ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2466.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2466/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. T. B. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému Z. L., zastoupenému advokátem, pro 31.738.804,79 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 1143/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 10. 11. 2004, č.j. 62 Co 301/2004-184, takto;
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 16. 4. 2004, č. j. 22 E 1143/99-115, jímž tento soud odmítl jako opožděné dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 5. 2003, č. j. 18 Co 168/2003-43 (správně 69), 18 Co 169/2003 (§241b odst. 1 ve spojení s ustanovením §208 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/).
V dovolání povinný namítá „nedobré právní posouzení a nedostatečně zjištěný skutkový stav“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. v souzené věci nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdí rozhodnutí podle ustanovení §208 odst. 1 ve spojení s §241b odst. 1 o.s.ř., kterým soud prvního stupně pro opožděnost odmítá dovolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod poř. č. 41, jež se sice týká odmítnutí odvolání, jehož závěry však lze s ohledem na ustanovení §241b odst. 1 o.s.ř. užít obdobně).
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl dovolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
K návrhu na vstup společnosti R.I.S. consulting, s.r.o., do řízení na místo nynějšího oprávněného dovolací soud s ohledem na ustanovení §243c o.s.ř. (podle něhož §107a pro dovolací řízení neplatí) nepřihlédl, jelikož tento návrh (č.l. 221) byl soudu doručen až 18. 8. 2005, zatímco rozhodnutí ve věci samé, tedy o návrhu na zastavení výkonu (č.l. 188), bylo vydáno již 11. 11. 2004 (viz též usnesení Vrchního soudu v Praze z 15. 1. 2004, sp. zn. 9 Cmo 568/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2004, pod poř. č. 87).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu