ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.11.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 11/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně Obce H. proti žalovaným 1) J. P., 2) R. P., 3) R. N. žalovaní 2) a 3) zastoupeni advokátem, a 4) L. S., o 475.207,25 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 114/2001, o dovolání žalovaných Radoslava Pelce a Richarda Novosada proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2002, č. j. 8 Co 671/2002-111, takto:
I. Dovolání se zamítají.
II. Ve vztahu mezi žalovanými R. P. a R. N. a žalobkyní nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí rozsudkem ze dne 21. 3. 2002, č. j. 17 C 114/2001-50, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 475.207,25 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody, způsobené neoprávněným vytěžením dřeva z lesa ve vlastnictví žalobkyně, vyšel soud ze zjištění, že žalovaní 1), 2) a 3) (J. P., R. P. a R. N.) byli pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 12. 2000, č. j. 4 T 177/99-197, odsouzeni pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona, jehož se dopustili tím, že v lednu 1999 v katastru obce N. bez vědomí vlastníků vytěžili neoprávněně dřevní hmotu v rozsahu nejméně 71,85 m3 modřínu v porostu na p. č. 646/2 ke škodě obce L. a 22,75 m3 modřínu v porostu na p. č. 131C/11/7 a A 12/9 ke škodě obce H.; dřevo prodali žalovanému 4) L. S. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaní J. P., R. P. a R. N. se počátkem roku 1999 dohodli na tom, že za účelem finančního zisku vytěží cizí dřevo, v průběhu ledna tak učinili a dřevo prodali prostřednictvím J. P. L. S. Ten projevil zájem o další těžbu, kterou ve spolupráci s J. P. také provedl; žalovaní R. P. a R. N. o tom byli informováni a přijali peníze z části výtěžku. Soud dovodil, že žalovaní vytěžili dřeva více, než bylo prokázáno v trestním řízení, neboť po první těžbě provedli těžbu dalších asi 50m3 dřeva a následně sám žalovaný L. S. po dohodě s žalovaným J. P. vytěžil dalších asi 200 m3 modřínu. Všichni žalovaní proto odpovídají žalobkyni za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák., neboť zaviněně porušili povinnost uvedenou v ustanovení §415 obč. zák. Žalovaný J. P. tak učinil úmyslně, protože od počátku věděl, že těžba je neoprávněná, přesto se těžby účastnil a uzavřel s žalovaným L. S. dohodu, ostatní žalovaní z nedbalosti, neboť žalovaní R. P. a R. N. nikomu nesdělili, že probíhá neoprávněná těžba, a přijali z těžby finanční částky; žalovaný L. S. pak provedl těžbu, aniž si ověřil její oprávněnost.
K odvolání žalovaných J. P., R. P. a R. N. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 12. 2002, č. j. 8 Co 671/2002-111, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a vyložil, že podle §438 odst. 1 obč. zák. odpovídají za škodu společně a nerozdílně nejen spolupachatelé trestného činu, nýbrž i návodci, pomocníci a organizátoři trestné činnosti. Tento princip dopadá i na všechny žalované, neboť J. P., R. P. a R. N. byli za trestnou činnost spočívající v neoprávněné těžbě dřeva pravomocně odsouzeni a L. S. přitom porušil prevenční povinnost (§415 obč. zák.) tím, že si neověřil tvrzení žalovaného J. P., že je oprávněn dřevo prodat. Tito dva žalovaní odpovídají i za škodu způsobenou další těžbou dřeva, kterou spolu zorganizovali, přičemž žalovaní R. P. a R. N. v tomto případě porušili posledně uvedené ustanovení tím, že sice na těžbě nespolupracovali, nicméně o ní věděli a přijali z ní finanční prostředky. Chování všech žalovaných tak bylo protiprávní a v příčinné souvislosti způsobilo škodu (§420 obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní R. P. a R. N. dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že odvolací soud nesprávně posoudil jejich účast na vzniku škody. Namítají, že sice provedli s J. P. těžbu dřeva, za kterou byli pravomocně odsouzeni rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, nicméně další těžby, kterou provedli J. P. a L. S., se již nezúčastnili, s L. S. o prodeji dřeva nejednali, neoznačovali mu stromy vhodné k těžbě ani od něj nepřevzali jím tvrzené částky. Protože se na těžbě provedené žalovanými J. P. a L. S. nijak nepodíleli, není důvodu zavazovat je k náhradě škody s těmito žalovanými společně a netrozdílně, a tedy v rozsahu větším, než byla k jejich tíži zjištěna v trestním řízení. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze správně a úplně zjištěného skutkového stavu a je založeno na správném právním posouzení věci. Podle žalobkyně se dovolatelé účastnili na vzniku celkové škody ve smyslu ustanovení §438 odst. 1 obč. zák. nejen tím, že sami vytěžili dřevní hmotu, nýbrž i tím, že udělili souhlas čtvrtému žalovanému k další těžbě, věděli o nezákonné těžbě, byli srozuměni s jejím libovolným objemem a převzali za ni peněžní prostředky. Svým přístupem a jednáním tedy napomohli ke vzniku celkové škody natolik, aby jim byla důvodně uložena povinnost k náhradě celé škody.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníky řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. totiž dovolací soud považuje aplikaci ustanovení §438 odst. 1 obč. zák. na případ škody způsobené neoprávněným vytěžením cizího dřeva při rozdílné míře účasti jednotlivých škůdců. Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelé uplatňují jako důvod dovolání
[§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §438 odst. 1 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Podle odst. 2 tohoto ustanovení v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.
Obecně platí, že společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé) činnosti, případně nečinnosti nebo opomenutí, vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku. Pro spoluzavinění je typické, že každý škůdce má psychický vztah nejen k vlastnímu jednání (protiprávnímu jednání a škodě), nýbrž i k jednání ostatních osob účastnících se na vzniku škody. Tak tomu bývá zejména v případech předem vzájemně dohodnuté součinnosti směřující ke sjednanému či předpokládanému výsledku (škodě), kdy při rozdělení úkolů mezi jednotlivé škůdce je charakteristické, že někteří z nich svým jednáním přímo škodný následek nevyvolali. Jestliže výsledkem společně předem dohodnutého protiprávního jednání více škůdců je škoda, která bezprostředně vznikla působením jen některých z nich, je třeba dovodit, že škoda vznikla v příčinné souvislosti i s protiprávním jednáním těch, kteří svým počínáním bezprostředně škodný následek nevyvolali, jestliže přesto přispěli podstatným způsobem ke vzniku škody; společná odpovědnost není přitom vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých škůdců na dosažení celkového výsledku (na vzniku škody).
Odvolací soud sice vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaní R. P. a R. N. se části těžby dřeva (provedené L. S.) osobně neúčastnili, nicméně z obsahu spisu zároveň vyplývá, že bez jejich přispění by k ní nedošlo; jejich účast na vzniku škody nebyla totiž omezena na pouhé převzetí výtěžku z prodeje odcizeného dřeva. Bylo zjištěno, že to byli právě žalovaní J. P., R. P. a R. N., kteří se rozhodli obohatit se těžbou cizího dřeva, našli proto vhodnou lokalitu, kde přistoupili k neoprávněné těžbě, a prodali dřevo žalovanému L. S. Jestliže L. S. následně v těžbě pokračoval sám, bylo to právě na základě předchozí činnosti tří ostatních žalovaných, která jednoznačně přispěla k tomu, že neoprávněná těžba ke škodě žalobkyně pokračovala. Sami dovolatelé připouštějí, že s další těžbou souhlasili a neměli proti ní námitek; šlo ostatně o naplnění jejich původní domluvy. Svůj podíl na vzniku škodlivého následku pak dovršili tím, že přijali od L. S. za jím provedenou těžbu peněžité plnění, tedy dosáhli výsledku předem sjednaného s J. P. Jejich spoluúčast na vzniku celé škody je proto dána bez ohledu na to, že se části těžby osobně neúčastnili a že při ní všechny potřebné kroky k odcizení dřeva učinili žalovaní J. P. a L. S. Nelze proto vytýkat odvolacímu soudu závěr, že dovolatelé, kteří po předchozí domluvě s J. P. obohatit se vytěžením cizího dřeva zčásti sami provedli neoprávněnou těžbu, odpovídají společně a nerozdílně i za škodu, která byla způsobena vlastníku lesa další těžbou ve vybraném místě, i když se jí již osobně neúčastnili a jen převzali část z jejího výtěžku.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že odvolací soud správně dovodil společnou a nerozdílnou odpovědnost dovolatelů za vznik škody způsobené neoprávněnou těžbou dřeva v souladu s ustanovením §438 odst. 1 obč. zák., neboť rozhodnutí, aby jednotliví škůdci odpovídali podle své účasti na způsobení škody (§438 odst. 2 obč. zák.) není ničím odůvodněno. Jeho rozsudek je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných R. P. a R. N. podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v této fázi řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Petr Vojtek, v.r.
předseda senátu