ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1213.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1213/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce T. D., zastoupeného v řízení o dovolání advokátkou proti žalované Městské části P., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy a určení nájemce bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 117/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.6.2004, č.j. 39 Co 17/2004-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 4. 2003. č.j. 17 C 117/2001-50, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky ve vztahu k bytu č. 500 v domě čp. 946 v k.ú. V. na ul. R. č. 88 v P., daná dne 8. 10. 2001, je neplatná. V zamítavém výroku o určení nájmu bytu (jde o tytéž prostory, otázkou bylo právní posouzení) a ve výroku o nákladech řízení byl prvostupňový rozsudek zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena k dalšímu řízení.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že na určení neplatnosti nájemní smlouvy k předmětným prostorám (uzavřena dne 5. 3. 2001) není dán naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř. Jde o předběžnou otázku, řešenou v části řízení o určení, že žalobce je nájemcem bytu (žalobce tvrdí, že prostory mají být kvalifikovány jako byt, nikoli jako prostory nebytové).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, přičítající napadené části rozsudku zásadní právní význam a tvrdící nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel namítal, že odvolací soud se nezabýval rozhodnutím Magistrátu města P. z 23. 9. 2002; před soudem prvního stupně nebyl vyslechnut žalobce (k otázce stavebních úprav); měla být dovozena částečná neplatnost nájemní smlouvy. Žalobce navrhl, aby dovolací soud v příslušné části zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání včas. Aby se však mohl zabývat dovolacím důvodem, uplatněným podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., musel by učinit kladný závěr o přípustnosti dovolání; ta připadala podle průběhu věci v úvahu jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tj. pro zásadní význam napadeného rozsudku po právní stránce.
Dovolání však není přípustné.
Dovolací soud není soudem nalézacím. Jeho přezkum dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, se pohybuje v mezích právního posouzení věci a zásadně se opírá o ten skutkový stav, který byl zjištěn nižšími instancemi. Tímto skutkovým stavem je dovolací soud vázán bez toho, že by byl oprávněn jej měnit prováděním vlastního dokazování.
Z tohoto pohledu jsou námitky dovolatele o opomenutí shora označeného správního rozhodnutí a o neprovedení důkazu výslechem žalobce irelevantní.
Pokud jde o otázku posouzení předmětné nájemní smlouvy, pak – nehledě na její řešení v samostatné části řízení – jde o takovou právní otázku, jejíž řešení je jedinečné právě v této projednávané věci a nevykazuje žádný judikatorní přesah, který by snad byl důvodem k závěru o zásadním právním významu napadené části rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. listopadu 2005
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu