ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1337.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1337/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně R. G., s.r.o., proti žalovaným 1) P. L. a 2) D. L., o zaplacení částky 42.479,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 51/2004, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2004, č. j. Nc 373/2004-45, a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. prosince 2004, č. j. 19 C 51/2004-49, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. – dál jen „o.s.ř.“) usnesením ze dne 27. října 2004, č. j. Nc 373/2004-45, rozhodl, že soudce Okresního soudu v Karlových Varech Mgr. A. F. není vyloučen z projednávání a rozhodování v dané procesní věci.
Následně Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. prosince 2004, č. j. 19 C 51/2004-49, zamítl návrh žalovaných na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce ze dne 2. února 2004 a návrh žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce ze dne 7. dubna 2004.
Pro úplnost zbývá dodat, že k odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 11. března 2005, č. j. 15 Co 116/2005-61, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 15. prosince 2004 soudu prvního stupně doručil podání označené jako „dovolání“, které následně doplnil podáním ze dne 15. ledna 2005. Uvedená podání lze – vzhledem k jejich obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – považovat za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2004, č. j. Nc 373/2004-45, a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. prosince 2004, č. j. 19 C 51/2004-49. V těchto podáních popsal svoji situaci a vyjádřil nesouhlas s oběma rozhodnutími.
V reakci na usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. května 2005, č. j. 19 C 51/2004-64, jímž byl vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, žalovaný v podání doručeném soudu prvního stupně dne 25. května 2005 mimo jiné uvedl, že se s žalobkyní pokusí dohodnout mimosoudně; současně sdělil, že „tímto netrvá na dovolání k Nejvyššímu soudu“.
V následujícím podání, které není datováno a ani podepsáno, přičemž jméno, příjmení a adresa bydliště žalovaného jsou v něm vypsány strojem, je mimo jiné (opět) uvedeno: „Dovolávám se proti /rozhodnutí/ usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27.10.2004 č. j. Nc 373/2004-45 a proti usnesení Okresního soudu Karlovy Vary ze dne 9.12.2004 č. j. 19 C 51/2004-49“.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Byla-li napadená rozhodnutí vydána 27. října 2004 a 9. prosince 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Podle §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Ustálená soudní praxe dovodila, že každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost vliv. Občanský soudní řád nemá speciální ustanovení o obsahových a formálních náležitostech písemného zpětvzetí návrhu ve věci samé; i pro tento dispozitivní úkon tedy platí ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. O zpětvzetí návrhu přitom půjde tehdy, jestliže projev účastníka nezanechává pochybnosti o svém obsahu a smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 1646/96, uveřejněné pod č. 69 v sešitě č. 9 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Dovolací soud dodává, že uvedené závěry lze bez dalšího vztáhnout rovněž na písemné zpětvzetí dovolání. V usnesení ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 500/2002, uveřejněném pod č. 175 v sešitě č. 9 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, pak Nejvyšší soud dovodil, že zpětvzetí dovolání je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat, ani dodatečně podmínit. Rovněž s tímto právním názorem se dovolací soud ztotožňuje i v posuzované věci.
V daném případě – s přihlédnutím k citované judikatuře – zastává dovolací soud názor, že v písemném podání žalovaného doručeném soudu prvního stupně dne 25. května 2005 jde o zpětvzetí podaného dovolání, jehož účinky nastaly tím, že podání došlo soudu; proto již zpětvzetí dovolání nelze odvolat, jak se o to zřejmě žalovaný pokouší ve svém následujícím podání (bez data a podpisu).
Vyplývá-li proto z ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř., že zpětvzetí dovolání má bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, rozhodl dovolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení; přitom – vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 větě za středníkem o.s.ř. – bylo nerozhodné, že žalovaný nesplňoval podmínku advokátního zastoupení podle §241 o.s.ř.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu