ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2066.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2066/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. f. p., a. s., proti povinnému L. V., zastoupenému advokátkou, pro 986.601,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. Nc 2832/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2003, č.j. 29 Co 676/2003-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 6. 2003, č.j. Nc 2832/2003-20, kterým Okresní soud v Mělníku nařídil podle (směnečného) platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. Sm 176/99, k vymožení pohledávky 986.601,- Kč s úroky ve výši 6 % z 330.139,- Kč od 28. 5. 1996 do zaplacení, z 328.231,- Kč od 30. 11. 1996 do zaplacení a z 328.231,- Kč od 28. 5. 1996 do zaplacení, odměny 3.288,- Kč a nákladů předcházejícího řízení exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. L. Č., soudní exekutorku. Předpoklady, jimiž zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „ex. ř.“), podmiňuje nařízení exekuce, měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že oprávněná je věcně legitimována, i když exekuční titul jako osobu oprávněnou označuje Ing. V. H., správce konkursní podstaty úpadkyně E., a. s. v L. Je tomu tak proto, že přechod práva z úpadkyně na oprávněnou byl prokázán „notářsky ověřenou“ smlouvou o postoupení vymáhané pohledávky ze dne 18. 3. 2003 ve znění jejího „notářsky ověřeného“ dodatku ze dne 15. 5. 2003 (§36 odst. 3, 4 ex. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Podle dovolatele lze převod práva ve smyslu §36 odst. 4 ex. ř. prokázat jedině listinou sepsanou formou notářského zápisu; předložení „notářsky ověřené smlouvy o postoupení pohledávky,“ jako tomu bylo v projednávaném případě, nestačí. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž také dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením jeho argumentace k takovému závěru dospět nelze. Otázku nabízející se k přezkumu (zda kvalifikovaným průkazem převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, je „notářsky ověřená“ listina, rozuměj – v daných souvislostech – listina, na níž byly notářem ověřeny podpisy jednajících osob) vyřešil odvolací soud (jak naznačuje samotný dovolatel) v souladu s ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nehodlá nic měnit.
Podle ustanovení §36 odst. 4 ex. ř. lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Soudní praxe dovodila, že požadavkům daného ustanovení vyhovuje i „soukromá listina,“ která byla státním orgánem nebo notářem jen ověřena, přičemž postačuje, aby byly na takové listině ověřeny podpisy osob, které ji vystavily (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 43).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu