ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2371.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2371/2005-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R. P., zastoupené advokátem, proti povinnému L. P., zastoupenému advokátem, odebráním věci a provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 300/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, č.j. 30 Co 514/2004-119, takto:
Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 535,50 Kč k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 1. 2004, č.j. E 300/2002-29, kterým Okresní soud v Kladně nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2000, č.j. 21 C 165/95-101, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2001, č.j. 1 Co 38/2001-144, výkon rozhodnutí odebráním zvukových záznamů projevů osobní povahy oprávněné a jejich přepisů a uložením pokuty ve výši 50.000,- Kč (za nesplnění povinnosti zdržet se pořizování těchto záznamů a šíření záznamů a jejich přepisů již pořízených). Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí, které nabylo právní moci 21. 7. 2001, se stalo vykonatelným. Věcnou správností exekučního titulu se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezbývá. Nezkoumá ani, zda povinný uloženou povinnost splnil; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněné a rozhoduje bez slyšení povinného a bez provádění dokazování. Pokud soud pravdivost tvrzení oprávněné přesto ověřoval, nemá toto pochybení vliv na správnost rozhodnutí.
V podaném dovolání – jehož přípustnost dovozuje pouze z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V řízení nebyl proveden žádný důkaz v jeho prospěch a ve věci rozhodovali soudci, kteří byli v předchozích řízeních týkajících se jeho osoby vyloučeni pro podjatost vůči němu. Je přesvědčen, že povinnosti uložené mu exekučními tituly neporušil, neboť zvukový záznam na kazetě založené do spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem zn. 18 P 114/2000 a zveřejněný na internetu není s nimi v rozporu; pravdivost opačného tvrzení oprávněné nebyla v řízení vůbec zkoumána. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam; povinný ostatně žádnou otázku zásadního právního významu v dovolání ani nepředložil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí je dovolací soud uplatněným důvodem - včetně jeho konkretizace - vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze. Tvrdí-li dovolatel, že povinnost z podkladového rozhodnutí neporušil, jde o námitku, která je významná pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g), §269 odst. 1 o.s.ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005 pod č. 101). Odvolací soud v tomto směru uplatnil závěr v soudní praxi ustálený a standardní.
Námitkou, že v řízení nebyla zkoumána pravdivost tvrzení oprávněné ohledně nesplnění povinností uložených exekučními tituly, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Tvrzením, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci (byť usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2005, č.j. Nco 178/2004-111, bylo rozhodnuto, že JUDr. Kateřina Švecová, JUDr. Petr Wulkan a také JUDr. Helena Černecká nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 30 Co 514/2004, a 30 Nc 35/2004), uplatňuje dovolatel zmatečnostní vadu uvedenou v §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř., k níž může dovolací soud přihlížet pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. povinnost nahradit oprávněné náklady, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a) bodu 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., tj. částkou 375,- Kč. Součástí nákladů řízení je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nákladem řízení je konečně daň z přidané hodnoty ve výši 85,50 Kč, kterou je právní zástupce oprávněné povinen z odměny a náhrady odvést (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celková částka nákladů řízení činí 535,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu