ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1700.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1700/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce statutárního města O. – městského obvodu O., proti žalované A. J., o 25.949,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 106/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. května 2005, č.j. 42 Co 178/2005-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 5. 2005, č.j. 42 Co 178/2005-42, odmítl odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 18. 1. 2005, č.j. 35 C 106/2004-29, neboť žalovaná ve stanovené lhůtě neodstranila vytčenou vadu odvolání, která spočívala v absenci jejího vlastnoručního podpisu jako náležitosti úkonu účastníka řízení ve smyslu občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná podáním označeným jako „odvolání“, které je podle obsahu dovoláním, jímž brojí „proti všemu, co se týká bytového družstva“ a dále argumentuje svým zdravotním stavem.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle §43 odst. 2 o.s.ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 915/2003, ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1014/2004, a ze dne 10. 3. 2005, sp.zn. 29 Odo 837/2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Žalovaná podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, žalobci prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu