ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2488.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2488/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Š. A. a.s., zastoupené advokátkou, proti povinné D. A., pro 359.959,30 Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 45 E 1117/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.j. 62 Co 401/2003-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 12. 2001, č.j. 45 E 1117/2001-5, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil výkon rozhodnutí (platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. 10. 1999, č.j. 86 Ro 1947/99-6). Městský soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny; případným splněním vymáhané povinnosti se soud při rozhodování o nařízení exekuce nezabývá.
V podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), povinná s poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. opětovně namítá, že soudy obou stupňů nepřihlédly k tomu, že dlužnou částku již před podáním návrhu na výkon rozhodnutí zaplatila. Provedením výkonu rozhodnutí došlo k tomu, že vymáhanou částku povinná zaplatila oprávněné podruhé a tím došlo k poškození jejich práv. Soud také pominul okolnost, že oprávněná vzala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí částečně zpět.
Ve svém vyjádření k dovolání oprávněná uvedla, že při podání návrhu na výkon rozhodnutí vedla pohledávku jako neuhrazenou. Jelikož povinná nepodala návrh na zastavení exekuce, byla tato provedena, nicméně duplicitní platba byla povinné již vrácena.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
Byť dovolatelka výslovně namítá, že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), z obsahu dovolání vyplývá, že zároveň zpochybňuje správnost právního posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), namítá-li, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí nebyly dány, protože ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vymáhanou povinnost dobrovolně splnila.
Odvolací soud však otázku dobrovolného plnění uložené povinnosti vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou. Okolnost, zda povinný titulem uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že pohledávka dobrovolně uhrazena nebyla). V řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nemá proto tvrzení povinné o zániku vymáhaného práva místa. To je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. l písm. g/, h/, odst. 4 o.s.ř.), který může soud zastavit i bez návrhu (§269 odst. l o.s.ř.). Rozhodnutí o nákladech řízení při zastavení výkonu rozhodnutí je pak odvislé od důvodu, pro který k zastavení výkonu rozhodnutí došlo (§271 o.s.ř.).
Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( k nim podle dovolatele patří nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav o dobrovolném splnění vymáhané částky) , stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. l, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnost), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. založit nemohou, je výsledek dovolacího důvodu zjevný.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř. Oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatńování nebo bránění práva totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu