ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.2400.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 2400/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města T. proti žalovanému J. B., o zaplacení částky 16.631,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 544/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2005, č. j. 24 Co 300/2004-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 23. května 2002, č. j. 6 C 544/2001-39, výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 13.972,- Kč a poplatek z prodlení 2,5 promile za každý den prodlení od 6. dubna 2000 do 30. srpna 2001 z částky 1.179,- Kč, od 6. května 2000 do 30. srpna 2001 z částky 2.887,- Kč, od 6. června 2000 do 30. srpna 2001 z částky 2.887,- Kč, od 6. června 2000 do 30. srpna 2001 z částky 887,- Kč, od 6. července 2000 do 30. srpna 2001 z částky 2.887,- Kč, od 6. srpna 2000 do 30. srpna 2001 z částky 2.913,- Kč, od 6. července 2001 do 30. srpna 2001 z částky 2.991,- Kč, výrokem II. řízení ohledně částky 2.659,- Kč zastavil a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. února 2005, č. j. 24 Co 300/2004-117, výrokem I. zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 4.907,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení z částky 1.179,- Kč od 6. dubna 2000 do 30. srpna 2001, z částky 2.887,- Kč od 6. května 2000 do 30. srpna 2001, z částky 3.774,- Kč od 6. června 2000 do 30. srpna 2001 a z částky 164,- Kč od 6. července 2000 do 30. srpna 2001, a řízení v uvedeném rozsahu zastavil; v části výroku I., jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 9.065,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení z částky 2.723,- Kč od 6. července 2000 do 30. srpna 2001, z částky 2.913,- Kč od 6. srpna 2000 do 30. srpna 2001 a z částky 2.991,- Kč od 6. července 2001 do 30. srpna 2001, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen dne 31. března 2005. Žalovaný – nezastoupen advokátem – dne 6. dubna 2005 podal k poštovní přepravě a dne 7. dubna 2005 odvolacímu soudu doručil podání, označené jako „odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 9. 2. 2005, ve věci žalobce město T. – žalovaného J. B., o zapl. 16.631,- Kč“. Toto podání lze podle jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) považovat za dovolání proti potvrzujícímu výroku (výroku II.) rozsudku odvolacího soudu. V citovaném podání – opět s přihlédnutím k jeho obsahu – nesouhlasil s názorem, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. V této souvislosti uvedl, že k nařízenému jednání u soudu prvního stupně se nedostavil pro nepříznivý zdravotní stav, že soudu se omluvil a zaslal mu lékařskou zprávu MUDr. E., že jeho ošetřující lékařka nepodala soudu telefonickou informaci o jeho zdravotním stavu a že toto je ochotna dosvědčit i u soudu. Dále namítl, že i přes uvedené okolnosti soud prvního stupně rozhodl v jeho nepřítomnosti rozsudkem pro zmeškání a odvolací soud nápravu nesjednal. Z tohoto pohledu je podle jeho názoru nerozhodné, že navíc „věc se nezakládá na pravdě“. Z obsahu podání vyplývá návrh, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek (v potvrzujícím výroku o věci samé) a věc mu (v tomto rozsahu) vrátil k dalšímu řízení.
Zbývá dodat, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. června 2005, č. j. 6 C 544/2001-143, ve spojení s usnesením ze dne 20. června 2005, č. j. 6 C 544/2001-144, bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků a k ochraně jeho zájmů mu byl ustanoven zástupce – advokát JUDr. P. P. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. srpna 2005, č. j. 6 C 544/2001-145, byl JUDr. P. vyzván, aby podání žalovaného (jeho dovolání) ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy nahradil nebo doplnil vlastním podáním, popřípadě soudu sdělil, že se s podáním dovolatele ztotožňuje. Na uvedenou výzvu do současné doby JUDr. P. nereagoval.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 9. února 2005, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanovení §237 o.s.ř. Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci odvolací soud rozhodoval o odvolání žalovaného, jež směřovalo proti rozsudku pro zmeškání, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13.972,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím (srov. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), a rozhodl o něm dvěma samostatnými výroky. V části výroku I., pokud bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 4.907,- Kč s uvedeným příslušenstvím, rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně zrušil a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I. napadeného rozsudku); proti tomuto výroku dovolání žalovaného evidentně nesměřuje (navíc i kdyby tomu tak bylo, šlo by v tomto ohledu o dovolání subjektivně nepřípustné). Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 9.065,- Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení. V řízení o nároku obsahujícím dělitelné plnění došlo tedy k rozštěpení uplatněného práva na dva nároky a dovolatel – podle obsahu dovolání – brojí pouze proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku (výroku II.). Ve vztahu k tomuto výroku je vyloučeno uvažovat o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. už proto, že odvolací soud v tomto výroku potvrdil (nikoliv změnil) v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. Dovolání by tedy mohlo být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Bylo-li však tímto výrokem rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží – §237 odst. 2 písm. a/ věta za středníkem o.s.ř.), nelze dovodit přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to výslovně vylučuje.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) – dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se – z důvodu upraveného v ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. – zabýval otázkou, zda je splněna podmínka advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu §241 o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měl jinak právo proti žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2005
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu