ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2198.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2198/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. S., zastoupeného advokátem, proti povinné F. spol. s r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 33.975,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15239/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2004, č. j. 54 Co 390/2004-21, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil určeného soudního exekutora. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku povinné o nevykonatelnosti exekučního titulu a neztotožnil se také ani s namítaným promlčením vymáhaného práva. Dle závěru odvolacího soudu není námitka promlčení důvodná, neboť – se zohledněním dikce §408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „obchodní zákoník“), – promlčecí doba začala běžet dnem 1.11.2004 (správně 1.11.1994) a návrh na nařízení exekuce byl podán dne 26.4.2002, a tedy ustanovení §408 odst. 2 obchodního zákoníku se neuplatní, když nejde o případ, kdy by došlo k přiznání práva až po uplynutí desetileté lhůty nebo tři měsíce před jejím uplynutím.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatelka spatřuje ve skutečnosti, že nárok oprávněného byl - navzdory názoru odvolacího soudu - podle ustanovení §408 odst. 2 obchodního zákoníku promlčen, neboť právo přiznané exekučním titulem, jenž nabyl právní moci dne 19.1.2000, je vymáháno po uplynutí obecné čtyřleté promlčecí doby podle §397 obchodního zákoníku. Dovolatelka proto dovozuje, že vymáhané právo bylo promlčeno, neboť návrh na nařízení exekuce nebyl podán ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy mohlo být vykonávací řízení zahájeno (§408 odst. 2 obchodního zákoníku), přičemž dále polemizuje se závěry odvolacího soudu co do délky a běhu promlčecí lhůty dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Dovolatelka též namítá, že v nalézacím řízení navíc nebyly splněny předpoklady pro vydání exekučního titulu, neboť řízení bylo podle ní postiženo vadou znemožňující jeho vydání.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání povinné navrhl, aby bylo odmítnuto, neboť povinná „zaměňuje podle potřeby“ promlčecí dobu čtyřletou s promlčecí dobou desetiletou, přičemž také poukazuje na znění ustanovení §408 odst. 1 obchodního zákoníku. Oprávněný dále namítá, že dovolání není přípustné, neboť vymáhané plnění nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, jak předpokládá ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., a navíc dovolání bylo povinnou podáno opožděně (§240 odst. 1 o.s.ř.).
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005.
Nelze se nejprve ztotožnit s námitkami oprávněného, podle kterých není dovolání přípustné z důvodu opožděnosti a z důvodu výše plnění, jak předpokládá ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Z předloženého spisu se podává, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo povinné doručeno dne 24. ledna 2005, přičemž dovolání bylo z její strany soudu I. stupně faxově podáno dne 23. března 2005 (s předložením originálu následujícího dne). Dvouměsíční lhůta předpokládaná ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. tak byla zachována. Co do druhé námitky platí, že proti měnícímu nebo potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu vydanému ve věcech uvedených v ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. (a tedy také v dovolání o návrhu na nařízení exekuce) je dovolání přípustné, i když bylo v dovoláním dotčeném výroku rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 20.000,- Kč a v obchodních věcech nepřevyšuje částku 50.000,- Kč. Ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. se tedy ve věcech vymezených ustanovením §238a o.s.ř. nepoužije (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, II. díl, str. 1054).
Dovolání však není přesto přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že případná námitka promlčení vymáhaného práva je ve fázi rozhodování o nařízení exekuce významná. V soudní judikatuře (srov. mezi dalšími např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, pod poř. č. 67) a ani v právní praxi není sporu o tom, že při věcném posuzování návrhu na exekuci soud toliko zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatelka tak zřetelně přehlíží, že namítanou skutečnost promlčení exekučním titulem přiznaného práva není soud v této fázi řízení zásadně povolán posuzovat. Tato námitka je právně relevantní toliko k případnému návrhu na zastavení pravomocně nařízené exekuce podle §268 odst. 1 písm. g/, případně h/ o.s.ř. (viz např. Kurka, V., Drápal, L., : Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, str. 303). Optikou právě uvedeného se proto jeví nadbytečná polemika odvolacího soudu s argumenty případného promlčení přiznaného práva, snesenými povinnou v rámci odvolacího řízení, třebaže s nimi nelze - s ohledem na judikaturu dovolacího soudu - souhlasit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004).
K námitce dovolatelky pojící se k vadám nalézacího řízení, dovolací soud odkazuje na to, že z jeho strany již bylo opakovaně zdůrazněno, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, popř. řízení předcházející jeho vydání; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, pod poř. č. 62, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, pod poř. č. 58). Ve shodě s názorem odvolacího soudu je tak nezbytné uzavřít, že námitka, jejímž obsahem - ať přímo nebo prostřednictvím námitky jiné - je kritika správnosti podkladového titulu, je při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce (a ostatně v rámci celého exekučního řízení) nevýznamná a nelze k ní žádným způsobem přihlížet.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud ČR dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu