ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.421.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 421/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K. proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.2004 č.j. 28 Co 495/2003-39, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 17/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2004 č.j. 11 Cmo 283/2004-82, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20.1.2004, které došlo Krajskému soudu v Praze dne 21.1.2004, žalobce sdělil, že podává žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.1.2004 č.j. 28 Co 495/2003-39 podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. z důvodu, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci JUDr. V. V. a JUDr. E. K.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.7.2004 č.j. 36 C 17/2004-44 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že v původním řízení nerozhodovali podjatí soudci.
Řízení o odvolání, které žalobce podal proti tomuto usnesení, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16.8.2004 č.j. 36 C 17/2004-61 zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle názoru soudu prvního stupně odvolací řízení muselo být zastaveno proto, že žalobce přes výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek z odvolání.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2004 č.j. 11 Cmo 283/2004-82 posléze uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce nezaplatil soudní poplatek z odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19.7.2004 ve výši 1.000,- Kč, ačkoliv byl k jeho zaplacení řádně vyzván (výzva mu byla doručena dne 28.7.2004). Tvrzení o tom, že by poplatek zaplatil, totiž žalobce \"neprokázal\"; jím předložená xerokopie \"potvrzení\" ze dne 4.6.2004 se nemůže vztahovat k poplatku z odvolání, neboť v této době o projednávané věci ještě nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto a \"uvedená xerokopie potvrzuje pouze koupi kolkových známek, nikoli jejich placení a účel placení\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"poplatek dne 4.6.2004 zaplatil\", ale že \"odvolání ze dne 4.6.2004 č.j. 36 C 17/2004-32 samosoudce JUDr. V. C. nepostoupil Vrchnímu soudu v Praze k projednání\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů), zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (stejně jako usnesení odvolacího soudu, jímž je takové usnesení potvrzeno), je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst.2 písm.a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podle ustanovení §9 odst.1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů). Dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst.1, §239 odst. 2 písm. b) a §239 odst. 3 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,o soudních poplatcích, není přípustné (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2002 sp.zn. 29 Odo 205/2002, které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2005
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu