ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.167.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 167/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně I. Z., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Berouně, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 2311/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004 č.j. 23 Co 423/2004-34, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 25.3.2004 č.j. 8 C 2311/2003-23 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 29.9.2003 domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která jí byla dána dopisem žalovaného ze dne 12.6.2003 podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) zák. práce, je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že neexistuje rozhodnutí orgánu státní správy sociálního zabezpečení, ze kterého by vyplynul závěr, že dlouhodobě pozbyla způsobilost konat dále svou dosavadní práci vyšší soudní úřednice, a že rozhodnutí, které je citováno ve výpovědi, „neodpovídá požadavkům kladeným na administrativní akty ustanovením §46 odst. 1 písm. d) zák. práce“. Jako žalovaného v žalobě označila „Okresní soud v Berouně“.
Okresní soud Praha-západ (kterému byla věc přikázána usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.11.2003 č.j. 23 Nc 29/2003-10) usnesením ze dne 25.3.2004 č.j. 8 C 2311/2003-23 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyni se vrací soudní poplatek 1.000,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyní „přesně, určitě a srozumitelně“ označený žalovaný Okresní soud v Berouně nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť je ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 a 2 zákona č. 219/2000 Sb. organizační složkou státu, která není právnickou osobou a nemá vlastní právní subjektivitu. Vzhledem k tomu, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, muselo být řízení zastaveno (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.2004 č.j. 23 Co 423/2004-34 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel z toho, že Okresní soud v Berouně je organizační složkou státu, která nemá právní subjektivitu, protože není právnickou osobou (§3 odst. 1 a 2 zákona č. 219/2000 Sb.); právnickou osobou je stát a uvedené platí i v oblasti pracovněprávních vztahů (§8b zák. práce). Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby je nepochybné, že žalobkyně označila za žalovaného Okresní soud v Berouně a v takovém případě není postup podle ustanovení §43 o.s.ř. možný, dospěl k závěru, že takto označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.) a že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. Jestliže soud prvního stupně přesto žalobkyni neformálně vyzval k úpravě označení žalovaného, pak podle názoru odvolacího soudu „jednal nad rámec poučovací povinnosti ve smyslu §5 o.s.ř. i nad rámec ustanovení §43 o.s.ř.“.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně vyslovila nesouhlas s názorem, že nesprávné označení žalovaného v žalobě - „Okresní soud v Berouně“ je vadou neodstranitelnou a že ji soud prvního stupně na tuto vadu upozornil nad rámec své poučovací povinnosti. Namítala, že tento závěr odvolacího soudu „zcela opomíjí ten fakt“, že jí byla dána výpověď z pracovního poměru Okresním soudem v Berouně, nikoliv však Českou republikou - Okresním soudem v Berouně, a proto, kdyby byl správný, byla by podle jejího názoru v daném řízení „prolomena zásada rovnosti účastníků“ a porušení této zásady by bylo porušením i základního ústavního principu rovnosti. Při podání žaloby dovolatelka nebyla právně zastoupena, a proto „zcela logicky“ označila žalovaného tak, jak on sám sebe označil ve výpovědi; následně na pokyn soudu prvního stupně po konzultaci se svým právním zástupcem však již žalovaného označila v souladu se zákonem. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Jak správně uvedl odvolací soud, způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení §11 odst.1 a 2 zák. práce a jako zaměstnavatelé z ustanovení §8a věty první zák. práce), právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou (srov. §8b odst. 1 zák. práce) a jedná za něj příslušná organizační složka státu (srov. §8b odst. 2 zák. práce). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Soudy (v posuzované věci Okresní soud v Berouně) jsou - jak vyplývá z ustanovení §3 odst. 1 a §51 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2001 - organizační složkou státu. Jako organizační složka státu nejsou právnickými osobami (srov. §3 odst. 2 větu první zákona č. 219/2000 Sb.). Protože ani zákon jim nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není - a potud je třeba odvolacímu soudu přisvědčit - Okresní soud v Berouně způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř.
Podle ustanovení §90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení §79 odst. 1 větě druhé o.s.ř. uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje „označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje“. Z uvedeného je nepochybné, že za stát může v právních vztazích (včetně pracovněprávních vztahů) jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho organizační složka. Došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, jde o vadné podání ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř. O vadu žaloby nejde teprve, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný. (srov. též odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.10.2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 211, roč. 2002).
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud řízení podle ustanovení §104 odst. 1, věty první o.s.ř. zastaví.
V posuzovaném případě se však o takový případ nejedná. Žalobkyně v žalobě - vycházejíc z označení v záhlaví výpovědi - označila za žalovaného „Okresní soud v Berouně“, i když bylo jinak z obsahu žaloby zjevné, že svou žalobu směřuje proti svému zaměstnavateli, který jí výpověď dával. Tak ostatně správně původně uvažoval i soud prvního stupně, když žalobkyni vyzval přípisem ze dne 14.1.2004, aby „upravila označení žalovaného“, a žalobkyně podáním ze dne 20.1.2004 svoji zjevnou chybu napravila a za žalovaného označila „Českou republiku - Okresní soud v Berouně, Wágnerovo nám. 1249/2“. Reakce soudu prvního stupně na tento procesní úkon žalobkyně se však v jeho konečném rozhodnutí neprojevila, a ani odvolací soud v tomto směru nezjednal nápravu.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. prosince 2005
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v.r.
předseda senátu