ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2139.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2139/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného P. M., zastoupeného advokátkou, proti povinnému Z. Š., za účasti manželky povinného D. Š., pro pohledávku 5.315.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 Nc 4020/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. listopadu 2002, č. j. 40 Co 335/2002-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 31. července 2002, č. j. 15 Nc 4020/2002-22, kterým bylo oprávněnému uloženo do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 50.000,- Kč za podaný návrh na nařízení exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný, prostřednictvím předchozího právního zástupce, dovolání, jímž brojí proti správnosti uložené povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech zde vyjmenovaných, a z §239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. rovněž nevyplývá, protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Závěr o přípustnosti dovolání nelze dovozovat ani z nesprávného poučení odvolacího soudu obsaženého v odůvodnění, když tento konstatoval, že proti napadenému rozhodnutí „je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a to do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni (ustanovení §238a o.s.ř.).“
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek – odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení není možné rozhodnout v poměrech hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, neboť (podle obsahu spisu – č. l. 75) soud prvního stupně exekuci pravomocně zastavil a uložil oprávněnému povinnost uhradit exekutorovi náklady exekuce (§88 odst. 1 ve spojení s §51 písm. b/ uvedeného zákona). Za této situace tak dovolací soud rozhodl v souladu s ustanovením §146 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §§224 odst. 1 a 243b odst. 5 o.s.ř., když oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl a povinnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu