ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.2184.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 2184/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce V. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. B. a 2) D. B., o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 301/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2.6.2005, č.j. 20 Co 179/2005-113, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2.6.2005, č.j. 20 Co 179/2005-113 (druhým v pořadí) změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20.1.2005, č.j. 8 C 301/2003-92 (druhý v pořadí), jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu sestávajícího z kuchyně a 4 pokojů s příslušenstvím v domě čp. 107, postaveného na st.p.č. 210/4 v N. s tím, že nájemní poměr skončí posledním dnem 3. měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci a žalovaným uložil byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší tak, že žalobu zamítl a dále žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci na nákladech řízení částku 14.470,- Kč.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že je nesporné, že žalovaní jako nájemci bytu nezaplatili nájemné v řádných termínech, a že tedy v den, kdy žalobce přistoupil k výpovědi z nájmu bytu dopisem ze dne 19.11.2003, mu dlužili 4 x 1.473,- Kč. Porušili tak hrubě své povinnosti ve vztahu k žalobci, a proto bez ohledu na skutečnost, že dlužné nájemné bylo žalovanými během dvou dnů po doručení výpovědi z nájmu uhrazeno, byla žaloba objektivně předmětná. Dle odvolacího soudu bylo žalovanými tvrzeno a prokazováno ve smyslu ust. §3 odst. 1 obč. z., že nezaplacení nájemného ve čtyřech měsících v roce 2003 bylo ojedinělým vybočením z jinak řádného plnění všech jejich povinností jako nájemců, když vždy předtím i potom nájemné řádně platili a platí, a dále že dlužné nájemné uhradili ihned poté, co jim byla doručena výpověď z nájmu. Odvolací soud je toho názoru, že je zde i další okolnost, která odůvodňuje odstranění tvrdostí zákona aplikací ust. §3 odst. 1 obč. z., a to zdravotní stav žalované, která jak bylo prokázáno zprávami lékařů, je pro opakovaná nádorová onemocnění od r. 1999 invalidní důchodkyní, opakovaně absolvovala onkologickou léčbu a stále je sledovaná a v péči onkologické kliniky. Odvolací soud dále uvedl, že si lze představit, že psychický stres, který byl na obou žalovaných u jednání patrný a který je nepochybně s možnou ztrátou dosavadního bydlení spojen, může mít neblahý vliv na zdravotní stav žalované. Přivolení k nájmu bytu je proto v daném případě dle odvolacího soudu příliš tvrdou aplikací zákona a je proto možné na žalobci spravedlivě požadovat, aby i nadále nájem bytu žalovanými trpěl, zvlášť když od listopadu 2003 své povinnosti žalovaní řádně plní a žalobci žádnou újmu nepůsobí. Odvolací soud uvedl, že si je vědom, že žalobce se choval přesně podle zákona a že mu nelze ničeho vytknout, ale je toho názoru, že újma, která by byla přivolením k výpovědi z nájmu bytu způsobena žalovaným (zejména žalované) - ztráta možnosti bydlení, nutnost hledání jiného bydlení za situace, kdy žalovaná je plně invalidní a navíc s hrozbou zhoršení zdravotního stavu a recidivy onemocnění - by byla újmou mnohem a nepřiměřeně vyšší než újma žalobce, která mu bude způsobena zamítnutím žaloby. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ze všech výše uvedených důvodů změnil tak, že rozhodnutí zamítl.
Dovoláním ze dne 3.8.2005, doručeným soudu prvního stupně dne 5.8.2005, napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že nesouhlasí s právním posouzením ve věci odvolacím soudem, a je toho názoru, že odvolací soud ustanovení §3 odst. 1 obč. zákoníku aplikoval jednostranně, tj. otázkou dobrých mravů se zabýval pouze na straně žalovaných. Dovolatel uvedl, že nemovitost získal z titulu restituce a že soudu doložil náklady na průběžnou údržbu nemovitosti. Nájemné, které měli žalovaní hradit, se pohybuje dle dovolatele okolo 1% ceny pronajímaného bytu a v řízení dokázal, že nemá dostatečné finanční prostředky k tomu, aby nejen v současné době, ale zejména do budoucna mohl po technické stránce dostát své zákonné povinnosti pronajímatele a provádět opravy v předmětném bytě. Dovolatel je toho názoru, že ust. §3 odst. 1 obč. z. lze použít jen zcela výjimečně a jen po pečlivé úvaze, přičemž musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje ten, jemuž svědčí právo nájmu bytu, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo je povinen výkon tohoto práva strpět. Jinak je posouzení neúplné a tedy nesprávné. Dle dovolatele odvolací soud nezkoumal, jaký dopad bude mít zamítnutí žaloby na jeho osobu. Tím, že je nucen nadále strpět nájem bytu žalovanými, potažmo jejich dětmi jako jejich právními nástupci, bez možnosti tento nájem vypovědět, mu vzniká újma, neboť nájemné stačí pokrýt pouze průběžné náklady na údržbu, pojištění a zákonné odvody. Opravy v bytě (např. rozvodu vody a ústředního topení) pro něj i jeho rodinu představují ekonomicky neúnosnou finanční zátěž. Nemá rovněž finanční prostředky na potřebnou opravu odpadů a oplechovaných částí střechy. Dovolatel dále uvedl, že v zaměstnání dostal výpověď pro nadbytečnost a od 1.7.2005 je evidován na úřadu práce, když s ohledem na svůj věk se mu nedaří sehnat novou práci. Navíc má dvě nezletilé děti, kterým chtěl v budoucnu pomoci vyřešit bytovou otázku. Dle dovolatele tyto jeho poměry a okolnosti odvolací soud vůbec nehodnotil, když pouze zkonstatoval, že újma na straně žalovaných by byla vyšší než na jeho straně. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se, jak to vyplývá ze spisu, k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3, první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmateční vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci soud neshledal.
V dovolání jak vyplývá z jeho obsahu, dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], konkrétně nesprávnou aplikaci ust. §3 odst. 1 obč. z.
Z výše uvedeného a z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že v posuzované věci byl naplněn výpovědní důvod podle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. z. Soudní praxe je ustálená v tom, že rovněž v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. z., nemusí soud žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět, a to s ohledem na ustanovení §3 odst. 1 obč. z. (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. listopadu 1998, sp. zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněný pod č. 23 v sešitě č. 3 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura).
Podle §3 odst. 1 obč. z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přitom dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují určitou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný pod č. 62 v sešitě č. 8 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.1998, sp. zn. II. ÚS 249/97).
Soudu je tak ust. §3 odst. 1 obč. z. dána možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva, v posuzovaném případě práva vypovědět nájem bytu, je v souladu s dobrými mravy a není-li tomu tak, odepřít ochranu uplatněnému právu. Závěr soudu o tom, že výkon práva (v tomto případě dát výpověď) je v rozporu s dobrými mravy musí vycházet z konkrétních skutkových zjištění, která dovolují tento závěr učinit. Zejména je třeba zvážit jak důvody na straně nájemce (např. zdravotní, sociální a rodinné poměry), tak okolnosti na straně pronajímatele, jemuž má být ochrana jeho práva odepřena.
V posuzovaném případě odvolací soud při aplikaci ust. §3 odst. 1 obč. z. bral v úvahu to, že neplacení nájemného a ostatních úhrad trvalo 4 měsíce, dlužné nájemné bylo žalovanými uhrazeno ihned poté, co jim byla doručena výpověď z nájmu (tj. 20. a 21.11.2003), a také to, že v době rozhodování soudu prvního stupně byl již uhrazen celý dluh, na jehož základě byla dána výpověď (4 x 1.473,- Kč). Dále odvolací soud přihlížel ke skutečnosti, že žalovaní od listopadu 2003 své povinnosti řádně plní. Odvolací soud rovněž zohlednil zdravotní stav žalované (opakovaná nádorová onemocnění, opakovaná onkologická léčba, od roku 1999 plný invalidní důchod) a to, že je stále pod lékařským dohledem a v péči onkologické kliniky. Odvolací soud dále zohlednil situaci i z pohledu žalobce, když přihlédl k tomu, že mu nelze v jeho chování nic vytýkat a že se choval zcela v souladu se zákonem. Na závěr pak odvolací soud porovnal újmy, které by vznikly na straně žalobce a rovněž na straně žalovaných v případě, kdyby žalobě vyhověl.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že pokud odvolací soud za uvedeného skutkového stavu v rámci právního posouzení věci měl za to, že přivolení k výpovědi z nájmu bytu brání ust. §3 odst. 1 obč. z., je tento závěr správný a bylo na místě neposkytnout žalobci požadovanou ochranu, a rozsudek soudu prvního stupně byl proto správně změněn tak, jak bylo výše uvedeno.
Pokud odvolacímu soudu vytýká, že se v odůvodnění rozsudku výslovně nezabýval tím, že nájemné stačí pokrýt pouze průběžné náklady na údržbu, pojištění a zákonné odvody a opravy v bytě jsou pro dovolatele neúnosnou finanční zátěží je především nutné konstatovat, že dovolatel ve vyjádření k odvolání žalovaných a ani při jednání před odvolacím soudem dne 2.6.2005 tyto skutečnosti, nenamítal a proto je nelze uplatnit v dovolání (§241a odst. 4 o.s.ř.). K námitce dovolatele, že má dvě děti, kterým by chtěl zajistit bydlení, dovolací soud podotýká, že tato okolnost je samostatným výpovědním důvodem podle ust. §711 odst. 1 písm. a) obč. z., ke kterému nelze v daném řízení (a navícpři posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák.) přihlédnout, neboť výpověď z nájmu bytu a následně i žaloba byla dána na základě výpovědního důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. d) obč.z.. Dovolací soud je toho názoru, že tyto námitky dovolatele nemohly zpochybnit správnost výše uvedeného závěru, že v daném případě byla odůvodněna aplikace ust. §3 odst. 1 obč. z., a proto je rozhodnutí odvolacího soudu správné a uplatněný dovolací důvod – nesprávné posouzení věci – není dán.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci a na to, že žalovaným podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2005
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu