ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2264.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2264/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné obce K., zastoupené advokátem, proti povinnému JUDr. S. K., pro 21.748,- Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 Nc 1382/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 2004, č.j. 6 Co 2690/2003-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 9. 2003, č.j. 7 Nc 1382/2003-8, kterým Okresní soud v Písku nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 11 C 17/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 1 Co 221/2002, k vymožení pohledávky 21.748,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. M. D., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“), měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že oprávněná je aktivně věcně legitimována (vykonávané rozhodnutí jí přiznává právo na plnění) a že exekuční titul nebyl zrušen (okolnost, že jej povinný napadl dovoláním a návrhem na obnovu řízení, nařízení exekuce nebrání).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jímž namítá, že „ve věci není oprávněnou stranou obec Kovářov,“ která žádnou finanční náhradu nepožaduje, a že JUDr. L. N. je „výlučným zástupcem bývalého starosty.“ Dovolatel dále připomíná, že obecní úřad se od věci vymáhání pohledávky distancoval, a brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1604/2003, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 1 Co 221/2002. Protože mu podle jeho názoru soudy odepřely právo na spravedlivý proces, navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné (zejména věcné legitimace oprávněné obce z hlediska vykonávaného rozhodnutí), uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda exekuce je navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno. V exekučním řízení soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení exekuce.
Ostatní námitky jsou buď podřaditelné důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (takže k vyslovení přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., vést nemohou, srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.), nebo se týkají exekučního titulu (viz požadavek přezkumu usnesení, kterým Nejvyšší soud odmítl dovolání, jež povinný směřoval proti exekučnímu titulu).
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že napadené rozhodnutí posuzovalo výlučně otázky práva procesního.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech, které oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu