ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.397.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 397/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T., spol. s r. o., proti povinné P. N., spol. s r. o., zastoupené advokátem, pro 1.023.325,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. Nc 2864/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003, č.j. 29 Co 403/2003-43, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 4. 2003, č.j. Nc 2864/2003-4, jímž Okresní soud v Mělníku nařídil podle platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. Ro 54/2002, k uspokojení pohledávky 1.023.325,- Kč s 18 % úroky z prodlení od 6. 2. 1998 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (40.940,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. F. G., soudního exekutora. Předpoklady pro vyhovění návrhu na nařízení exekuce byly podle odvolacího soudu splněny (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), zejména uzavřel, že oprávněná, jíž smlouvou ze dne 3. 3. 2003 subjekt označený v podkladovém rozhodnutí jako oprávněný (A. A., organizační složka zahraniční firmy,) vymáhanou pohledávku s příslušenstvím postoupil, je věcně legitimována (§36 odst. 3, 4 zákona č. 120/2001 Sb.). K námitce povinné, že právo exekučním titulem přiznané zaniklo (proti vymáhané pohledávce navrhla k započtení svoji pohledávku proti A. A.), nelze – argumentuje odvolací soud – při nařízení exekuce přihlížet.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž podkladové rozhodnutí označuje za „zmatečný exekuční titul.“ V řízení, jehož výsledkem bylo vydání vykonávaného platebního rozkazu, vystupoval podle dovolatelky subjekt, který nebyl nositelem práv a povinností (právní subjektivity) a neměl tedy ani způsobilost být účastníkem řízení; zahraniční právnická osoba (A. A. E.), jejíž organizační složkou měla žalobkyně být, byla v zemi své registrace zrušena a vstoupila do likvidace. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud – proti očekávání dovolatelky, která co do přípustnosti a důvodnosti dovolání odkazovala na občanský soudní řád ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné (výslovně nezmiňuje otázky, jež podle jejího názoru splňují kritéria §237 odst. 3 o.s.ř.), a hodnocením argumentace v dovolání užité k tomuto závěru dospět rovněž nelze; k přezkumu nabízející se otázku, která se dotýká relevance tvrzených vad nalézacího řízení v řízení, jehož účelem je vynucení splnění povinnosti, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již „zmatečnostní“ podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o.s.ř., nebo „jinou“ ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí (exekučního řízení). Jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí. Dovolatelka však – jak se podává z obsahu dovolání – vady exekučního řízení s vadami řízení, jehož výsledkem bylo vydání platebního rozkazu, který se k návrhu oprávněné vykonává, zaměnila; jediná její námitka totiž zpochybňuje způsobilost žalobkyně označené jako A. A., organizační složka zahraniční firmy, být účastnicí (rozkazního) řízení (§19 o.s.ř.).
O tzv. zmatečné rozhodnutí, které je podkladem exekuce, by šlo jen tehdy, pokud by bylo vyhověno žalobě pro zmatečnost (srov. §229 odst. 1 písm. b/, §235e odst. 2 o.s.ř.); v takovém případě by zde nebyl exekuční titul a exekuce by musela být zastavena (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §268 odst. 1 písm. b/, §269 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Návrh právní předchůdkyně oprávněné (D., s. r. o.), učiněný podáním ze dne 2. 6. 2004 (tedy po zahájení dovolacího řízení), aby z důvodu „zániku“ smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2003 vstoupila do řízení namísto dosavadní oprávněné postupitelka (A. A., organizační složka zahraniční firmy), zůstal bez odezvy; z ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že v dovolacím řízení se ustanovení §107a o.s.ř., upravující postup při tzv. singulární sukcesi, neuplatní.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu