ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2076.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2076/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce Ing. J. Ch., zastoupeného advokátem, proti žalované A. Ch., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 62/89, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1999, č. j. 36 Co 72/99-373, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v odvolacím řízení usnesením ze dne 10. prosince 1999, č. j. 36 Co 72/99-373, uložil právnímu zástupci žalobce mimo jiné pořádkovou pokutu 5 000,- Kč. Odvolací soud uvedl, že ve sporu starším deseti let žalobce uplatnil několik zápočtů s tvrzením, že v průběhu manželství účastníci vynaložili řadu společných prostředků na oddělený majetek žalované, přičemž během celého dosavadního řízení toto své tvrzení žalobce ani jeho právní zástupce blíže nespecifikovali, a to ani při jednání u odvolacího soudu konaném 18. 11. 1999. Odvolací soud proto právnímu zástupci žalobce uložil povinnost do čtrnácti dnů písemně specifikovat výši částky, kterou žalobce uplatňuje jako zápočet ze společného majetku účastníků na oddělený majetek žalované, konkretizovat ji a k jeho tvrzením navrhnout důkazy. Protože právní zástupce žalobce tuto povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil a hrubě ztížil postup řízení, odvolací soud rozhodl podle §53 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal právní zástupce žalobce dovolání. Namítl, že specifikaci žádaných skutečností soudu předložil s nepatrným časovým odstupem a na jeho žádost z 21. 12. 1999 o prominutí pořádkové pokuty odvolací soud do uvedeného data nereagoval. Dále uvedl, že o uložení pořádkové pokuty rozhodl odvolací soud v jednom stupni a on, jako účastník, neměl možnost před soudem jednat ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) OSŘ. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle OSŘ ve znění před novelou č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb.), a dospěl k závěru, že není přípustné.
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 OSŘ. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde. Protože podle §238a a §239 OSŘ dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 OSŘ. Ustanovení §237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Dovolatel vytýká vadu ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) OSŘ spočívající v tom, že mu byla uložena pořádková pokuta až v odvolacím řízení a ztratil tak právo na to, aby jeho záležitost byla projednána ve dvouinstančním řízení. Občanský soudní řád však umožňuje uložit pořádkové opatření i v průběhu řízení o odvolání. Z uvedeného tedy vyplývá, že postup odvolacího soudu byl v souladu se zákonem a nemohl proto způsobit existenci zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) OSŘ. Na přípustnost dovolání nemůže mít vliv ani postup soudu při posuzování žádosti o prominutí pokuty.
Z uvedeného se podává, že dovolání není přípustné; proto jej Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu