ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1871.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1871/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. F., zastoupené advokátem, proti povinné D. Z., zastoupené advokátkou, uložením pokuty, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 1430/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2004, č. j. 40 Co 230/2004-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně nařídil v souladu s ustanovením §351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších právních předpisů (dále také jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné ve výši 5.000,- Kč. K odvolání povinné odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení prvostupňového soudu, když shledal její námitky jako nedůvodné. Dle názoru odvolacího soudu povinná porušila povinnost, vyplývající jí z vykonatelného exekučního titulu, která představuje nezastupitelné plnění, přičemž její námitku poukazující na skutečnost, že nebyla vyrozuměna předem shledal za nedůvodnou. Odvolací soud pak uzavřel, že námitku povinné směřující na nevykonatelnost a zmatečnost exekučního titulu považuje také za nedůvodnou, a to s ohledem na zjištění učiněná z obsahu nalézacího i exekučního spisu.
Povinná ve včasném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 3 o.s.ř., namítla, že exekuční titul ve znění : „Žalovaná je povinna strpět ve svém bytě číslo 5 v prvním poschodí o velikosti 3+1 v domě v O., výměnu jednoho okna o šířce 130 cm a výšce 210 cm, nacházejícího se v kuchyni, jednoho okna o šířce 130 cm a výšce 210 cm, nacházejícího se při čelním pohledu z ulice vpravo nahoře nad vchodem do domu, jednoho okna o šířce 110 cm a výšce 210 cm, nacházejícího se při čelním pohledu z ulice na pravém okraji domu a tří oken, každé o šířce 110 cm a výšce 210 cm, nacházející se při čelním pohledu z ulice na pravé straně domu, přičemž všechna okna se nacházejí v prvním poschodí, to vše do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku,“ je nevykonatelný, a to jednak z důvodu označení neexistujícího subjektu, když povinná je narozena 23.6.1938, avšak datum narození subjektu označeného v exekučním titulu je 19.6.1938, a dále pak z důvodu materiální nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí, spočívající v nejasnosti formulace „strpět výměnu oken“, když z exekučního titulu není patrno, jakým způsobem a za jakých podmínek se tak má stát. Dovolatelka dále namítá, že soud provedl výkon rozhodnutí bez toho, aniž by byla oprávněnou vyzvána k dobrovolnému splnění povinností.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Hodnocením námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty dle §351 odst. 1 o.s.ř. posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Dovolacím argumentům povinné totiž přisvědčit nelze. Pokud jde o posouzení podkladového rozsudku odvolacím soudem jako materiálně vykonatelného, je postup odvolacího soudu v souladu se závěrem přijatým v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. června 2004, sp. zn 20 Cdo 965/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod poř. č. 183, v němž dovolací soud dovodil, že rozhodnutí nelze vykonat (a tedy návrh na jeho výkon nutno zamítnout) pouze v případě, že náležitosti materiální vykonatelnosti (§261a odst. 1 o.s.ř.) není možno z rozhodnutí dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce.
Z povahy věci platí, že přípustné způsoby exekuce navazují na možné způsoby plnění (dare, facere, omittere, pati). Způsobem uvedeným v ustanovení §351 odst. 1 o.s.ř. se vykonávají tituly ukládající povinnost k nezastupitelnému jednání nebo povinnost něco strpět či něčeho se zdržet. Pokud bylo povinné exekučním titulem uloženo toliko bezpodmínečně strpět uskutečnění přesně specifikované povinnosti, je nesprávným (a protismyslným ve vazbě na nastolenou bezpodmínečnost plnění) dovozovat materiální vykonatelnost rozhodnutí z nezbytnosti specifikace podmínek a způsobů výkonů rozhodnutí. Pokud měla povinná zato, že jí uložená povinnost měla být kumulativně vázána na určitý způsob výkonu rozhodnutí (popř. na další specifické podmínky tohoto výkonu), nic jí nebránilo, aby tyto požadavky uplatňovala v nalézacím řízení. To, že takto neučinila, popř. v nalézacím řízení k těmto požadavkům nebylo přihlédnuto, nelze účelově namítat v řízení vykonávacím. Je totiž nespornou zásadou, že ve vykonávacím řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet. Zde vykonávané rozhodnutí je na místě mít v rovině povinné uložené povinnosti za materiálně vykonatelné. Nevyplynula-li pak z nalézacího řízení – a z titulu - úprava potřebné součinnosti oprávněné spočívající ve stanovení pro povinnou rozumných podmínek oznámení o provádění výměny oken, nelze bez dalšího vyloučit možnost úspěšného návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí dle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. např. tehdy, pokud by oprávněná realizovala vynucovanou povinnost ultimativně bez ohledu na oprávněné zájmy a potřeby povinné.
Námitka nesprávného uvedení data narození pak nemůže obstát již z pouhé konfrontace s konstantní judikaturou dovolacího soudu, když tato skutečnost není na újmu vykonatelnosti rozhodnutí, je-li možno z něj bez pochybností dovodit – a to v daném případě skutečně možno je a navíc dovolatelka své pasivní věcné legitimaci v průběhu vykonávacího řízení nikterak neoponovala – komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 62).
Namítá-li snad dovolatelka dále, že její povinnost strpět výměnu oken byla vázána na splnění podmínky předchozí výzvy ze strany povinné, je tato námitka nedůvodná a tedy nezpůsobilá založit přípustnost dovolání, a to již proto, že (vůbec) nemá oporu ve znění výroku podkladového rozhodnutí.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24.listopadu 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu