2005 - 23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a provedením exekuce pověřil určeného exekutora, maje za to, že obrana povinné spočívající v tvrzení o nedoručení výkazu nedoplatků ze dne 26.května 2004 označeného v opravném usnesení o nařízení exekuce číslem 1377/04, jenž se stal vykonatelným 26.května 2004, není důvodná. Odvolací soud taktéž nepřisvědčil námitkám povinné proti údajné nepřezkoumatelnosti opravného usnesení a nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také je „o.s.ř.“)] a napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dle názoru dovolatelky se odvolací soud nevypořádal s její námitkou, podle které nebyl výkaz nedoplatků - jakožto exekuční titul - povinné nikdy doručen a nemohl se tedy stát vykonatelným, a navíc by ani v případě doručení nemohl být předmětný výkaz nedoplatků způsobilým exekučním titulem. Dovolatelka dále odvolacímu soudu oponuje námitkou, dle které se náležitě nevypořádal se závěrem, že povinné - coby právnické osobě - nelze zakázat nakládání s majetkem patřícím do společného jmění manželů, neboť toto je z povahy věci vyloučeno, a dále závěrem o nepřezkoumatelnosti opravného usnesení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu potvrdil.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti tomuto usnesení je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Závěr, zda k výkonu navržený výkaz nedoplatků je – zde formálně - vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný za předpokladu uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jde-li ovšem o řešení otázky zásadního právního významu, když dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. spočívající ve výtce nesprávného skutkového základu rozhodnutí odvolacího soudu je uplatnitelný leda tehdy, je-li dovolání přípustné. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda byl výkaz nedoplatků povinné doručen. Nehledě na faktickou okolnost, že povinná stavěla svoji obranu před odvolacím soudem na tvrzení, že jí nebyl doručen výkaz obsahující číslo uvedené v původním, později opraveném usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, aniž odvoláním samým znejistila doručení výkazu obsahujícího číslo uvedené v opravném usnesení soudu, je třeba vyjádřit, že se povinná zásadně mýlí, když má za to, že může takovým svým tvrzením nastolit otázku po právní stránce zásadního významu ve vztahu k takové povaze vykonávaného titulu, jakým v daném případě výkaz nedoplatků č.j. 1377/04 ze dne 26.května 2004 je. Jedná se totiž o titul vydaný podle §104g odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., tedy o titul, jenž je vykonatelný dnem doručení a na nějž se ani subsidiárně nevztahují předpisy o správním řízení; doručení takového výkazu (ve smyslu jeho opraveného čísla) povinná v řízení před odvolacím soudem nezpochybnila. Její výtka uplatněná v dovolacím řízení zůstává jen výtkou skutkovou a tudíž ve smyslu §241a odst. 4 o.s.ř. výtkou nepřípustnou, aniž by se dotýkala právního posouzení, jež odvolací soud ve svém postupu a rozhodování použil, a přípustnost dovolání - z důvodu nesprávného právního posouzení -založit nemůže (viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 14.října 2004, č.j. 20 Cdo 1238/2004-72). Nepřesnosti v datu doručení exekučního titulu vyplývající z reference stanoviska oprávněné k odvolání povinné v odůvodnění usnesení odvolacího soudu mohou ovšem založit otázku zásadního právního významu tím méně.
Pokud dovolatelka namítá, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že jí bylo coby právnické osobě zakázáno nakládat s majetkem patřícím do SJM, směřuje taková výtka i bez ohledu na svou bezvýznamnost do kritiky takového postupu odvolacího soudu, jenž nemůže být při hodnocení existence otázky právního významu přezkoumáván.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu