ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2673.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2673/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-M. C. R., a. s., proti povinnému I. H., prodejem movitých věcí pro částku 9.697,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. E 912/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. 4. 2005, č.j. 18 Co 305/2004-112, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. 4. 2005, č.j. 18 Co 305/2004-112, a usnesení Okresního soudu v Klatovech z 30. 9. 2003, č.j. E 912/2003-96, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 30. 9. 2003, č.j. E 912/2003-96, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu, č.j. 165225/99-634 II.DL–RM-169/99). Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož výkon byl navržen (§274 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), nabylo dnem 3. 7. 1999 právní moci a uplynutím lhůty k plnění se stalo vykonatelným. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve tříleté lhůtě stanovené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a poněvadž tato lhůta marně uplynula, je podle názoru odvolacího soudu namístě návrhu nevyhovět.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů má zato, že ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., upravující zánik možnosti právo vymoci výkonem rozhodnutí (nikoli tedy prekluzi práva), nemůže být v řízení o výkon rozhodnutí použito, jestliže vykonávané správní rozhodnutí přiznává právo soukromoprávní povahy vyplývající ze závazkového právního vztahu (právo na zaplacení telekomunikačních úhrad), jehož promlčecí doba je upravena zvláštním právním předpisem (§387 a násl. obchodního zákoníku). Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný navrhl (posuzováno podle obsahu jeho vyjádření na č.l. 141) zamítnutí dovolání s odůvodněním, že mobilní telefon „od této společnosti“ (tj. oprávněné) „nikdy nevlastnil“.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání (přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) je důvodné, protože odvolací soud své rozhodnutí postavil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením ze 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. V tomto rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo, podléhající podle příslušných hmotněprávních ustanovení promlčení, se ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Za stavu, kdy nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je správné, je Nejvyšší soud, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně, pro něž platí výše uvedené důvody obdobně, zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou právním názorem dovolacího soudu vázány (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém usnesení o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dosavadního, a tedy i dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu