ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.507.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 507/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce M. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) M. M., 2) J. M., oběma zastoupeným advokátkou, o umožnění užívání bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 158/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. září 2004, č. j. 35 Co 362/2004-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 2. 2004, č.j. 13 C 158/2002-52, žalovaným v I. výroku uložil, aby do jednoho měsíce od právní moci rozsudku žalobci umožnili užívání bytu o velikosti 2+1 ve třetím podlaží domu č.p. 17, v L. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) a zaplatili mu náklady řízení. Ve II. výroku žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným strpět užívání předmětného bytu do doby poskytnutí přiměřeného náhradního bytu žalobci. Soud prvního stupně zjistil, že ke dni 26. 1. 1998 byli žalovaní na základě kupní smlouvy ze dne 16. 1. 1998 zapsáni do katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci nemovitosti, v níž se nachází předmětný byt, že rozsudkem, který nabyl právní moci dne 15. 4. 1993, bylo zrušeno právo společného nájmu předmětného bytu žalobcem a jeho bývalou manželkou Z. V., která byla určena výlučnou nájemkyní bytu a žalobci bylo uloženo byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu, že bývalá manželka žalobce byt od roku 1992 neužívala kvůli obavě z násilného chování žalobce, který v něm bydlel až do 18. 11. 2000, kdy odcestoval na soukromý pobyt do USA, a že po svém návratu v srpnu 2001 žalobce zjistil, že u předmětného bytu je vyměněn zámek, jeho věci jsou vyklizeny a byt je užíván cizí osobou na základě dohody se žalovanými. Žalovaní tyto skutečnosti potvrdili s tím, že přístup do předmětného bytu žalobci znemožnili, neboť jej neužíval, respektive bydlely v něm jiné osoby a nájemné včetně úhrad za služby spojené s užíváním bytu byly hrazeny nepravidelně a v nedostatečné výši. Protože podle soudu prvního stupně žalovaní neprokázali, že by žalobce předmětný byt dobrovolně vyklidil, ani nenastala jiná skutečnost, se kterou lze zánik práva bydlení spojit, byla žaloba v části ukládající žalobci povinnost umožnit užívání tohoto bytu shledána důvodnou. Soud prvního stupně konstatoval, že ve věci nebylo ani prokázáno, že by bytová náhrada pro žalobce byla zajištěna, nebo že by došlo ke změně rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo předmětný byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu, proto má žalobce právo na ochranu proti všem, kdo do jeho práva v bytě bydlet zasahují tím, že mu v užívání bytu brání, tedy i proti žalovaným. Nadto soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaní umožnili předmětný byt užívat třetí osobě, ačkoli právo nájmu stále svědčí Z. V.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 9. 2004, č.j. 35 Co 362/2004-74, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil ve správném znění tak, že žalovaní jsou povinni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku umožnit žalobci užívání bytu o velikosti 2+1 ve třetím podlaží domu č.p. 357/17 v L. (dále opět jen „předmětný byt“ nebo „byt“). Ve výroku I. o nákladech řízení pak rozsudek soudu prvního stupně změnil, výrok II. označil za nedotčený a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu nemohl být důkazem toho, že žalobce předmětný byt opustil, evidenční list, kde jako bydlící osoba nebyl uveden, neboť je v něm uvedena Z. V. (nyní N.) se synem, která v předmětném bytě od rozvodu s žalobcem nesporně nebydlela. Protože podle odvolacího soudu obsah evidenčního listu neodpovídal faktickému stavu, nepovažoval jej za důkaz způsobilý prokázat, že by žalobce v předmětném bytě nebydlel. O jeho vůli byt trvale opustit nesvědčí ani jeho pobyt v USA od listopadu 2000 do srpna 2001, ani skutečnost, že umožnil užívání bytu J. B. Protože bylo vyvráceno tvrzení žalovaných, že žalobce předmětný byt vyklidil dobrovolně, naopak bylo v řízení prokázáno, že byt byl vyklizen v době jeho nepřítomnosti bez toho, že by k vyklizení žalované opravňoval titul, který by byl podkladem pro výkon rozhodnutí či exekuci, a žalobci tak svědčí právo na bydlení v předmětném bytě ve smyslu §712a obč. zák., bylo žalobě důvodně vyhověno.
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolatelé v prvé řadě napadají skutkový závěr soudů obou stupňů, podle kterého neprokázali, že žalobce předmětný byt dobrovolně vyklidil, přestože paní V. (nyní N.) jako svědkyně uvedla, že se v roce 2002 dozvěděla o odstěhování žalobce k přítelkyni. Paní V. ve výpovědi dále uvedla, že žalobci bytovou náhradu v minulosti již zajistila, avšak žalobce se odmítl vystěhovat. Opuštění a neužívání předmětného bytu žalobcem podle žalovaných dokládá i to, že nikdy v plné výši neplatil nájem ani zálohy na služby, že žalovaným neoznámil, že byt opouští dočasně za účelem pobytu v USA, ani je nijak nekontaktoval. Rovněž není pravda, že úhradu za užívání předmětného bytu zajistil trvalým příkazem ze svého účtu. Proto se žalovaní důvodně domnívali, že žalobce opustil předmětný byt úmyslně a trvale. Tvrzení žalobce, že byt neužíval dočasně, je podle nich ryze účelové, čemuž nasvědčuje i to, že umožnil užívání tohoto bytu třetí osobě – panu B. To, že v předmětném bytě zůstaly některé movité věci žalobce, ještě neznamená, že zde plánoval setrvat i nadále. Jednání žalobce po celou dobu trvání nájmu bylo dle názoru žalovaných v rozporu s dobrými mravy a v případě, že by byl nájemcem, by zakládalo výpovědní důvod ve smyslu §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. Vzhledem k tomu, že na straně žalovaných došlo ke změně poměrů uzavřením dohody se Z. V. ze dne 21. 9. 2004 o skončení nájmu ke dni 31. 5. 2001, je v současné době předmětný byt právně volný, neboť zaniklo-li právo nájmu, zaniklo i odvozené právo bydlení. Později (podáním ze dne 17. 5. 2005) žalovaní doplnili dovolání o pravomocné rozhodnutí Magistrátu města L. ze dne 11. 3. 2005, kterým byl žalobci zrušen údaj o místu trvalého pobytu na adrese předmětného bytu. Z uvedených důvodů je věc dle jejich přesvědčení řešena v rozporu s hmotným právem. Proto žalovaní navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnými osobami, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaní napadají zejména hodnocení důkazů a na jeho základě učiněné skutkové zjištění soudů obou stupňů, že žalobce předmětný byt trvale neopustil, jež teprve bylo podkladem právního posouzení věci. Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. - přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Nedostatky ve skutkových zjištěních tak nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. založit. Je rovněž třeba zdůraznit, že pro právní posouzení věci je rozhodný objektivní (provedeným dokazováním zjištěný) skutkový stav, nikoli subjektivní přesvědčení dovolatelů, jakkoli odůvodněné.
Pokud dovolatelé argumentují dohodou o skončení nájmu předmětného bytu ke dni 31. 5. 2001, uzavřenou dne 21. 9. 2004 mezi žalovanými a Z. V., jedná se o nově uplatněnou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o.s.ř. Novými jsou všechny skutečnosti, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a §211a o.s.ř. v řízení před odvolacím soudem. Vzhledem k tomu, že uvedená dohoda ze dne 21. 9. 2004 byla uzavřena až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně a současně ještě před závěrečným jednáním odvolacího soudu dne 22. 9. 2004, kterého se účastnila i právní zástupkyně žalovaných, takže žalovaní měli možnost skončení nájmu tvrdit i doložit v souladu s §205a odst. 1 písm. f/ o.s.ř., což však neučinili, naopak do protokolu uvedli, že nové skutečnosti netvrdí a další důkazy neoznačují, nelze k této dohodě v dovolacím řízení již přihlížet. Nadto lze dodat, že i kdyby žalovaní uvedenou dohodu předložili již v odvolacím řízení, nemohla by mít vliv na právní posouzení věci z hlediska hmotného práva, neboť jestliže nájem bytu zanikl písemnou dohodou mezi pronajímatelem a výlučným nájemcem bytu, přešlo na pronajímatele právo z rozsudku vydaného ve sporu vedeném mezi nájemcem a osobou, která v bytě zůstala bydlet (včetně sporu o zrušení práva společného nájmu bytu mezi rozvedenými manžely), a jímž této osobě byla uložena povinnost byt vyklidit, a na pronajímatele současně přešla i omezení, jimiž bylo právo nájmu za trvání nájemního vztahu zatíženo, tedy i povinnost strpět právo osoby, jíž je uloženo byt vyklidit, v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 31). Právně významná není ani okolnost, že žalobci byl Magistrátem města L. zrušen údaj o místu trvalého pobytu na adrese předmětného bytu, neboť se rovněž jedná o dovolateli nepřípustně a opožděně (po uplynutí dovolací lhůty) uplatněnou novou skutečnost, která má navíc toliko evidenční povahu.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
Žalovaní z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovaným právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu