ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.564.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 564/2005-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. L., a.s. , proti povinnému F. S. , zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, pro 870.601,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 16 E 54/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 17.prosince 2004, č.j. 15 Co 760/2004 - 49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, maje za to, že obrana povinného založená na zpochybnění náhradního doručení vykonávaného směnečného platebního rozkazu není důvodná, neboť ze zjištění soudu prvního stupně dosaženého ze soudního spisu a ze shodného vyjádření pošty odvolacímu soudu vyplynulo, že vykonávané rozhodnutí bylo povinnému náhradně doručeno, a to v souladu s úpravou doručování směnečného platebního rozkazu. Nařízený výkon rozhodnutí pak nemůže být ve smyslu námitky povinného v rozporu s §3 obč. zák.
Povinný v dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřoval v tom, že ve věci jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebylo nařízeno jednání, ačkoli odvolací soud doplňoval dokazování. Dále soudům vyčítá, že z odůvodnění jejich rozhodnutí nevyplývá, zda si k důkazu vyžádaly konkrétní doručenku, ze které by vyplýval řádný postup při doručování titulu. Povinný rovněž namítá, že doručovaná zásilka neměla být ihned po uplynutí úložní doby vrácena soudu, adresát tak ztratil pro dobu, kdy mu běžela třídenní lhůta k podání námitek, možnost seznámit se s obsahem doručované listiny. Soudy se nevypořádaly s jeho námitkou nepřípustnosti výkonu pro odstoupení oprávněného od smlouvy a konečně povinný nesouhlasí s tím, že by soud v řízení o výkon rozhodnutí nemohl poskytnout ochranu účastníku podle §3 obč. zák. Směnečný platební rozkaz neměl být podle jeho přesvědčení doručován fikcí.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
A právě takový význam mají ty dovolací argumenty povinného, které se upínají k postupu odvolacího soudu. To platí jak pro výtku, že pro dosažení svých skutkových závěrů měl odvolací soud nařídit jednání, tak pro pochybnosti povinného o postupu soudu (soudů) při dosahování skutkového závěru o obsahu doručenky prokazující okolnosti doručování vykonávaného rozhodnutí povinnému, a i pro námitku, že neměl možnost seznámit se s rozhodnutím po jeho vrácení soudu po uplynutí úložní doby. Dovolací soud se proto nemusí zabývat ani významem těchto vad pro nesprávnost rozhodnutí ve věci.
Obsahu odůvodnění odvolacího soudu neodpovídá ani tvrzení dovolatele, že by se odvolací soud nezabýval jeho odvolací námitkou o odstoupení oprávněného od smlouvy, jež mělo vést k zániku vymáhané povinnosti – odvolací soud v plném souladu se standardní judikaturou v tomto ohledu vyjádřil, že námitky povinného směřující proti samotnému směnečnému platebnímu rozkazu již nelze ve stádiu výkonu rozhodnutí přezkoumávat.
Pro procesní povahu rozhodování odvolacího soudu nemůže jít o rozhodnutí v rozporu dobrými mravy. Rozhodování o návrhu na nařízení exekuce je rozhodováním o úkonu procesněprávním, jeho posuzování podle (hmotněprávního) ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., tedy z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly, je tudíž nepřípadné, resp. není vůbec namístě, jelikož jde o pouhé využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li zato, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z procesněprávního předpisu, a to ustanovení §251 o.s.ř., podle něhož nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.listopadu 2002 sp.zn. 20 Cdo 535/2002)
Samostatná úprava zkráceného směnečného řízení obsažená v ustanovení §175 o.s.ř. neumožňuje, aby doručení platebního rozkazu vydaného v tomto řízení bylo posuzováno podle §173 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že ustanovení §175 odst. 1 o.s.ř. nevylučuje možnost náhradního doručení (jako tomu je v §173 odst. 1 o.s.ř. u platebního rozkazu vydaného podle §172 o.s.ř.), lze při doručování směnečného platebního rozkazu postupovat způsobem uvedeným v §47 odst. 2 o.s.ř., to jest doručit fyzické osobě uložením na poště či u orgánu obce,jak již dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení z 30.června 1999, sp.zn. 20 Cdo 419/99 publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 11/99 pod poř. č. 118.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde tedy nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2005
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu