ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1453.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1453/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Q. R., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované R., a. s., zastoupené advokátem, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 4 C 93/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2005 č.j. 11 Co 69/2005-259, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"na nemovitostech zapsaných u Katastrálního úřadu P. na LV 946 pro obec a k.ú. Ch., a to na pozemcích st. parcela 168/1 - zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 622/28 - zahrada a na budově č.p. 142 na st.p. 168/1 vázne zástavní právo k pohledávce ve výši 10.872.930,25 Kč ve prospěch žalobce jako zástavního věřitele\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.1.2004 \"zástavním věřitelem pohledávky v nominální hodnotě 10.872.930,25 Kč s příslušenstvím za soukromým podnikatelem V. K. – V.\", zajištěné zástavním právem k uvedeným nemovitostem, které bylo zřízeno na základě zástavní smlouvy ze dne 19.4.1993. Zastavené nemovitosti koupil podle smlouvy ze dne 8.1.2003 právní předchůdce žalované, \"při zápisu\" vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí však nebylo \"bez právního důvodu přepsáno\" zástavní právo váznoucí na uvedených nemovitostech. Žalobce se domnívá, že zástavní právo vzniklé na základě zástavní smlouvy ze dne 19.4.1993 \"žádným způsobem nezaniklo\" a že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 18.10.2004 č.j. 4 C 93/2004-232 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11.275,- Kč k rukám advokáta. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Zástavnímu věřiteli (žalobci) totiž vzniklo právo na uspokojení jeho pohledávky ze zástavy uplynutím splatnosti úvěru dne 20.3.1997 a právní úprava účinná do 31.8.1998 přímý prodej zástavy soudem neumožňovala (zástavní věřitel se mohl domáhat uspokojení ze zástavy při výkonu rozhodnutí prodejem nemovité zástavy jen na základě vykonatelného rozhodnutí, směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi, a právo navrhnout u soudu prodej zástavy vzniklo až dnem 1.9.1998). Jestliže neexistuje samostatný titul pro výkon rozhodnutí směřující proti zástavnímu dlužníkovi pro předmětnou pohledávku ve výši 10.872.930,25 Kč (což žalobce neprokázal a ani netvrdil), nelze podle názoru soudu prvního stupně provést výkon rozhodnutí ani v případě, kdyby k zajištění takové pohledávky bylo zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22.2.2005 č.j. 11 Co 69/2005-259 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.078,50 Kč k rukám advokáta JUDr. V. H. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Podle názoru odvolacího soudu \"nelze žalovat na určení tam, kde je možno domoci se svého nároku žalobou na plnění, tj. žalobou na nařízení soudního prodeje zástavy nebo na uložení povinnosti strpět prodej zástavy\". Odvolací soud současně dovodil, že tvrzení žalobce neobsahují, v čem žalobce spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení a z jakého důvodu by se bez určení existence zástavního práva v tomto konkrétním případě mohlo jeho právní postavení stát nejistým, ale pouze se týkají vlastního uspokojení pohledávky ze zástavy a věci samé.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podáním doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 21.10.2005 vzal zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
V souvislosti se zpětvzetím dovolání žalobce požadoval, aby mu byla přiznána náhrada základů dovolacího řízení, neboť se žalovanou uzavřel dne 10.10.2005 smlouvu o zrušení zástavního práva a ke zpětvzetí tedy došlo \"na základě chování žalované\". Uvedený požadavek dovolací soud neshledal důvodným. I když žalobce uzavřel se žalovanou dne 10.10.2005 smlouvu o zrušení zástavního práva, z níž vyplývá, že za zrušení zástavního práva mu žalovaná vyplatila \"protiplnění\" ve výši 2.000.000,- Kč a že žalobce se zavázal vzít své dovolání zpět, bylo třeba vzít v úvahu, že žaloba na určení, že nemovitosti žalované jsou zatíženy zástavním právem, byla soudy zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a že v důsledku zastavení dovolacího řízení, které je nutným následkem zpětvzetí dovolání žalobce, na uvedeném právním stavu (nastoleným pravomocnými soudními rozhodnutími) nelze nic změnit. Protože žaloba byla pravomocně zamítnuta, nelze dovozovat, že by dovolání, které po zpětvzetí již nemůže na tomto výsledku řízení nic změnit, bylo podáno důvodně, že by bylo - i s přihlédnutím k obsahu smlouvy ze dne 10.10.2005 - vzato zpět pro chování žalované a že by tedy tím bylo založeno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení tedy bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá - jak uvedeno výše - na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu