ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.816.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 816/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a/ J. Š. a b/ O. Š., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému J. C., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené o Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 4 C 67/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2005, č. j. 25 Co 432/2004-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši celkem 1.215,- Kč, a to k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 4 C 67/2003-91, kterým bylo žalovanému uloženo vyklidit a předat žalobcům nebytové prostory ve II. podlaží objektu č.p. 39 v J. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalobců před soudy obou stupňů.
Odvolací soud přisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a právními předchůdci žalobců) nedošlo dne 11. 4. 1994 k platnému uzavření nájemní smlouvy. Chyběl totiž souhlas obecního úřadu podle §3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. (Žalobci kromě toho dali žalovanému výpověď z nájmu a odstoupili od smlouvy).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Brojil proti nesprávným (či neúplným) skutkovým zjištěním nižších instancí, pokud jde o nedostatek souhlasu Městského úřadu v J. s předmětnou smlouvou o nájmu nebytových prostor; podle dovolatele došlo v roce 1994 k nahrazení tohoto souhlasu právní fikcí, neboť úřad nerozhodl o svém stanovisku do 15 dnů od obdržení žádosti o souhlas – ta byla ve skutečnosti podána, což mu nebylo umožněno prokázat. Spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku žalovaný žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci se ve vyjádření k dovolání nedomnívali, že by měl napadený rozsudek zásadní právní význam, a navrhovali dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v otevřené lhůtě. Dovolání však není přípustné.
Aby byla dána ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. přípustnost dovolání pro zásadní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, muselo by jít o takový rozsudek, jenž svými především hmotněprávními závěry protiřečí dosavadní konstantní judikatuře, vyplňuje judikatorní mezery či snad vykazuje nedostatky v právním posouzení věci.
Dovolání však postupuje zcela jiným směrem. Jestliže podle svých námitek dovolatel neměl možnost prokázat podání žádosti o souhlas obecního úřadu s nájemní smlouvou, neboť „nebyl schopen do rozhodnutí prvého soudu a bohužel ani do rozhodnutí odvolacího soudu sdělit přesnou adresu tohoto právníka“ (pozn.- zástupce předchozích vlastníků, který měl žádost podávat), a potřeboval by, podle §118c o. s. ř., „více časového prostoru“, pak nejenže nižší instance procesně nepochybily, ale nejde ani o námitky vůči (hmotně)právnímu posouzení věci. Přitom dovolací soud není soudem nalézacím ve smyslu možnosti činit skutková zjištění, ale pouze soudem kasačním, který je povinen vyjít ze skutkových zjištění nižších instancí, jeho doménou je právní posouzení věci a je oprávněn buď dovolání nevyhovět, nebo jedno či obě rozhodnutí nižších soudů zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Dovolání z tohoto pohledu naprosto nevykazuje znaky obecnosti či takového pochybení odvolacího soudu, jež by mohlo přivodit přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalobcům vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení o dovolání, představovaných odměnou za vyjádření k dovolání. Tuto odměnu, správně vypočtenou již nižšími instancemi v částce 4.560,- Kč, bylo nutno dvakrát krátit pro jediný úkon v řízení a odmítnutí dovolání (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.). Výsledná odměna tedy činí 1.140,- Kč, plus 75,- Kč režijního paušálu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu