ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.893.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 893/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce Ing. P. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. Š., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 282/93, 27 C 194/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2003, č. j. 55 Co 308/2003-275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) v pořadí třetím rozsudkem ze dne 15. dubna 2003, č. j. 27 C 282/93, 27 C 194/97-230, ve znění opravného usnesení ze dne 28. ledna 2004, č. j. 27 C 282/93-280, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2004, č. j. 54 Co 132/2004-301, výrokem I. přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalovaného k „bytu č. 1, II. kategorie o velikosti 1+1 s příslušenstvím o výměře 27 m² obytné plochy a 25,5 m² vedlejší plochy v ulici D. 376/33, kterou dal žalobce žalovanému dne 27. 5. 1997 podle ust. §711 odst. 1 písm. a) obč. zák. a §711 odst. 1 písm. d) obč. zák.“, výrokem II. určil, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalovanému povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 15 dnů od právní moci rozsudku; výrokem IV. soud prvního stupně žalovanému dále uložil povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „nebytové prostory, v současné době sloužící k bytovým účelům žalovaného, nacházející se v jihozápadním přízemí domu čp. 376 na katastrálním území M. v ulici D. 33, P., M. a to: bývalou prodejnu se vstupem a výklady do ulice D. o výměře 34 m², která je v současné době žalovaným užívána jako dvě obytné místnosti, jedna s oknem do ulice N., druhá s oknem situovaným k sousednímu domu v ulici D. 258/31, bývalý sklad se spíží s oknem do ulice N. o výměře 23 m² + 2 m², celkem 25 m², v současné době žalovaným využíván jako obytná místnost, bývalý sklad bez okna s prosvětleným sklobetonem na schodiště situované v jihozápadní části objektu o výměře 12 m², v současné době využíván žalovaným jako obytná komora, přičemž oba tyto bývalé sklady dnes sloužící k bytovým účelům žalovaného sousedí se zděnými příčkami s bytem 1+1, nacházejícím se na stejném podlaží v severozápadní části domu, který žalovaný obývá a to s pokojem o výměře 24,6 m² a předsíní o výměře 13,5 m² a jenž je přístupný hlavním vchodem ze společného schodiště“. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok V.). Předchozí rozsudky soudu prvního stupně (ze dne 9. listopadu 1998, č. j. 27 C 282/93-64, a ze dne 21. května 2002, č. j. 27 C 282/93-183, 27 C 194/97) byly zrušeny (usneseními Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 14. června 2000, č. j. 51 Co 564/99-132, a ze dne 30. září 2002, č. j. 55 Co 325/2002-207) a věc byla vždy vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. prosince 2003, č. j. 55 Co 308/2003-275, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a IV. o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o výpovědní lhůtě a o vyklizení nebytových prostor a změnil jej ve výroku III. o lhůtě k vyklizení bytu tak, že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty; současně jej změnil v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dne 29. března 2004 doručil žalovaný soudu prvního stupně podání nazvané jako „dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému Městským soudem v Praze dne 4. prosince 2003 pod spisovou značkou: 55 Co 308/2003-275“. V tomto podání sdělil, že „podává ve stanovené lhůtě dovolání dle §§237 a 238 o.s.ř. proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu z 4. prosince 2003, č. j. : 55 Co 308/2003-275, které bude odůvodněno jeho právním zástupcem“. Současně dodal, že se cítí „poškozen pravomocnými výroky rozsudků“. Na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 25. října 2004, č. j. 27 C 282/93-322 – žalovaný dne 28. listopadu 2004 soudu prvního stupně doručil řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. prosince 2003, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalovaného – advokáta – dne 18. února 2004, odvolací soud účastníky poučil, že proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a že dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. V podáních doručených soudu prvního stupně dne 5. března 2004 žalovaný soud prvního stupně požádal o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Poté dne 29. března 2004 doručil soudu prvního stupně podání, které lze – vzhledem k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – pokládat za tzv. blanketní dovolání (proti rozsudku odvolacího soudu). Usnesením ze dne 25. června 2004, č. j. 27 C 282/93-313, které bylo žalovanému doručeno dne 30. června 2004, soud prvního stupně žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny a současně zamítl jeho žádost, aby mu pro účely dovolacího řízení byl ustanoven zástupce (z řad advokátů). K odvolání žalovaného proti výroku o osvobození od soudního poplatku odvolací soud usnesením ze dne 15. října 2004, č. j. 54 Co 347/2004-321, citované usnesení soudu prvního stupně v napadaném výroku potvrdil. Pro úplnost zbývá zopakovat, že na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 25. října 2004, č. j. 27 C 282/93-322 – žalovaný dne 28. listopadu 2004 soudu prvního stupně doručil řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Nepodal-li žalovaný proti výroku usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. června 2004, č. j. 27 C 282/93-313, o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení odvolání, nabylo citované usnesení v tomto výroku právní moci dne 16. července 2004. Proto od tohoto data (srov. ustanovení §241b odst. 3 věty druhé za středníkem o.s.ř.), tj. od 16. července 2004, mu počala (opětovně) plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na čtvrtek 16. září 2004 (§57 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve lhůtě do 16. září 2004 mohl tedy dovolatel – z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle §241b odst. 1 a 209 ve spojení s ustanovením §43 o.s.ř. – doplnit své tzv. blanketní dovolání o údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Doplněk dovolání obsahující chybějící náležitosti byl však podán u soudu prvního stupně teprve dne 28. listopadu 2004, tedy evidentně po marném uplynutí shora specifikované lhůty; proto k němu již dovolací soud nemůže přihlížet.
Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) – uzavřít, že dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. září 2005
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu