ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.840.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 840/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva P. proti povinnému J. S., zastoupeného advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 E 1537/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. prosince 2004, č. j. 19 Co 633/2004-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutím vyklizení bytu, maje za to, že obrana povinného založená na tvrzení, dle kterého splnil veškeré podmínky pro přechod nájmu bytu, a je proto v rozporu s dobrými mravy, aby byl povinný vyklizen bez jakékoliv bytové náhrady, je při nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodná.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že v nalézacím řízení soudu prokázal veškeré zákonné podmínky nezbytné k tomu, aby na něj přešel po úmrtí otce předmětný byt. Soudům prvního a druhého stupně dále vytýká pochybení, rozhodly-li o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, ač v nalézacím řízení dosud nebylo rozhodnuto o jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ukládající povinnému byt vyklidit (vykonávanému rozhodnutí).
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně (§238a odst. 2 o.s.ř.).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti tomuto usnesení je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, vést nemůže. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Prvotním předpokladem pro nařízení soudního výkonu je existence vykonatelného rozhodnutí; při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud posuzuje (kromě podmínek řízení), zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné jak po stránce formální tak materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 1/2000 pod poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 7/2004 pod poř. č. 62).
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že všechna tato kritéria při svém rozhodování bral v úvahu, a aplikoval je přiléhavě, v souladu s konstantní judikaturou. Odvolací soud proto ve svém rozhodnutí užil standardní právní názor, když v dané věci dospěl k závěru, že odvolací argumenty povinného jsou při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamné.
Spatřuje-li snad povinný ve skutečnosti, že soud prvního stupně a odvolací soud rozhodly v exekučním řízení, aniž by vyčkaly rozhodnutí dovolacího soudu v řízení nalézacím, vadu exekučního řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), pak uplatnil dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý, nehledě na to, že vydání rozhodnutí v exekučním řízení bylo v souladu se zásadou, dle které podání dovolání nemá suspenzivní účinek (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, číslo 6, pod poř. č. 50).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu