ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2611.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2611/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. N., zastoupené advokátem, proti žalovanému Č. ú. k. z. ú. z., Zkušební stanice O., Z., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Znojmo pod sp. zn. 9 C 1324/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2005, č. j. 17 Co 277/2004-49, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem pod bodem I. zastavil řízení a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný subjekt „Č. ú. k. z. ú. z. B.“ neexistuje. Jedná se o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a který brání tomu, aby mohl rozhodnout ve věci samé (§103 OSŘ). Proto řízení zastavil (§104 odst. 1 OSŘ).
Krajský soud v Brně jako odvolací soud výrokem pod bodem I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení a to je neodstranitelnou překážkou, pro kterou nemohlo řízení proběhnout. Poukazoval na to, že podle zřizovací listiny vydané Ministerstvem zemědělství České republiky v Praze je správný název žalovaného Ú. k. a z. ú. z. se sídlem v B.. Nicméně tento ústav je pouze organizační složkou státu tedy České republiky (§1 odst. 2 zák. č. 147/2002 Sb. o ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském). Z ustanovení §3 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ve znění pozdějších novel plyne, že organizační složka státu není právnickou osobou, tudíž nemá právní subjektivitu. Následkem toho nemá způsobilost být účastníkem řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení tak shledal správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm namítala, že nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení. Jejím úmyslem bylo požadovat vlastnické nároky vůči státu. Označení příslušné organizační složky mělo usnadnit důkazní situaci. Měla zato, že soudy obou stupňů to samy od sebe pochopí, případně, že jí poskytnou potřebné právní poučení. Domáhala se, aby nápravu zjednal dovolací soud a navrhla, aby byla usnesení soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k dovolání tak, že pokládá jeho obsah za nesrozumitelný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 OSŘ a že jde o usnesení, proti kterému je podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu §242 OSŘ bez nařízení jednání (243a odst. 1 věta první OSŘ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §19 OSŘ způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Žalovaný subjekt, jehož správné označení je Ú. k. a z.ú. z., se sídlem v B., je od 1. 1. 2001 podle §51 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích organizační složkou státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou (srov. §3 odst. 2 větu první zákona č. 219/2000 Sb.); protože ani zákon mu nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není způsobilým účastníkem občanského soudního řízení.
Byl-li v žalobě označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 OSŘ). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 74/94, Sbírka nálezů a usnesení sv. III, č. 42, s. 297). Naproti tomu ale platí, že je-li jako žalovaný označena organizační složka státu, ačkoliv z obsahu žaloby je zřejmé, že tato směřuje proti státu a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, nemá podání náležitosti stanovené v §79 odst. 1 OSŘ; povinností soudu je účastníka řízení podle §43 odst. 1 OSŘ vyzvat k odstranění této vady podání. Protože se jedná o vadu, jejíž neodstranění brání pokračování řízení, má soud účastníka poučit podle §43 odst. 2 OSŘ o následcích nevyhovění výzvě (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 22/03).
Žalobkyni nelze přisvědčit v tom, že soudy „měly pochopit“, že mínila vlastnické nároky uplatnit vůči státu a že jí měly poskytnout potřebné právní poučení o tom, kdo má být žalovaným subjektem. Z obsahu její žaloby se nepodává, že mínila nárok uplatnit vůči státu. Naopak žalobkyně v žalobě výslovně tvrdila, že duplicitním vlastníkem předmětných pozemků je Č. ú. k. a z. ú. z. B. Odůvodnění její žaloby a žalobní petit tak nebyly v logickém rozporu ale naopak v souladu. Navíc tak žalobkyně postupovala i přesto, že v předchozím řízení o tentýž nárok, uplatněný vůči rovněž nezpůsobilému subjektu Ústřednímu kontrolnímu a zemědělskému ústavu v Praze a vedený u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 275/2001, soud prvního stupně řízení zastavil a v odůvodnění svého rozhodnutí žalobkyni upozornil, že duplicitním vlastníkem předmětných nemovitostí je podle údajů v katastru nemovitostí Česká republika. Za těchto okolností nebyl důvod domnívat se, že žalobkyně mínila nárok uplatnit vůči státu a že stát jen nedopatřením nesprávně označila, a v řízení postupovat podle §43 odst. 1 OSŘ.
Žalobkyni nelze přisvědčit ani v tom, že jí soudy měly poučit, koho má správně žalovat. Takový postup by byl namístě, jen pokud by nebylo z okolností zjevné, že žalobkyně označuje za žalovanou organizační složku státu přesto, že již z předchozího řízení musela nutně vědět, koho má správně za žalovaného označit. Cílem poučovací povinnosti soudu je poskytnout účastníkovi nezbytné informace k tomu, aby účastník mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit; pokud je zjevné, že účastník takové informace již má, nelze soudu v případě, že podle nich účastník nepostupuje, vytýkat, že mu tyto informace opětovně nesděluje.
Má-li tedy žalobce prokazatelnou vědomost o tom, že v daném případě nemůže uplatnit nárok proti konkrétní organizační složce a z obsahu žaloby se nepodává, že ve skutečnosti chtěl uplatnit nárok proti státu, který jen nesprávně označil, nejde o vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 1 OSŘ a není ani místo pro uplatnění poučovací povinnosti soudu podle §5 OSŘ. V takovém případě je třeba vyjít z toho, že žalobce vědomě uplatnil nárok proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Pokud tedy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek podmínek řízení zastaveno, je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle §243b odst. 2 OSŘ zamítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu