ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.241.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 241/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. L. B., zastoupeného advokátem, proti žalované V. o. š. p., zastoupené advokátkou, o úpravu posudku o pracovní činnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 112/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2004 č.j. 14 Co 272/2004-148, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost upravit obsah posudku o pracovní činnosti (pracovního posudku) ze dne 3.7.2003 tak, že se z posudku vypouští bez náhrady předposlední odstavec ve znění: „Nové vedení školy má k výsledkům práce Ing. B., Ph.D. výhrady. Při výkonu svých funkcí se jmenovaný podílel na rozhodnutích vedení VOŠP, jež jsou předmětem kritiky ze strany MŠMT a na základě kontrolních zjištění za období 2001 a 2002 je škole MŠMT uloženo napravit zjištěný stav“, a dále že se vypouští poslední odstavec ve znění: „Hospodaření školy vykazovalo neefektivnost, byly zjištěny disproporce v přiznávání osobních odměn, ukvapená a subjektivistická rozhodnutí v oblasti personální politiky, nedostatky a zanedbání v oblasti účetnictví, které rovněž konstatovala i Česká školní inspekce“, a nahrazuje se textem: „Pracovník se rovněž aktivně podílel na pedagogickém procesu, a to především výukou předmětů ,Základy právních nauk‘ a ‚Kapitoly z praktického práva‘ a vedením absolventských prací s thematem mezinárodních politických vztahů. Dne 31. července 2002 byl pedagogickými pracovníky zvolen do zaměstnanecké kurie Rady školy, zřízené podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že pracovní posudek „nepodává pravdivý obraz o práci, kterou žalobce pro žalovanou v průběhu řady let konal a odevzdal“ (u žalované pracoval od 1.2.1999 do 30.4.2003, naposledy ve funkci „zástupce ředitele pro provoz“), a že „nese znaky nevyváženosti“, neboť „nezmiňuje na druhé straně žádný přínos žalobcův“. Podle názoru žalobce výhrady k jeho práci uvedené v předposledním odstavci jsou „zjevně nekonkrétní a není u nich prokazatelné, že taková případná pochybení žalované, údajně jí vytknutá ministerstvem, zavinil, byť jen částečně, žalobce“, a že poslední odstavec „nemá v pracovním posudku své místo“. Kromě toho - jak dále zdůraznil - žalovaná odmítá do posudku uvést „i taková zcela nesporná a z hlediska pracovního hodnocení jistě relevantní fakta jako je žalobcova pedagogická činnost nebo jeho zvolení zaměstnanci do rady školy“.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21.5.2004 č.j. 19 C 112/2003-116 žalované uložil povinnost upravit obsah pracovního posudku ze dne 3.7.2003 tak, že se z pracovního posudku vypouští předposlední odstavec bez náhrady a původní znění posledního odstavce se nahrazuje textem: „Pracovník se rovněž aktivně podílel na pedagogickém procesu, a to především výukou předmětů ,Základy právních nauk‘ a ‚Kapitoly z praktického práva‘ a vedením absolventských prací s thematem mezinárodních politických vztahů. Dne 31. července 2002 byl pedagogickými pracovníky zvolen do zaměstnanecké kurie Rady školy, zřízené podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství“; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.000,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že údaj obsažený v předposledním odstavci předmětného pracovního posudku je „zcela nekonkrétní, který neobsahuje žádný hodnotící prvek ve vztahu k pracovní činnosti vykonávané žalobcem pro žalovanou“. Údaje obsažené v posledním odstavci pak podle názoru soudu prvního stupně zčásti nevyjadřují objektivní hodnocení pracovní činnosti žalobce u žalované z hlediska druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a zčásti jde o údaje o pochybeních, o nichž nebylo prokázáno, že by za ně nesl odpovědnost žalobce. Dovodil proto, že pracovní posudek ze dne 3.7.2003 je v žalobou napadené části nesprávný, a žalobě vyhověl, včetně požadavku o nahrazení posledního odstavce údaji, „ohledně nichž nebylo mezi účastníky sporu a zároveň tyto skutečnosti mají vztah k výkonu práce žalobce“.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.10.2004 č.j. 14 Co 272/2004-148 rozsudek soudu prvního stupně změnil „jen tak“, že „poslední věta posledního odstavce“ vyhovujícího výroku o věci samé: „Dne 31. července 2002 byl pedagogickými pracovníky zvolen do zaměstnanecké kurie Rady školy, zřízené podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství“, se vypouští, a „jinak“ tento rozsudek potvrdil; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Odvolací soud uvedl, že pod pojmem „přiměřená úprava posudku o pracovní činnosti“, jíž se může zaměstnanec po zaměstnavateli domáhat u soudu v stanovené lhůtě (§60 odst. 4 zák. práce), „lze rozumět nejen vypuštění některých údajů z posudku, ale i jejich nahrazení údaji novými, které odpovídají skutečnému stavu věci“. Pracovní posudek - jak dále zdůraznil - „má odrážet konkrétní pracovní hodnocení činnosti zaměstnance“, přičemž „toto hodnocení musí být rovněž dostatečně konkrétní tak, aby jej bylo možno přezkoumat“. Podle názoru odvolacího soudu však žalobou dotčená část pracovního posudku ze dne 3.7.2003 těmto náležitostem nevyhovuje a soud prvního stupně správně rozhodl o jejím vypuštění, neboť údaje obsažené v předposledním a posledním odstavci „neobsahují v sobě žádná hodnotící kritéria týkající se pracovní činnosti žalobce“ (dílem se týkají pouze žalované a dílem jsou neurčité nebo nelze dovodit, že by za vytčené nedostatky byl odpovědný žalobce). Ve shodě se soudem prvního stupně rovněž dovodil, že za stavu, kdy „mezi účastníky není sporu o tom“, že žalobce v době trvání pracovního poměru u žalované vyvíjel též pedagogickou činnost, když vyučoval předměty „Základy právních nauk“ a „Kapitoly z praktického práva“, a že rovněž vedl absolventské práce s tématem mezinárodních politických vztahů, „je namístě“, aby tyto údaje byly v pracovním posudku podle požadavku žalobce uvedeny, neboť „odrážejí pracovní činnost žalobce“. Odvolací soud však přisvědčil odvolací námitce žalované, že údaj o tom, že žalobce byl 31.7.2002 zvolen pedagogickými pracovníky do zaměstnanecké kurie rady školy, „nemá s pracovní činností žalobce u žalované nic společného“ a „není hodnotícím údajem, který by odrážel pracovní činnost žalobce“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku o věci samé) podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. S poukazem na „komentáře k zákoníku práce z pera uznávaných odborníků v oblasti pracovního práva“ vyjádřil přesvědčení, že právě jeho zvolení do zaměstnanecké kurie rady školy spolupracovníky z pedagogického sboru, „tedy volba - navíc v tajném hlasování - provedená kolektivem pracujících“, je takovým údajem, „který prokazatelně, věrohodně a relevantně vypovídá o žalobcově vztahu k pracovnímu kolektivu a jako takový onen údaj v pracovním posudku své místo jistě oprávněně má“. Druhou stranou téže věci - jak dále uvedl - „je samozřejmě i faktická dobrovolnost členství v tomto orgánu žalované bez nároku na odměnu, což zase jistě způsobem hodným zaznamenání v pracovním posudku vypovídá o žalobcově celkovém vztahu k práci pro žalovanou“. Kromě toho „je tu ještě důvod právně mnohem jednoznačnější“, neboť odvolací soud „nevzal náležitě v úvahu“ znění ustanovení §17a zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávně ve školství, ze kterého je podle mínění dovolatele „nade vší pochybnost zřejmé“, že rada školy je orgánem žalované a členství v ní je tedy „přinejmenším faktickou prací pro žalovanou“ a „obecně dozajista jednáním i funkcí vykonávanými ve prospěch zaměstnavatele“, navíc „přímo a neodlučitelně“ vázánými na výkon práce pro zaměstnavatele, neboť – jak žalobce zdůraznil - „nebýt onoho výkonu práce, nemohlo by v daném případě dojít ani ke zvolení do zaměstnanecké kurie“. V této souvislosti nelze podle jeho názoru pominout ani to, že se jedná o členství v orgánu značného významu pro žalovanou s ohledem na některé nezastupitelné pravomoci rady školy především na úseku hospodaření, tvorby koncepcí a kontroly, potažmo i v oblasti personální, a proto „je nepochybné, že členství v tak významném orgánu žalované je nesporně relevantním údajem i pro pracovní posudek žalobcův“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť námitky žalobce nelze podle jejího názoru považovat za opodstatněné. Odvolací soud správně dovodil, že údaj o volbě žalobce do zaměstnanecké kurie rady školy „nemá charakter hodnotící pracovní činnost žalobce“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §60 odst. 1 zák. práce požádá-li zaměstnanec zaměstnavatele o vydání posudku o pracovní činnosti (pracovní posudek), je zaměstnavatel povinen do 15 dnů zaměstnanci tento posudek vydat; zaměstnavatel však není povinen vydat mu jej dříve, než v době dvou měsíců před skončením jeho pracovního poměru. Pracovním posudkem jsou veškeré písemnosti týkající se hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopností a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že posudek o pracovní činnosti (pracovní posudek) není co do šíře svého obsahu nijak limitován, neboť z demonstrativního výčtu skutečností, které v něm mohou být uvedeny, je nepochybné, že kromě práce zaměstnance, jeho kvalifikace a schopností, mohou být hodnoceny jakékoliv další skutečnosti, jestliže mají vztah k výkonu práce. Za této podmínky, že hodnocené skutečnosti mají vztah k výkonu práce, tedy může pracovní posudek obsahovat nejen informaci o dosažené kvalifikaci zaměstnance a o tom, jaké práce zaměstnanec u zaměstnavatele vykonával, nýbrž i hodnocení jeho celkového vztahu k práci a ke spolupracovníkům, jakož i hodnocení těch jeho osobních vlastností, které mají bezprostřední vztah k výkonu jeho práce, jako je svědomitost, iniciativnost, dodržování pracovní kázně, schopnost k řízení a organizování pracovního procesu, schopnost zapojit se do týmové práce s ostatními spolupracovníky, apod. Pracovní posudek se musí omezit na konkrétní hodnocení činnosti zaměstnance u bývalého zaměstnavatele, a nemůže vyjadřovat v obecné rovině jeho subjektivní hodnotící názor (doporučení) na vhodnost budoucího působení zaměstnance v určitém okruhu pracovních činností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.5.2005 sp. zn. 21 Cdo 2152/2004). Má-li tedy obsah pracovního posudku - jak uvádí odvolací soud - „odrážet konkrétní pracovní hodnocení činnosti zaměstnance“, nejde o nic jiného, než o požadavek, aby byly vyloučeny situace, kde zaměstnavatel hodnotí skutečnosti, které sice mohou mít původ v osobě hodnoceného zaměstnance, ale které nemají žádný vztah k jeho činnosti vykonávané v pracovním poměru u bývalého zaměstnavatele.
S názorem žalobce, že údaj o tom, že „dne 31. července 2002 byl pedagogickými pracovníky zvolen do zaměstnanecké kurie Rady školy, zřízené podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství“, je „nesporně relevantním údajem“, který „jistě oprávněně má v pracovním posudku své místo“, dovolací soud nesouhlasí.
Je mimo pochybnost, že posudek o pracovní činnosti - vzhledem ke svému smyslu a účelu - může obsahovat též „informace o funkcích, které zaměstnanec zastával“, ovšem - jak se podává z výše uvedeného - pouze za předpokladu, že jde o funkci, která má bezprostřední vztah k výkonu práce posuzovaného zaměstnance. Možným (dovoleným) údajem v pracovním posudku tedy bude bezpochyby vždy informace o funkci označující pracovní místo (pracovní zařazení), na kterém zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonával práci podle pracovní smlouvy (práci odpovídající funkci, do níž byl jmenován nebo zvolen). V posuzovaném případě žalobce však požaduje, aby zaměstnavatel (žalovaná) uvedl do jeho pracovního posudku údaj o zvolení žalobce do funkce, která neodpovídala žádnému z jeho pracovních zařazení v rámci pracovního poměru účastníků. Za tohoto stavu je proto třeba zkoumat, zda žalobcem požadovaný údaj o tom, že „dne 31. července 2002 byl pedagogickými pracovníky zvolen do zaměstnanecké kurie Rady školy, zřízené podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství“, je hodnotící skutečností, která má bezprostřední vztah k výkonu jeho práce pro žalovanou.
Rada školy, „zřízená podle zákona o státní správě a samosprávě ve školství“, je samosprávným orgánem školy, který umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům, pracovníkům školy, občanům obce a dalším osobám podílet se na správě školy [srov. §2 písm. c) a §17a zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších změn a doplňků]. Rada školy projednává a vyjadřuje se k zásadním otázkám a dokumentům týkajícím se činnosti školy a plní také funkci veřejné kontroly školy (mj. schvaluje výroční zprávu školy, návrh rozpočtu školy a zprávu o hospodaření školy, vyjadřuje se ke studijním a učebním oborům, které škola připravuje, a ke koncepčním záměrům rozvoje školy, v odůvodněných případech může podat návrh na odvolání ředitele školy – srov. §17e odst. 1 cit. zákona).
S ohledem na shora uvedený demonstrativní výčet subjektů, které mohou být v radě školy zastoupeny, lze žalobci přisvědčit potud, že „nebýt výkonu práce pro zaměstnavatele (žalovanou), nemohlo by v daném případě dojít ani ke zvolení do zaměstnanecké kurie“ rady školy. Dovolatel však nebere náležitě v úvahu, že činnost (výkon zákonných pravomocí) rady školy jako samosprávného orgánu žalované - a to i vzhledem k jejímu složení - nijak nesouvisí s prací, kterou žalobce vykonával v rámci pracovního poměru u žalované od 1.2.1999 do 30.4.2001 jako „zástupce ředitele školy pro provoz“, od 1.5.2001 do 30.6.2001 jako „vedoucí hospodářského úseku“ a od 1.7.2001 do 17.9.2002 opět jako „zástupce ředitele pro provoz“. Bezprostřední vztah k výkonu práce žalobce nelze úspěšně dovozovat z toho, že „volba - navíc v tajném hlasování - provedená kolektivem pracujících prokazatelně, věrohodně a relevantně vypovídá o žalobcově vztahu k pracovnímu kolektivu“, ani „z faktické dobrovolnosti členství (v radě školy) bez nároku na odměnu“. Tyto dovolatelem zdůrazňované skutečnosti nic nemění na tom, že vztah mezi zvolením žalobce do zaměstnanecké kurie rady školy - žalované a jeho výkonem pracovní činnosti pro žalovanou je toliko akcesorický a zprostředkovaný.
Z uvedeného vyplývá, že údaj, který žalobce požaduje doplnit do svého pracovního posudku ze dne 3.7.2003, je skutečností, která sice má původ v jeho osobě, ale nemá vztah k jeho činnosti vykonávané v pracovním poměru u bývalého zaměstnavatele (žalované). Odvolací soud proto v souladu se zákonem dovodil, že údaj o tom, že žalobce byl dne 31.7.2002 zvolen pedagogickými pracovníky do zaměstnanecké kurie Rady školy, „není hodnotícím údajem, který by odrážel pracovní činnost žalobce“.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.500,- Kč [srov. §7 písm. c), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), tedy celkem 2.575,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2005
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu