ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1367.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1367/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce města N., zastoupeného advokátem, proti žalované O. Z., zastoupené advokátem, o 130.325,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 101/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2004, č.j. 11 Co 40/2003-78, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu 130.325,- Kč s 10% úrokem od 1. 6. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že v roce 1998, kdy žalovaná byla starostkou města N., převzala v listopadu 1998 „další díl tzv. 13.platu“ ve výši 9.325,- Kč, ač na tuto platbu neměla nárok, že na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 2. 1. 1998 uzavřené mezi žalovanou a žalobcem měla vykonávat práci „vedení redakce N. zpravodaje“, za což obdržela za rok 1998 celkem 36.000,- Kč „hrubých“, ač zmíněná dohoda o pracovní činnosti byla neplatná, a že v měsíci lednu až dubnu 1999 pobírala měsíční mzdu starostky města ve výši 21.250,- Kč „v hrubých“, ačkoliv ve volbách, konaných dne 13. až 14. 11. 1998, bylo zvoleno nové zastupitelstvo města N., a to na svém mimořádném zasedání dne 22. 12. 1998 zvolilo starostou města V. H.; tím se bezdůvodně obohatila o 85.000,- Kč na úkor žalobce.
Okresní soud v Karlových Varech (poté, co usnesením ze dne 4. 9. 2001, č.j. 13 C 101/2001-22, pro zpětvzetí zastavil řízení o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 45.325,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení) rozsudkem ze dne 4. 9. 2001, č.j. 13 C 101/2001-24, žalované uložil zaplatit žalobci 85.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19.530,- Kč. Po provedeném dokazování měl za zjištěno, že žalobce vyplatil žalované na odměně za výkon funkce starosty města za leden až duben 1999 částku 85.000,- Kč, že v listopadu 1998 se konaly volby do obecního zastupitelstva města N., že ustavující zasedání městského zastupitelstva vzešlého z těchto voleb se konalo dne 22. 11. 1998, kdy šest zvolených členů, jakož i náhradníci odmítli složit slib, že dne 22. 12. 1998 se konalo mimořádné zasedání městského zastupitelstva města N. za účasti devíti zvolených členů zastupitelstva, kteří zvolili starostou města N. V. H., a že žalovaná odmítla předat funkci starosty města N. V. H. Vyšel dále z toho, že ke dni 22. 12. 1998 skončil žalované pracovní poměr k žalobci, neboť k tomuto datu skončilo i její funkční období jako starostky města N. (téhož dne byl novým starostou zvolen V. H.); volbu starosty dne 22. 12. 1998 považoval za platnou, neboť byla přítomna nadpoloviční většina všech členů obecního zastupitelstva a ti rozhodli většinou osmi hlasů. Za nerozhodné pro posouzení platnosti volby považoval ustanovení §57 odst. 1 písm. a) zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, které s poklesem počtu členů obecního zastupitelstva obce o 1/3 spojuje právní následek v podobě konání nových voleb, neboť podle ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 367/1997 Sb., o obcích, člen obecního zastupitelstva nabývá práv a povinností člena zastupitelstva zvolením. Obecní zastupitelstvo tak na základě voleb konaných v listopadu 1998 vzniklo a příslušelo mu vykonávat pravomoci zákonem mu svěřené, včetně volby starosty. Dospěl k závěru, že skončilo-li žalované funkční období starostky města N. dnem 22. 12. 1998, odměny vyplacené za výkon této funkce představují plnění bez právního důvodu získané žalovanou na úkor žalobce. Vyslovil přesvědčení, že žalovaná musela předpokládat, že částky jí vyplácené jsou částky vyplácené nesprávně ve smyslu §243 odst. 3 zák. práce.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 2. 2002, č.j. 10 Co 883/2001-41, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že funkce starosty ve vztahu k žalované zanikla volbou nového starosty města V. H. ke dni 22. 12. 1998, a že pobírala-li žalovaná i poté „příjem pro výkon této funkce“, jednalo se u ní o přijetí plnění bez právního důvodu, tedy o její bezdůvodné obohacení, které by měla vrátit. Jestliže ale žalovaná odmítá vrátit žalovanou částku s odůvodněním, že toto plnění přijala v dobré víře, „leží na ní důkazní břemeno na prokázání této skutečnosti“ a soud prvního stupně měl v tomto směru žalovanou výslovně poučit o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazního břemene podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
Okresní soud v Karlových Varech (poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 26. 9. 2002 pro zpětvzetí zastavil řízení co do částky 25.980,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 6. 1999) rozsudkem ze dne 7. 11. 2002, č.j. 13 C 101/2001-55, uložil žalované zaplatit žalobci 59.020,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 6. 1999 do zaplacení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20.220,- Kč. Znovu dospěl k závěru, že žalovaná získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení §243 zák. práce, a to plněním bez právního důvodu, neboť pobírala v období ledna až dubna 1999 odměnu pro výkon funkce starosty, ačkoliv její funkce starosty zanikla ke dni 22. 12. 1998, kdy v důsledku zvolení nového starosty skončilo její funkční období. Volbu starosty dne 22. 12. 1998 považoval za platnou, neboť k ní bylo potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů obecního zastupitelstva, což se v daném případě stalo, a nerozhodným tak bylo ustanovení §57 odst. 1 písm. a) zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, které s poklesem počtu členů obecního zastupitelstva obce pod jednu třetinu spojuje následek v podobě konání nových voleb; taková skutečnost nic nemění na tom, že zvolení zastupitelé nabyli svých práv a povinností. S odmítnutím člena zastupitelstva složit slib není spojen zánik obecního zastupitelstva, toliko se uprázdní mandát a do konce funkčního období zastupitelstva obce, není-li místo obsazeno náhradníkem, je uprázdněn. Vyjádřil přesvědčení, že žalovaná při přijímání částek bezdůvodného obohacení nebyla v dobré víře, neboť musela z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené; bylo jí známo, že na mimořádném zasedání zastupitelstva města N. dne 22. 12. 1998 byl zvolen starostou města N. V. H. Odmítla nově zvolenému starostovi předat funkci a bezdůvodná je její námitka, že dobrou víru dovozovala z toho, že o vyplacení odměny rozhodovala původní městská rada. Zamítl důkazní návrhy žalované, neboť nesměřovaly k prokázání tvrzené skutečnosti (dobré víry v době přijetí peněžních prostředků), a vycházel přitom z toho, že dobrá víra je přesvědčení nabyvatele, že nejedná bezprávně, a že jde tedy o psychický stav, o vnitřní přesvědčení subjektu, které však samo o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být pouze skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek, tedy okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení o dobré víře.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 8. 2004, č.j. 11 Co 40/2003-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 13.500,- Kč advokátovi. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni ve vztahu k žalované skončila její funkce starosty ke dni 22. 12. 1998, kdy byl zvolen nový starosta. Pobírala-li poté žalobkyně příjem pro výkon této funkce, jednalo se u ní o přijetí plnění bez právního důvodu, tedy o bezdůvodné obohacení, které by měla vrátit. Vycházel přitom z toho, že volba starosty přísluší obecnímu zastupitelstvu, že volba starosty proběhla na mimořádném zasedání městského zastupitelstva města N. dne 22. 12. 1998 za účasti devíti zvolených zastupitelů z uvažovaných patnácti a že starostou byl zvolen počtem osmi hlasů pan V. H. Námitku žalované odkazující na ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, nepovažoval za právně významnou, neboť, i když podle tohoto ustanovení končí funkční období člena obecního zastupitelstva, který je členem obecní rady (starosta), zvolením nové rady po volbách do zastupitelstva obce, nově zvolené zastupitelstvo na zasedání dne 22. 12. 1998 rozhodlo, že „stará rada ukončila činnost k tomuto dni“, a s ohledem na to, že nová obecní rada nemohla být zvolena pro nedostatečný počet zastupitelů s platným mandátem, uvedlo, že funkci vedení města převezme nově zvolený starosta, místostarosta a zastupitelstvo, jakožto nejvyšší orgán města; „předcházející obecní rada tak z právního hlediska ukončila svoji činnost k datu 22. 12. 1998“. Vysvětlil dále, že poklesem členů zastupitelstva zbývajícím jeho členům mandáty nezanikly. Obecní zastupitelstvo existovalo a bylo schopné projednávat otázky patřící do jeho působnosti a bylo i usnášeníschopné. Uprázdní-li se mandát v zastupitelstvu obce, nastupuje za tohoto člena náhradník a není-li náhradník, zůstane mandát uprázdněn do konce funkčního období zastupitelstva v obci. Pokles počtu členů zastupitelstva o jednu třetinu vede k novým volbám zastupitelstva, což však nic nemění na skutečnosti, že obecní zastupitelstvo existuje a je schopné projednávat otázky patřící do jeho působnosti, je-li usnášeníschopné. Při posuzování, zda žalovaná věděla, nebo musela z okolností předpokládat, že jde o částky bezdůvodného obohacení nesprávně určené nebo omylem vyplacené, vyšel z toho, že dobrá víra je psychický stav jednající osoby založený na důvodném přesvědčení, že jí určité vykonávané právo náleží. Dobrá víra musí být hodnocena nikoliv pouze z hlediska osobního přesvědčení této jednající osoby, ale se zřetelem ke všem objektivním okolnostem, z nichž lze na důvodné přesvědčení o oprávněnosti takového jednání usuzovat. O dobré víře nelze uvažovat tehdy, když se jednající osoba seznámila se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že jí věc (plnění) po právu patří. Na tom nemění nic skutečnost, že tato osoba se stále může subjektivně cítit být oprávněnou k takovému jednání. Jestliže žalované bylo známo, že na mimořádném zasedání městského zastupitelstva města N. dne 22. 12. 1998 byl zvolen starostou města V. H. a že k tomuto dni byla též ukončena činnost dosavadní rady, a jestliže byla následně vyzvána k předání funkce a k ukončení svého působení a potvrdila, že byla seznámena se stanoviskem Ministerstva vnitra ČR, podle něhož jí ke dni 22. 12. 1998 skončilo funkční období pro výkon funkce starosty města, potom bez ohledu na její subjektivní mínění nemohla být objektivně (bez pochybností) v domnění o správnosti svého počínání, jestliže funkci starosty nepředala a naopak ji dále vykonávala souběžně s činností nově zvoleného starosty. Neakceptovala výsledek voleb a „v podstatě svémocně setrvávala ve funkci, vycházeje z účelového a nesprávného výkladu práva“. Za takovýchto okolností by každá třetí osoba (objektivně vzato) musela být v pochybnostech o zákonnosti postupu zvoleného žalovanou. Nedostatek dobré víry v počínání žalované byl natolik zřejmý a závěr o tom nezvratný, že bylo nadbytečné provádět v tomto směru důkazy navržené žalovanou.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek vychází z nesprávného právního závěru, že „zastupitelstvo, které nesplňovalo zákonem stanovený počet zastupitelů, bylo v podstatě úplné a bylo schopno usnášení a platné volby nového starosty“ a „o nedostatku dobré víry na straně odvolatelky“, žalovaná namítá, že, není-li zvolen minimální počet zastupitelů, „zvolení zastupitelé sice mají své mandáty, ale nejsou sto vytvořit kolektivní orgán – zastupitelstvo a nemohou tedy v takovém sboru, který vlastně ani není zastupitelstvem, záležitosti obce řešit a rozhodovat“. Přitom je podle dovolatelky lhostejné, zda existovalo devět zastupitelů nebo jen jeden, dva či tři zastupitelé. Nebylo-li dosaženo příslušného minimálního počtu zastupitelů, zastupitelstvo nebylo konstituováno, což bylo důvodem opakování voleb. Interpretace soudů by znamenala, že kdyby místo šesti zastupitelů jich rezignovalo např. dvanáct, zůstali by tři zastupitelé, jejichž mandáty nezanikly, a tak by dva zastupitelé byli zastupitelstvo s nadpoloviční většinou hlasů schopné zvolit starostu. Poklesne-li počet členů zastupitelstva pod zákonem stanovený rámec, pak takový orgán „prostě neexistuje“ a není způsobilý jménem obce jednat. Nesprávným právním závěrem je rovněž závěr o nedostatku dobré víry na straně žalované. Žalovaná, stejně jako žalobce, má k dispozici stanoviska a vyjádření různých ministerských úředníků a jiných orgánů, které „v podstatě potvrzují její stanovisko“. Žalovaná byla podle svého nejlepšího svědomí přesvědčena o tom, že jedná v souladu se zákonem. V tom jí utvrzovala i vyjádření a stanoviska odlišná od vyjádření „ministerského úředníka pana K.“, který své vyjádření navíc „zjevně koncipoval pro potřeby druhé strany“; nelze obecně připustit, aby „dopis z ministerstva“ narušil dobrou víru občana a byl objektivní skutečností vylučující „důvodné přesvědčení občana o tom, že mu vykonávané právo náleží“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně v obou svých rozhodnutích rozhodl stejně (žalobě vyhověl). Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, zda je platná volba starosty zastupitelstvem, jehož počet členů je nižší, než stanoví ustanovení §28 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích. Uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243 odst .1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Otázku platnosti volby starosty je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že volby do zastupitelstva se konaly dne 13. a 14. 11. 1998 a volba starosty dne 22. 12. 1998 – podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění do 28. 4. 2000, tj. do dne, než nabyl účinnosti nález Ústavního soudu ČR č. 107/2000 Sb. (dále jen „zákon o obcích“) a podle zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění do 1. 8. 2001, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev“).
Podle ustanovení §27 odst. 1 zákona o obcích obecní zastupitelstvo je složeno z členů zastupitelstva, jejichž počet na každé volební období stanoví v souladu s tímto zákonem obecní zastupitelstvo před vyhlášením voleb.
Podle ustanovení §28 odst. 2 zákona o obcích počet členů, který má být zvolen, oznámí zastupitelstvo způsobem v místě obvyklým nejpozději do dvou dnů po jeho stanovení.
Podle ustanovení §29 odst. 1 zákona o obcích člen obecního zastupitelstva nabývá práv a povinností člena obecního zastupitelstva zvolením. Platnost volby ověřuje obecní zastupitelstvo na prvním zasedání, jehož se člen zastupitelstva zúčastní.
Podle ustanovení §38 odst. 5 zákona o obcích obecní zastupitelstvo je schopno se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů. K platnému usnesení, rozhodnutí, nebo volbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů obecního zastupitelstva.
Podle ustanovení §55 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev mandát zaniká
a) odmítnutím slibu člena zastupitelstva v obci nebo složením slibu s výhradou,
b) okamžikem, kdy starosta, primátor územně členěného statutárního města nebo primátor hlavního města Prahy obdrží písemnou rezignaci člena zastupitelstva na jeho mandát; starosta, primátor územně členěného statutárního města a primátor hlavního města Prahy podává rezignaci na zasedání zastupitelstva,
c) úmrtím člena zastupitelstva v obci,
d) dnem nových voleb do zastupitelstva v obci.
Podle ustanovení §56 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev uprázdní-li se mandát v zastupitelstvu v obci, nastupuje za člena tohoto zastupitelstva náhradník z kandidátní listiny téže volební strany v pořadí podle §45 odst. 5.
Podle ustanovení §56 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev není-li náhradník, zůstane mandát uprázdněn do konce funkčního období zastupitelstva v obci.
Podle ustanovení §57 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev nové volby do zastupitelstva podle tohoto zákona se konají,
a) jestliže se počet členů zastupitelstva sníží o více než jednu třetinu oproti počtu určenému podle zákona a nejsou-li náhradníci podle §56,
b) jestliže se počet členů zastupitelstva sníží pod hranici pět,
c) dojde-li ke vzniku nové obce,
d) dojde-li ke vzniku nové městské části nebo nového městského obvodu.
Obecní zastupitelstvo jako zastupitelský orgán obce je složeno z členů zastupitelstva a je mimo jiné oprávněno volit a odvolávat z řad svých členů také starostu [srov. §36 odst. 1 písm. g) zákona o obcích]. Platnost volby starosty stejně jako platnost jiných usnesení zastupitelstva je podmíněna tím, že je přítomna nadpoloviční většina všech členů a že svůj souhlas rovněž vyjádřila nadpoloviční většina všech členů obecního zastupitelstva (§38 odst. 5 zákona o obcích). Zákon zde nerozlišuje, zda jde o nadpoloviční většinu členů zastupitelstva ve smyslu §28 odst. 1 zákona o obcích, tedy nadpoloviční většinu z počtu členů obecního zastupitelstva stanoveného příslušným zastupitelstvem nejpozději do 85 dnů přede dnem voleb a oznámeného zastupitelstvem způsobem v místě obvyklým nejpozději do dvou dnů po jeho stanovení (§28 odst. 2 zákona o obcích) nebo, zda jde o nadpoloviční počet všech členů obecního zastupitelstva, kteří mají mandát (práva a povinnosti) zastupitele. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byl počet členů zastupitelstva stanoven podle ustanovení §28 odst. 1 zákona o obcích na patnáct a volby starosty dne 22. 12. 1998 se zúčastnilo devět zastupitelů, z nichž osm hlasovalo pro nově zvoleného starostu V. H., otázka, zda ustanovení §38 odst. 5 zákona o obcích má na mysli nadpoloviční většinu členů zastupitelstva ve smyslu §28 zákona o obcích nebo nadpoloviční počet členů zastupitelstva, kteří mají platný mandát práva a povinnosti zastupitele), je pro posouzení věci nerozhodná.
Zákon o obcích, stejně jako zákon o volbách do zastupitelstev v obcích, rozlišuje mezi obecním zastupitelstvem jako kolektivním orgánem a jednotlivými členy obecního zastupitelstva, kteří mají mandát (práva a povinnosti člena obecního zastupitelstva). Obecní zastupitelstvo jako kolektivní orgán je složeno z jednotlivých členů zastupitelstva, kteří byli řádně zvoleni. Práv a povinností člena obecního zastupitelstva (mandátu) se totiž nabývá zvolením (srov. §29 odst. 1 věta první zákona o obcích). Naproti tomu mandát zaniká mimo jiné dnem nových voleb do zastupitelstva v obci [§55 odst. 1 písm. d) zákona o volbách do zastupitelstev] nebo odmítnutím slibu člena zastupitelstva v obci, případně složením slibu s výhradou [§55 odst. 1 písm. a) zákona o volbách do zastupitelstev]. Zastupitelstvo jako kolektivní orgán proto vzniká v okamžiku, kdy jsou zvoleni jeho členové, naproti tomu se zánikem mandátu jednotlivého člena obecního zastupitelstva zákon žádné důsledky pro obecní zastupitelstvo jako kolektivní orgán nespojuje; zánik obecního zastupitelstva zákon nedefinuje ani nestanoví podmínky, za nichž se tak má stát. Ze skutečnosti, že ustanovení §56 zákona o volbách do zastupitelstev řeší situaci, nastalou uprázdněním mandátu v zastupitelstvu obce, aniž s tím spojuje zánik existence obecního zastupitelstva, vyplývá, že zde zákon předpokládá, že obecní zastupitelstvo funguje a existuje i za situace, že se uprázdní mandát v zastupitelstvu v obci, tedy za situace, že mandát ve smyslu §55 zákona o volbách do zastupitelstev některému ze členů zastupitelstva zanikne. Ani z podmínek, které zákon stanoví v ustanovení §57 zákona o volbách do zastupitelstev pro konání nové volby do zastupitelstva, nelze dovodit, že by s tam uvedenými skutečnostmi byl zánik stávajícího obecního zastupitelstva spojen.
Z uvedeného vyplývá, že zvolením členem zastupitelstva jednak zvolený člen nabývá práv a povinností člena zastupitelstva (mandát), jednak že zvolením členů zastupitelstva (nikoli složením slibu) vzniká zastupitelstvo. Okolnost, že zvolený člen zastupitelstva odmítl složit slib, případně mu z jiného důvodu zanikl mandát, má za následek jen nástup náhradníka, případně skutečnost, že mandát zůstane uprázdněn až do konce funkčního období zastupitelstva (srov. §56 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev). Jedině poklesne-li počet zastupitelů pod jednu třetinu oproti počtu určenému podle zákona (i proto, že nejsou náhradníci), konají se nové volby. Nemůže proto obstát tvrzení dovolatelky, že pouhá skutečnost, že poklesl počet členů zastupitelstva o více než jednu třetinu oproti počtu určenému podle §28 zákona o obcích, znamená, že zde není obecního zastupitelstva jako orgánu obce nadanému kompetencemi, jež vyplývají ze zákona o obcích. Skutečnost, že došlo ke snížení počtu členů zastupitelstva ve smyslu §57 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev, může mít za následek jen to, že obecní zastupitelstvo případně není schopno se usnášet a přijímat platná usnesení, neboť nemůže být přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů. Jestliže však k takové situaci nedojde a zastupitelstvo má stále nadpoloviční počet členů, kteří se jednání zastupitelstva zúčastní, může se obecní zastupitelstvo usnášet a k platnému usnesení je pak rovněž třeba souhlasu nadpoloviční většiny jeho členů.
Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že pro platnost volby starosty není významné, zda se počet členů zastupitelstva sníží o více než jednu třetinu oproti počtu určenému podle §28 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ale podstatné je to, zda je přítomna nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva a zda k volbě dala souhlas nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva.
V projednávané věci ve volbách konaných dne 13. a 14. 11. 1998 bylo zvoleno v souladu s ustanovením §28 zákona o obcích 15 členů zastupitelstva města N. Šest z nich odmítlo složit slib a slib odmítli složit i jejich náhradníci. Tím zanikl mandát těch zastupitelů, kteří slib odmítli [§55 odst. 1 písm. a) zákona o volbách do zastupitelstev], a vzhledem k tomu, že slib odmítli i náhradníci, zůstal ve smyslu ustanovení §56 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev mandát po těchto zastupitelích uprázdněn až do konce funkčního období zastupitelstva v obci, aniž to však mělo vliv na to, že takovéto zastupitelstvo mohlo v souladu s ustanovením §38 odst. 5 a §36 odst. 1 písm. g) zákona o obcích zvolit starostu (zůstalo devět zastupitelů s mandátem). Stejným způsobem uvedenou otázku posoudil i odvolací soud.
V případě, je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., může být podáno jen z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka v dovolání rovněž namítá, že „nesprávným právním závěrem“ odvolacího soudu je závěr „o nedostatku dobré víry na straně žalované“. Vzhledem k tomu, že vztah žalované jako starostky obce k obci není vztahem pracovněprávním - starosta není zaměstnancem obce (srov. ustanovení §2 odst. 1 zák. práce, podle nějž se tento zákoník vztahuje na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce, jen pokud je to v něm výslovně stanoveno nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy), posuzuje se nárok žalobcem uplatněný podle občanskoprávních předpisů (§451 a násl. obč. zák). Otázka „dobré víry“ (zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené - §243 odst. 3 zák. práce) proto nemůže mít pro rozhodnutí věci zásadní právní význam.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 větu první o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2005
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu