ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1835.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1835/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. P. S., b) R. S., proti povinné M. J., zastoupené advokátem, pro vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 E 2206/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2004 č.j. 20 Co 304/2003-104, takto:
I. Dovolání povinné se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněných Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15.9.1999 č.j. 21 E 2206/99-19 nařídil podle vykonatelného rozhodnutí (správně rozsudku) Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26.8.1998 č.j. 14 C 33/98-14 výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 907/7 o podlahové ploše 55,90 m2, sestávajícího se z kuchyně, jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC ve 4. nadzemním podlaží v domě čp. 907 ve S. ulici v H. a přestěhováním povinné do náhradního bytu v H. v P. ulici v 1. patře domu čp. 359 a rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněným na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 500,- Kč.
K odvolání povinné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1.3.2000 č.j. 25 Co 758/99-29 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutím vyklizením bytu č. 907/7 o podlahové ploše 55,9 m2, sestávajícího se z kuchyně, jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC ve 4. nadzemním podlaží v domě čp. 907 ve S. ulici v H., změnil je ve výroku o provedení výkonu rozhodnutí tak, že návrh na vyklizení povinné do náhradního bytu v H. v P. ulici v 1. patře domu čp. 359 zamítl a že o provedení výkonu rozhodnutí bude rozhodnuto dodatečně, změnil je ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně sice správně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinné, avšak v rozporu se zákonem rozhodl též o provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinné do náhradního bytu. Povinné totiž má být poskytnut přiměřený náhradní byt, avšak byt, který oprávnění zajistili pro povinnou \"kvalifikaci přiměřeného náhradního bytu\" neodpovídá. O provedení výkonu rozhodnutí proto musí být rozhodnuto dodatečně.
Oprávnění se poté návrhem, který došel soudu prvního stupně dne 14.3.2002, domáhali, aby výkon rozhodnutí byl proveden přestěhováním povinné a všech jejích věcí do bytu č. 828/32 o podlahové ploše 34,72 m2 sestávajícího se z kuchyně, jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 827, 828, 829 v T. ulici v H. Návrh zdůvodnili zejména tím, že zajištěný byt splňuje hlediska přiměřeného náhradního bytu a že jeho vlastnice A. A. je ochotna uzavřít s povinnou nájemní smlouvu k tomuto bytu na dobu neurčitou s měsíčním nájemným ve výši 3.000,- Kč \"plus úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu\".
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9.7.2002 č.j. 21 E 2206/99-51 návrh oprávněných na provedení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů \"této části výkonu rozhodnutí\" a že oprávněným se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 500,- Kč. Soud prvního stupně zjistil, že vyklizovaný byt o rozloze 55,90 m2 se nachází ve 4. nadzemním podlaží domu bez výtahu v centru města na hlavní třídě, že dům je \"cihlový, udržovaný\", že byt se sestává \"z většího pokoje s výhledem na hlavní třídu, předsíně, komory, spíže, WC, koupelny a prostorného pokoje s kuchyňským koutem s plynovým sporákem a elektrickou troubou, jenž je od obytné části oddělen příčkou, bez dveří a rámu, s dvěma okny s výhledem na park\", že ohřev vody je zajištěn plynovým kotlem umístěným v koupelně a že měsíční nájemné činí 1.313,- Kč. Ohledně oprávněnými zajištěného bytu zjistil, že má rozlohu 34,72 m2, že se nachází ve 3. nadzemním podlaží panelového domu umístěného u hlavní silnice, že přístup do bytu je zajištěn po schodišti a výtahem, jehož východ je umístěn v mezipatře mezi 3. a 4. nadzemním podlažím, že byt se sestává z jedné středně velké místnosti a velmi malé kuchyně bez vařiče a trouby, že příslušenství bytu tvoří společná koupelna s WC a menší předsíň, že vytápění a ohřev vody jsou zajištěny \"dálkovým teplovodem\" a že měsíční nájemné činí 3.100,- Kč. Vzhledem k tomu, že přiměřený náhradní byt, na nějž má povinná právo, musí být zásadně rovnocenný s bytem, který má být vyklizen, dospěl soud prvního stupně k závěru, že byt zajištěný pro povinnou tomuto hledisku nevyhovuje, neboť je o \"třetinu menší než byt vyklizovaný\", přičemž \"tyto rozdíly nelze kompenzovat ničím ve prospěch náhradního bytu, neboť oba jsou počítány v první kategorii\", nachází se \"mimo centrum\" (vyklizovaný byt je v centru města) a je v něm 1,5x vyšší nájemné.
K odvolání oprávněných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14.2.2003 č.j. 20 Co 327/2002-62 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se nevypořádal s otázkou, zda i přes zjištěné rozdíly mezi oběma byty je podle místních podmínek byt zajištěný pro povinnou rovnocenný s bytem vyklizovaným. Nelze totiž \"připustit, aby za situace, kdy v daném místě a čase nelze zajistit naprosto srovnatelný byt jak co do umístění v obci, podlahové výměry a výše nájemného, se pouze z tohoto důvodu stalo rozhodnutí, kterým se ukládá povinné byt vyklidit, nevykonatelným\" a \"přehlédnout\", že se zřetelem k místním podmínkám v dané obci, tj. k rozdílné velikosti bytů, jejich vybavenosti apod., nelze trvat na absolutní srovnatelnosti výměry podlahové plochy, počtu obytných místností, vybavení, kvality prostor a výše nájmu. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda je \"objektivně možné, aby oprávnění zajistili pro povinnou byt, který by lépe zákonnému požadavku na přiměřený náhradní byt odpovídal\", neboť \"sama skutečnost, že bytová náhrada má sice stejný počet pokojů, avšak její podlahová plocha je menší, není dostačující pro závěr, že to tak není\", a ani \"závěr, že vyklizovaný byt se nachází v centru města, zatímco zajištěná bytová náhrada na sídlišti, nečiní oprávněnými zajištěný byt nedostačujícím\"; pro správné rozhodnutí ve věci bude třeba \"srovnat zejména dostupnost služeb pro povinnou v bytě vyklizovaném a v bytě zajištěném oprávněnými (prodejny potravin, lékař, autobusové spojení atd.)\".
Okresní soud v Hradci Králové poté usnesením ze dne 22.5.2003 č.j. 21 E 2206/99-87 znovu návrh oprávněných na provedení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení 2.500,- Kč k rukám \"jejího právního zástupce\". Soud prvního stupně zjistil, že vyklizovaný byt o rozloze 55,90 m2 se nachází ve 4. nadzemním podlaží domu bez výtahu v centru města na hlavní třídě, že dům je \"cihlový, udržovaný\" a že byt se sestává \"z většího pokoje s výhledem na hlavní třídu, předsíně, komory, spíže, WC, koupelny a prostorného pokoje s kuchyňským koutem s plynovým sporákem a elektrickou troubou, jež je od obytné části oddělen příčkou, bez dveří a rámu, s dvěma okny s výhledem na park\", že byt má etážové topení, jehož provoz je zajištěn dálkovým teplovodem, že ohřev vody je zajištěn plynovým kotlem umístěným v koupelně a že měsíční nájemné činí 2.274,- Kč a \"poplatky spojené s nájmem bytu\" činí 752,- Kč. Byt zajištěný pro povinnou má rozlohu 34,72 m2, nachází se ve 3. nadzemním podlaží panelového domu umístěného u hlavní silnice, přístup do bytu je zajištěn po schodišti a výtahem, jehož východ je umístěn v mezipatře mezi 3. a 4. nadzemním podlažím, byt se sestává z jedné středně velké místnosti a velmi malé kuchyně bez vařiče a trouby, příslušenství bytu tvoří společná koupelna s WC a menší předsíň, vytápění a ohřev vody jsou zajištěny \"dálkovým teplovodem\", měsíční nájemné činí 3.100,- Kč a \"poplatky za služby spojené s nájmem bytu\" činí 1.322,- Kč. Poté, co dále zjistil, že povinná pobírá starobní důchod ve výši 7.980,- Kč, že povinná trpí poruchou orientace (není schopna používat městskou hromadnou dopravu a adaptovat se na nové prostředí) a že \"je prakticky nemožné v H. zajistit pro povinnou byt, který by splnil kritéria pro přiměřený náhradní byt\", dospěl soud prvního stupně k závěru, že oprávnění neprokázali, že \"nabízený\" náhradní byt \"je adekvátní bytovou náhradou stanovenou exekučním titulem\". Byt zajištěný pro povinnou totiž není bytem zásadně rovnocenným bytu vyklizovanému, neboť náhradní byt je o třetinu menší než byt vyklizovaný, přičemž \"tyto rozdíly nelze kompenzovat ničím ve prospěch náhradního bytu, neboť oba byty jsou počítány v první kategorii, oba mají stejnou dostupnost služeb (lékař, obchody, autobusové spojení atd.)\", a \"v neprospěch náhradního bytu hovoří to, že vyklizovaný byt se nachází v centru města, náhradní mimo centrum\"; vzhledem k tomu, že \"nájemné a služby spojené s užíváním bytu je ve vyklizovaném bytu ve výši 3.026,- Kč\" a v náhradním bytě ve výši 4.422,- Kč a že povinná pobírá starobní důchod ve výši 7.980,- Kč, vydala by povinná na bydlení místo dosavadní jedné třetiny svého příjmu v náhradním bytě více než polovinu svého příjmu, ačkoliv jde o byt o třetinu menší. Pro povinnou není možné \"v lokalitě H. zajistit byt, který \"by byl přiměřeným, tj. zásadně rovnocenným\", neboť \"nájemní smlouvy se zde uzavírají v převážné míře na dobu určitou a za tržní nájemné\", avšak tato skutečnost podle názoru soudu prvního stupně nemůže být \"vzhledem k věku povinné a jejímu zdravotnímu stavu připočtena jí k tíži\".
K odvolání oprávněných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16.3.2004 č.j. 20 Co 304/2003-104 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením povinné z bytu č. 907/7 sestávajícího z kuchyně, jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC ve 4. nadzemním podlaží v domě čp. 907 ve S. ulici v H. do bytu č. 828/32 sestávajícího z kuchyně, jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 828 v T. ulici v H., a rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněným \"společně a nerozdílně náklady řízení před okresním soudem v částce 500,- Kč a náklady odvolacího řízení v částce 840,- Kč\". Na základě zjištění soudu prvního stupně dovodil, že byt zajištěný pro povinnou je sice na sídlišti, ale \"na sídlišti plně vybaveném (v bezprostřední blízkosti se nachází poliklinika, nákupní středisko apod.) bez potřeby využívat prostředků hromadné dopravy\", že nájemné a zálohy na plnění poskytovaná s užívání bytu jsou sice vyšší, avšak je v možnostech povinné je hradit, že má sice menší podlahovou plochu, ale je stejně jako vyklizovaný byt bytem o jednom pokoji a kuchyni, a že byt je oproti vyklizovanému bytu v nižším nadzemním podlaží a má přístup pomocí výtahu. Vzhledem k tomu, že \"nelze připustit, aby za situace, kdy v daném místě a čase nelze objektivně zajistit naprosto srovnatelný byt jak co do umístění v obci, podlahové výměry a výše nájemného, se stalo rozhodnutí, kterým se ukládá povinné byt vyklidit, nevykonatelným\" a že \"takové důsledky má rozhodnutí soudu prvního stupně\", a s přihlédnutí k tomu, že zdravotní stav povinné byl již v průběhu nalézacího řízení takový, jak \"jej povinná popisuje nyní ve vykonávacím řízení\", dospěl odvolací soud k závěru, že byt zajištěný pro povinnou je v daném místě a čase bytem přiměřeným vyklizovanému bytu, když zajišťuje pro povinnou lidsky důstojné bydlení a i výše nájemného odpovídá jejím majetkovým poměrům.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že za přiměřený náhradní byt je třeba považovat byt v téže obci a podle místních podmínek rovnocenný vyklizovanému bytu, tj. byt z hlediska vybavení, polohy, dopravní přístupnosti apod. srovnatelný s vyklizovaným bytem, a že byt, který pro ni zajistili oprávnění, uvedeným hlediskům neodpovídá. Zajištěný byt je totiž svou podlahovou plochou o více než o třetinu menší a o tom, že by jí měl být poskytnut náhradní byt o menší podlahové ploše nebylo ve smyslu ustanovení §712 odst.2 věty třetí občanského zákoníku ve vykonávaném rozsudku rozhodnuto, má nižší kvalitu a je méně vybavený než byt vyklizovaný, je umístěn na okraji města se \"zřetelně horší dostupností lékařů povinné\" a je s ním spojeno placení nájemného téměř o polovinu vyššího než ve vyklizovaném bytě. Ve prospěch názoru odvolacího soudu nelze argumentovat \"objektivní nemožností zajistit pro povinnou byt o stejné podlahové ploše a stejné výši nájemného\", neboť pojmy \"zásadní rovnocennost\" a \"místní podmínky\" je třeba interpretovat tak, že kladou na pronajímatele povinnost vyvinout všechno úsilí, které lze od něj rozumně vyžadovat, aby zajistil náhradní byt, který se podle místních podmínek podle všech v zákoně uvedených parametrů aproximativně nejvíc blíží vyklizovanému bytu, a oprávnění jednak neprokázali, že by \"všechno úsilí\" vynaložil, jednak se nabízený byt vyklizovanému bytu svými parametry nijak neblíží. Povinná dále poukazuje na to, že odvolací soud vyhověl odvolání oprávněných, ačkoliv obsahovalo \"zcela nejasný odvolací návrh\", a že porušil princip rovnosti stran, neboť se nijak nezabýval vyjádřením povinné ze dne 14.7.2003, a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Vzhledem k tomu, že o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizení bytu povinné bylo rozhodnuto v době do 31.12.2000, je třeba - jak správně uvedl odvolací soud - návrh oprávněných na provedení tohoto výkonu rozhodnutí i v současné době projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 27. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §340 odst.2 věty druhé o.s.ř. soud provedení výkonu rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném rozsudku.
V projednávané věci bylo ve vykonávaném rozsudku (rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26.8.1998 č.j. 14 C 33/98-14) stanoveno, že povinná je povinna vyklidit byt č. 907/7 o podlahové ploše 55,90 m2, sestávající se z kuchyně, jednoho pokoje, předsíně, koupelny a WC ve 4. nadzemním podlaží v domě čp. 907 ve S. ulici v H. po zajištění přiměřeného náhradního bytu.
Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce (povinného) a členů jeho domácnosti. Přiměřeným náhradním bytem se rozumí byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má nájemce (povinný) vyklidit (srov. §712 odst.2 občanského zákoníku).
Podle ustálené judikatury soudu je třeba ze srovnání zákonného vymezení náhradního bytu a přiměřeného náhradního bytu dovodit, že přiměřeným náhradním bytem nemůže být byt s podstatně nižší podlahovou plochou nebo s podstatně menším počtem místností, než má vyklizovaný byt; se zřetelem k místním podmínkám v dané obci, tj. k rozdílné velikosti bytů, jejich vybavenosti apod., však nelze trvat na absolutní srovnatelnosti výměře podlahové plochy, počtu obytných místností, vybavení, kvality (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.1994 sp. zn. 2 Cdo 100/93, který byl uveřejněn pod č. 6 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 3/1994). Třebaže náhradní byt nesplňuje z hlediska rozlohy podlahové plochy a počtu místností požadavky uvedené v ustanovení §712 odst.2 občanského zákoníku, jde o přiměřený náhradní byt i v případě, že oprávněný neměl objektivně možnost zajistit povinnému byt, který by těmto požadavkům odpovídal spíše (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.7.1998 sp. zn. 20 Cdo 129/98, které bylo uveřejněno pod č. 163 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Vedle hledisek výměry podlahové plochy, počtu obytných místností, vybavení bytu a jeho kvality je třeba pro závěr, zda byt zajištěný pro povinného je podle místních podmínek zásadně rovnocenný vyklizovanému bytu, přihlédnout též ke srovnání toho, jak vysoké jsou u obou bytů nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, jaká je jejich dopravní a jiná obslužnost a vhodnost z hlediska zdravotního stavu povinného.
Požadavek, aby šlo o byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má nájemce vyklidit, je třeba současně vykládat tak, že klade na oprávněného povinnost vyvinout veškeré úsilí, které lze od něj rozumně vyžadovat, aby zajistil byt, který se podle místních podmínek co nejvíce blíží vyklizovanému bytu, a že nemůže mít za následek zmaření práva oprávněného na vyklizení bytu, je-li v místních podmínkách obtížné nebo nemožné zajistit pro povinného takový byt, který by plně odpovídal vyklizovanému bytu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 16.2.1995 sp. zn. III Ús 114/94, který byl uveřejněn v Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 9, sv.3, roč. 1995).
V posuzovaném případě je třeba v první řadě zdůraznit, že - jak zjistil v souladu s provedenými důkazy soud prvního stupně - je v místních podmínkách města H. (v němž se nachází vyklizovaný byt) prakticky nemožné, aby byl pro povinnou zajištěn takový byt, který by plně odpovídal vyklizovanému bytu. Je mimo pochybnost, že, platí-li povinná ve vyklizovaném bytě tzv. regulované nájemné, bude zajištění zcela jeho parametrům odpovídajícího náhradního bytu, s nímž je spojeno placení tzv. tržního nájemného (které je zpravidla podstatně vyšší než tzv. regulované nájemné), vždy pro povinnou, jejíž jediný příjem činí starobní důchod ve výši 7.980,- Kč, vzhledem k jejím majetkovým poměrům nepřiměřené a že náhradní byt, u nějž by výše nájemného odpovídala nájemnému, které povinná platí za užívání vyklizovaného bytu, nemůže být z hlediska výměry podlahové plochy, počtu obytných místností, vybavení bytu nebo jeho kvality přiměřený vyklizovanému bytu. Uvedený (objektivní) stav nelze vykládat tak, že nemůže jít - jak dovodil soud prvního stupně - \"k tíži\" povinné; naopak, je třeba souhlasit s odvolacím soudem v tom, že nesmí mít za následek \"faktickou\" nevykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26.8.1998 č.j. 14 C 33/98-14 a zmaření práva oprávněných na vyklizení bytu povinnou.
Za situace, kdy není objektivně možné zajistit pro povinnou takový byt, který by zcela odpovídal vyklizovanému bytu, je třeba za přiměřený náhradní byt považovat takový byt, který se parametrům vyklizovaného bytu blíží co nejvíce a který současně odpovídá (z pohledu výše nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu) majetkovým poměrům povinné.
Ve vztahu k bytu ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 828 v T. ulici v H. odvolací soud správně zdůraznil, že má stejnou velikost jako vyklizovaný byt (jeden pokoj a kuchyň). I když má menší výměru podlahové plochy a není umístěn v centru města, nachází se na \"plně vybaveném sídlišti\" a oproti vyklizovanému bytu je v nižším nadzemním podlaží a má přístup pomocí výtahu. Přihlédne-li se též k tomu, že oba byty mají srovnatelným způsobem zajištěno vytápění a dodávku teplé vody, lze souhlasit se závěrem, že se jedná za výše uvedené situace (podle místních podmínek) o náhradní byt pro povinnou zásadně rovnocenný s bytem vyklizovaným a tedy o náhradní byt přiměřený.
Námitky povinné vůči uvedenému závěru nepovažuje dovolací soud za důvodné. I když přiléhavě vymezuje, v čem byt, který pro ni oprávnění zajistili, nedosahuje parametrů vyklizovaného bytu, přehlíží současně, že zajištění bytu zcela odpovídajícího vyklizovanému bytu by - pokud je to vůbec v místních podmínkách možné - bylo spojeno s placením takového nájemného, jehož výše by zcela neodpovídala majetkovým poměrům povinné. Sleduje-li povinná záměr, aby pro ni byl zajištěn byt zcela odpovídající jak kvalitě vyklizovaného bytu, tak i nájemnému s jeho užíváním spojenému, pak nepožaduje zajištění v místních podmínkách zásadně rovnocenného bytu, ale ve svých důsledcích má za cíl v rozporu se zákonem zmaření výkonu rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26.8.1998 č.j. 14 C 33/98-14.
Důvodné nejsou ani námitky povinné, že by oprávnění neprokázali vynaložení veškerého \"úsilí, které lze od nich rozumně vyžadovat, aby zajistili náhradní byt, který se podle místních podmínek podle všech v zákoně uvedených parametrů aproximativně nejvíc blíží vyklizovanému bytu\", že odvolací soud vyhověl odvolání oprávněných, ačkoliv obsahovalo \"zcela nejasný odvolací návrh\", a že porušil princip rovnosti stran, neboť se \"nijak nezabýval\" vyjádřením povinné ze dne 14.7.2003.
Skutečnost, že pro povinnou nelze zajistit takový byt, který by zcela odpovídal vyklizovanému bytu, byla zjištěna již za řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že - jak uvedeno výše - byt, který byl pro povinnou zajištěn, odpovídá v místních podmínkám požadavkům kladným na přiměřený náhradní byt, nelze důvodně dovozovat, že by oprávnění neprokázali všechno úsilí potřebné k tomu, aby pro povinnou zajistili byt, který se \"podle místních podmínek podle všech v zákoně uvedených parametrů aproximativně nejvíc blíží vyklizovanému bytu\".
I když oprávnění ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 22.5.2003 č.j. 21 E 2206/99-87 neformulovali svůj odvolací návrh zcela přiléhavě, bylo z obsahu odvolání nepochybné (a obsah podání je z tohoto pohledu rozhodující - srov. §41 odst.2 o.s.ř.), čeho se jím domáhali, tedy že požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu na provedení výkonu rozhodnutí bude vyhověno. Nelze proto důvodně dovozovat, že by odvolání trpělo takovou vadou, pro kterou nebylo možné pokračovat v odvolacím řízení a která by tak znemožňovala meritorní rozhodnutí o odvolání oprávněných.
S povinnou nelze souhlasit ani v tom, že by se odvolací soud \"nijak nezabýval\" jejím vyjádřením k odvolání oprávněných ze dne 14.7.2003. Uvedené vyjádření bylo předmětem jednání před odvolacím soudem ze dne 16.3.2004 (jak vyplývá z protokolu o tomto jednání) a odvolací soud se s argumenty v něm obsaženými v odůvodnění napadeného usnesení, i když v něm neuvedl jeho obsah, náležitě vypořádal. Dovolací soud proto nemohl dovodit, že by z tohoto důvodu bylo usnesení odvolacího soudu postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné zamítl (§243b odst.1 část věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §254 odst. 1, §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 větě první o.s.ř., neboť povinná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu