ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.258.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 258/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného H. – L. G., zastoupeného advokátkou, proti povinné M. K., zastoupené advokátkou, prodejem nemovitostí, o udělení příklepu, pro 242.429,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 E 106/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.10.2003, č.j. 26 Co 318/2003 – 114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně ve výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí udělil příklep konkrétnímu vydražiteli. Odvolací námitky povinné pokládal za nevýznamné.
Ve včasném dovolání povinná namítla, že řízení, jež předcházelo vydání napadeného usnesení, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakovala výtky, uplatněné již před odvolacím soudem, že při dražebním jednání se jí nedostalo příležitosti namítat započtení svých pohledávek proti oprávněnému, a tím, že je soud nevzal v potaz, připustil, že příklep byl udělen, ačkoliv ve skutečnosti pohledávka oprávněného „neexistovala“.
Ve vyjádření k dovolání oprávněný uvedl, že řízení proběhlo v soudu s právními předpisy, odvolacím soudem vydané rozhodnutí je věcně správné, a dovolání by mělo být zamítnuto.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. e/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, jak se zjevně dovolatelka domnívala, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku toho jsou bezcenné výtky, že řízení je postiženo dovolatelkou tvrzenými procesními vadami při dražebním jednání; prostřednictvím tomu odpovídajícího dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby takové vady existovaly) k závěru o splnění podmínky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dospět nelze.
Dovolatelka názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnila; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Odvolací soud uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi, a kritické ustanovení §336k odst. 3 o.s.ř. vyložil přiléhavě; argument započtením vlastních pohledávek proti pohledávce oprávněného zde – v posuzovaném stadiu řízení o výkon rozhodnutí – vskutku místa nemá (význam může mít ve stadiu jiném, o zastavení /případně částečném/ výkonu).
O rozhodnutí zásadního právního významu – ve smyslu, jenž byl výše vyložen – proto jít nemůže; dovoláním nelze otevřít otázku správnosti právního posouzení věci, které by mohlo mít význam pro posouzení právních poměrů obdobných, resp. být užitečné pro soudní praxi vůbec.
Dovolání tedy není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly již vyloučeny v předchozím, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však nelze pokládat náklady spojené s vyjádřením oprávněného k dovolání, neboť svým obsahem vztah k výsledku dovolacího řízení (nepřípustnosti dovolání) nikterak neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu