ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1071.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1071/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. f. Č. r., proti žalovanému Zemědělskému družstvu S. n. H., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 149/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 40 Co 1197/2003-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl rozsudkem výše označeným tak, že ve výroku I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2003, č.j. 25 C 149/2002-124. Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu se týkal uložené povinnosti žalovanému vyklidit pozemky, evidované ve zjednodušené evidenci, jak byly identifikovány v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, ležící v k. ú. S. n. H., S., B., V. u L., L. n. H., L., S. n. H. V další odvoláním napadené části rozsudku prvostupňového soudu o uložení povinnosti žalovanému vyklidit též pozemky označené pozemky v k. ú. N. n. H., jakož i v navazujících nákladovém a poplatkovém výroku, byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud shledal věcnou legitimaci obou účastníků řízení a dovodil, že ohledně těch pozemků (vyjma k. ú. N. n. H.), které žalovaný užívá, se uložená povinnost k vyklizení oprávněně opírá jak o obecné ustanovení §126 odst. 1 občanského zákoníku o ochraně vlastnictví, tak i o ustanovení §676 a 677 téhož předpisu o skončení nájmu. S odkazem na Rc 44/2000 uzavřel odvolací soud, že i pozemky, evidované zjednodušeným způsobem a takto v rozsudku označené, mohou být způsobilým předmětem vyklizení. Odvolací soud též dovodil, že ustanovení §17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, bylo v posuzované věci aplikováno správně. Po skončení nájemního vztahu žalovaného k předmětným pozemkům, ke kterému došlo na základě žalobcem dané výpovědi z nájmu s účinky ke dni 1. 10. 2000, tedy žalovaný již dále užíval nemovitosti bez právního důvodu a bylo oprávněně žalováno na jejich vyklizení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil v něm zásadní právní význam napadeného rozsudku, spojený s nesprávným právním posouzením věci. Za určující právní otázku považoval přípustnost zániku nájemního vztahu výpovědí, jde-li o nepřístupné zemědělské pozemky. Odkázal na ustanovení §22 odst. 1 a zejména odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož nájemní vztah mezi účastníky (transformovaný z předchozího vztahu užívacího) nemohl skončit při nepřístupnosti předmětných pozemků pro vlastníka dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy. Tato speciální úprava platí podle žalovaného pro všechny nájemní vztahy k pozemkům, ať již s obsahem ex lege ke dni 24. 6. 1991, nebo modifikované později uzavřenou nájemní smlouvou. Ratio legis vede totiž k závěru, že bez přístupu k pozemkům (navíc bez známých hranic v terénu) je pro jejich vlastníka užívání před provedením pozemkových úprav prakticky nemožné. Podmínka přístupnosti pozemků z veřejné komunikace není v posuzované věci naplněna a bez vytyčení jejich hranic v terénu ostatně nelze dost dobře otázku přístupnosti posoudit. Dovolatel vznesl v bodě 5. svého dovolání námitky proti označení příslušného katastrálního úřadu, jakož i proti svému údajnému vlastnictví pozemku parc. č. 799 v k. ú. S. n. H., a navrhl též, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku. Žádal, aby tento rozsudek byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání přisvědčil právním závěrům odvolací instance a navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání včas. Ještě před případným přezkumem dovolacího důvodu však musel dovolací soud posoudit, zda dovolatelem vymezená právní otázka zakládá přípustnost dovolání pro zásadní význam napadeného meritorního rozhodnutí po právní stránce (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Limity přezkumné činnosti dovolacího soudu se pohybují v rámci právního posouzení věci; dovolací soud tedy není další řádnou instancí. Dovolací soud také není soudem nalézacím a jako základem právního posouzení věci je vázán těmi skutečnostmi, které byly zjištěny nižšími instancemi a rekapitulovány v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Pokud jde o samotné právní posouzení věci, dovolací soud může podrobit přezkumu jen ty jeho otázky, jež jsou určující pro rozhodnutí a jež byly vymezeny v dovolání; u přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku se navíc v zásadě předpokládá judikatorní přesah těchto otázek nad rámec konkrétního případu.
Tato přezkumná omezení mají za následek, že otázka nepřístupnosti sporných pozemků se nestala předmětem dovolacího přezkumu. Tato otázka není součástí skutkových zjištění nižších instancí. Platí to jak pro instanci odvolací, tak pro soud prvostupňový (v jeho odůvodnění je pouze zmínka, že podle spisů Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu O., byla provedena pozemková úprava parcel dosud užívaných žalovaným, a to v k. ú. S. n. H. a S., v červenci v roku 2000).
Otázka oprávněnosti aplikace §22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. tedy nebyla posouzena ani odvolacím soudem. Dovolací soud však konstatuje, že účinky výpovědi z nájmu ke dni 1. 10. 2000, jak byla dána žalovanému, již nastaly a tento právní důsledek se jeví jako podstatný a dostačující pro rozhodnutí odvolacího soudu.
Neshledal-li dovolací soud v rozsahu svého přezkumu, ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., řešení pro věc určující právní otázky v rozporu s hmotným právem, již vůbec nelze hovořit o judikatorním přesahu dovolatelem vymezené právní otázky. Jde o zcela konkrétní a jedinečný právní problém, který nevede k zobecnění interpretace práva s kreativními dopady na rozhodování soudů.
Z těchto důvodů dovolací soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu