ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.217.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 217/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné N. a.s. proti povinné E. P., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 5528/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2002, č.j. 58 Co 320/2002 - 16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci k vymožení povinnosti vyklidit byt po zajištění přístřeší, a jejím provedením pověřil oprávněnou označeného exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené v §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekučního řádu“), byly v dané věci splněny; předloženým notářským zápisem bylo též řádně doloženo, že pro povinnou je zajištěno přístřeší, jak předpokládá vykonávané rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení podala povinná dovolání, jež má za přípustné „podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“, a za otázku zásadního právního významu pokládá, „zda v případě, že skutečnosti, jež by byly důvodem pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, vyjdou najevo již při nařízení výkonu, by neměl být výkon vůbec nařizován“. Dovolatelka v dovolání opakovaně tvrdí, že s oprávněnou uzavřela „novou nájemní smlouvu na předmětný byt“; odvolací soud jí však neposkytl možnost čelit vyjádření oprávněné, že se tak nestalo, nenařídiv k projednání odvolání jednání. Jednání však podle dovolatelky nařízeno být mělo, jestliže bylo zapotřebí „zjišťovat či posuzovat sporné skutečnosti“; odvolací soud proto porušil „zásadu dvouinstančního řízení“, a tím jí „odebral možnost předložit nové důkazy“.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku toho jsou bezcenné výtky, že řízení je postiženo dovolatelkou tvrzenými procesními vadami (odepřením předložit důkazy, nedostatkem jednání apod.); prostřednictvím tomu odpovídajícího dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby takové vady existovaly) k závěru o splnění podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dospět nelze.
Okolnost, zda byla či nikoli uzavřena „nová nájemní smlouva“, je - jak správně usuzoval odvolací soud - při nařízení exekuce nevýznamná, což se uzavírá zvláště kategoricky pro takový případ, kdy by (ještě nadto) měla být tato okolnost mezi účastníky sporná. Je zásadou řízení o výkon rozhodnutí (stejně jako řízení exekučního), že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) není pro zjišťování sporných skutečností (dokazování) místa; ty se mohou relevantně projevit až v jiných stadiích řízení o výkon rozhodnutí (exekučního), jmenovitě ve stadiu zastavení výkonu, resp. exekuce.
Odvolací soud tudíž uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže; to, že námitky dovolatelky jsou v dané fázi exekučního řízení nepřípadné, tento závěr jen posiluje.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu