ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2710.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2710/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. G., zastoupeného advokátem, proti povinnému F. G., zastoupenému advokátem, pro částky 42.972,- Kč a 29.129,- Kč s příslušenstvím, postižením jiných majetkových práv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 26 E 26/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2004, č.j. 29 Co 36/2004-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 4. 2003, č.j. 26 E 26/2001-50, kterým obvodní soud částečně zastavil výkon rozhodnutí v částce 42.972,- Kč a v částce 29.129,- Kč a zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí v částce 7.657,50 Kč a 900,- Kč. Městský soud dospěl k závěru, že změnu exekučního titulu mohl povinný namítat v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Dovodil dále, že okresní soud postupoval správně, zastavil-li výkon rozhodnutí v rozsahu požadovaném oprávněným. Soudní poplatek a náklady výkonu rozhodnutí nebyly dosud zaplaceny, a proto byl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí v tomto rozsahu důvodně zamítnut.
V dovolání povinný v podstatě popisuje dosavadní průběh řízení a poukazuje na to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2002, č.j. 14 C 303/99-83, bylo povinnému se zpětnou platností sníženo výživné. Tím došlo ke změně právních titulů a tedy i ke změně dlužného výživného. Změna nemohla být uplatněna v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť k ní došlo až po právní moci tohoto usnesení. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že dovolání považuje za nepřípustné, neboť směřuje jen proti rozhodnutí o nákladech výkonu rozhodnutí. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto a dovolateli byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, či řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný však v dovolání žádnou právní otázku řešenou napadeným rozhodnutím, která by měla po právní stránce zásadní význam a založila tak přípustnost dovolání podle §237 odst. l písm. c/, odst. 3 o.s.ř., nevymezil; rekapituluje pouze průběh dosavadního řízení a řízení o změně výživného, proto ani hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nelze dospět k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam.
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle §243b, odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o.s.ř.) nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu