ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1171.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1171/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. K., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 41/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004, č. j. 19 Co 115/2004-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. února 2004, č. j. 4 C 41/2004-16, zamítl návrh na vydání předběžného opatření, aby žalovaný byl zavázán vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci předběžného opatření „byt v domě čp. 25 na ulici H., zapsaném u Katastrálního úřadu ve Z. na LV č. 777 pro obec, část obce a k. ú. J., sestávající z kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím a zařízením, který se nachází v prvém nadzemním podlaží, vchod do bytu v chodbě vpravo, vchodu do domu při pohledu čelem k průčelí domu vpravo“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 22. dubna 2004, č. j. 19 Co 115/2004-26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (zastoupený advokátem) dovolání. Má přitom za to, že odvolací soud – z důvodů podrobně rozvedených v dovolání – pochybil, neshledal-li podmínky pro nařízení předběžného opatření. Současně označil důkazy, které „by měly být provedeny k prokázání oprávněnosti důvodů dovolání“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. dubna 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadené usnesení je usnesením potvrzujícím a nikoliv měnícím, jak to pro účely přípustnosti dovolání citované ustanovení normuje. Dovolání však není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření, a ani usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí potvrdil, není rozhodnutím soudu ve věci samé. Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o.s.ř.). Ostatně ke stejnému právnímu závěru, tj. k závěru, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, není dovolání přípustné, dovolací soud dospěl již v usnesení ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. 26 Cdo 1533/2001, uveřejněném pod č. 62 v sešitě č. 9 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 29 v sešitě č. 2 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura), dále např. v usnesení ze dne 17. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1488/2001, a sdílí jej i v projednávané věci.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace.
Protože řízení v dané věci bylo již dříve skončeno (vyhovujícím /pravomocným/ rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. července 2004, č. j. 4 C 41/2004-72), rozhodl Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení účastníků; výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu