ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.335.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 335/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) Ing. L. B. a b) P. B., proti povinnému J. K., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 248/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2003, č.j. 20 Co 816/2002 - 14, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnými navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené v §35 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekučního řádu“), byly v dané věci splněny, a to včetně existence podkladového rozhodnutí (titulu), ohledně kterého - oproti tvrzením obsaženým v odvolání - uzavřel, že povinnému bylo řádně doručeno.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu „je nepřezkoumatelné“, neboť vychází spíše z „určitých pocitů“ než objektivních skutečností; odvolací soud „nevyhodnotil“ náležitě všechny rozhodné skutečnosti, nezabýval se tím, zda doručenka dokládající doručení titulu měla „předepsané náležitosti“, a neprovedl navržené důkazy, jimiž mínil prokázat svá tvrzení o okolnostech doručování, čímž, uvádí se v dovolání, mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne (oproti očekávání dovolatele), že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolatel, vycházeje z jiného názoru, tuto podmínku pominul, a důvody, pro které by napadené rozhodnutí mělo mít tuto kvalitu, dovolacímu soudu nepředložil.
Hodnocením samotných námitek, uplatněných v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Námitky existencí vad řízení podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., i kdyby tvrzenými vadami bylo řízení vskutku postiženo, stejně jako námitky proti skutkovým zjištěním (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), jsou proto - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Právě ty však tvoří těžiště argumentace, již dovolatel užil proti závěrům odvolacího soudu; jejich podstatou je totiž nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že vykonávané rozhodnutí mu bylo doručeno, resp. že se v místě (opakovaného) doručování (v době kdy bylo doručováno) zdržoval. Argumenty „nepřezkoumatelností“ rozhodnutí, tím, že nebyly provedeny navržené důkazy, resp. nesprávným hodnocením (listinných) důkazů (a o nic jiného zde v dovolání nejde), dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. podřadit nelze. Proto není ani právní otázky (otevřené dovoláním), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. naopak předpokládá).
O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§251 a násl., §45 a násl. o.s.ř.).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 os.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu