ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.760.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 760/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné B. + co, v.o.s., zastoupené advokátkou, proti povinnému Z. B., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5402/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.6.2003, č.j. 29 Co 285/2003 - 44, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené v §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekučního řádu“), byly v dané věci splněny; naopak neobstojí odvolací námitky povinného, zejména, že oprávněnému „již ničeho nedluží“.
V dovolání povinný dovozuje, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež je podle jeho názoru důsledkem toho, že se odvolací soud nezabýval námitkami, že k úhradě vymáhaného dluhu již částečně plnil. Zásadní právní význam rozhodnutí pak spojil s otázkou, zda je soud povinen při nařízení exekuce „zkoumat skutkový stav celé věci předvoláním povinného, či rozhoduje jen na základě předloženého titulu“.
Ve vyjádření k dovolání oprávněná potvrdila, že povinný postupně vymáhaný dluh vskutku plní, nicméně vyslovila přesvědčení, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou správná.
Podle §130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Je součástí konstantní soudní praxe, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se soud omezuje na posouzení jen některých okolností, jimiž jsou kupříkladu existence návrhu, podmínky řízení, existence formálně a materiálně vykonatelného titulu, aktivní a pasivní legitimace účastníků, vhodnost výkonu, resp. náležitost navrženého rozsahu. Podle §253 odst. 1 o.s.ř. platí, že výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného. Okolnost, zda bylo dobrovolně plněno či nikoli, zcela nebo zčásti, resp. pominul-li ji odvolací soud výslovně nebo mlčky, je naopak při nařízení exekuce nevýznamná; může být zohledněna až v dalším stadiu exekučního řízení, o zastavení exekuce.
Odvolací soud uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto jít nemůže; to, že námitky dovolatelky jsou v dané fázi exekučního řízení nepřípadné, tento závěr jen posiluje.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu