ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1861.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1861/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Obec B., zastoupené advokátem, o 27.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 286/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2003, č. j. 21 Co 253/2001-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 25. 10. 2000, č. j. 8 C 286/97-52, zamítl žalobu na zaplacení částky 27.750,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 3. 2003, č. j. 21 Co 253/2001-83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení otázky promlčení a namítá, že po dobu, kdy svůj nárok uplatňoval v soudním řízení vedeném proti M. K., objektivní promlčecí doba neběžela, a v době podání žaloby proti „Obecnímu úřadu B.“ z ní uběhly pouze 2 roky a 4 měsíce. Ohledně subjektivní promlčecí doby pak uvádí, že do doby, než bylo řízení proti M. K. zastaveno, neměl vědomost o tom, kdo za škodu mu způsobenou odpovídá, a nemohla tedy počít běžet subjektivní promlčecí doba. V řízení proti „Obecnímu úřadu B.“ nebyl řádně poučen a vyzván k odstranění vad svého podání, je však zřejmé, že jeho vůle směřovala k tomu, aby podal žalobu proti subjektu, který byl zaměstnavatelem M. K. Dovolatel dále uvádí, že od dopravní nehody špatně slyší, což dokládá průkazem ZTP, a že v řízení, během něhož měl velmi omezenou možnost vnímat a zaznamenat relevantní informace, soudy jeho sluchové postižení nezohlednily. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření vyvrací tvrzení, že soud nebral ohled na žalobcovo tělesné postižení, navíc žalobce byl zastoupen advokátem, který jej rovněž informoval o všech okolnostech soudního řízení. Námitka nedostatku poučení ze strany soudu měla být uplatněna již v řízení proti „Obecnímu úřadu B.“, nikoli až v tomto řízení. Soudy věc posoudily správně a v souladu s konstantní judikaturou. Právní názor žalobce, že promlčecí doba po dobu řízení proti M. K. neběžela ani ve vztahu k žalované, je nesprávný a napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalobce si škodu navíc téměř výlučně způsobil sám, když bezmyšlenkovitě a rychle vstoupil do vozovky mimo přechod pro chodce. Navrhla, aby dovolací soud v případě, že dovolání jako nepřípustné neodmítne, dovolání zamítl.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před 1. 1. 2001 a odvolací soud, jak v napadeném rozhodnutí výslovně uvedl, postupoval rovněž podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctá, hlava I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.), je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen rozhodnout i o dovolání v této věci podle dosavadních právních předpisů, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 31. 3. 2003 a právnímu zástupci žalované dne 28. 3. 2003, rozsudek tedy nabyl právní moci dne 31. 3. 2003 (§159 odst. 1 o. s. ř.); žalobce podal dovolání Okresnímu soudu Brno-venkov osobně dne 27. 5. 2003.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 31. 3. 2003, a skončila dne 30. 4. 2003 (středa). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobce bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy povinnost k jejich náhradě stíhá žalobce (§243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), avšak vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto pro opožděnost, nelze náklady vynaložené žalovanou za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání považovat za účelně vynaložené v dovolacím řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu