ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.35.2005.1
sp. zn. 29 Od 35/2005-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně ŽELEZÁRNY Hrádek, a.s. se sídlem Nová Huť 204, 338 42 Hrádek, IČ 45359016, proti žalovanému JUDr. Marku Novotnému se sídlem Běhounkov 2310, 150 00 Praha 5, jako správci konkurzní podstaty úpadce KOVOHUTĚ TRADE, akciová společnost IČ 14890291, zastoupenému Mgr. Ing. Tomášem Horákem, advokátem se sídlem Americká 15, 120 00 Praha 2, o vyloučení věcí z konkursní podstaty, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cmo 226/2004, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému odvolacímu soudu, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cmo 226/2004 se Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 6.2.2004, č.j. 58 Cm 190/2002-113 žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení ve výroku specifikovaných věcí z konkursní podstaty úpadce a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení.
Na základě odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku předložil Městský soud v Praze předmětnou věc Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Poté žalobkyně navrhla přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci s poukazem, že účastníci měli v době zahájení řízení svá sídla v obvodu Městského soudu v Praze, u kterého žalobkyně podala ještě před vydáním uvedeného rozsudku návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti k jinému soudu téhož stupně. O tomto návrhu rozhodoval Vrchní soud v Praze, který návrhu žalobkyně nevyhověl usnesením ze dne 22.102003, č.j. Ncd 659/2003-82. Žalobkyně má za to, že jmenovanému soudu jsou známy poměry účastníků a domnívá se, že by bylo vhodnější, aby její odvolání bylo projednáno Vrchním soudem v Olomouci.
Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil, a poukázal na to, že tento návrh je již čtvrtým návrhem tohoto druhu v řízení, že všechny návrhy žalobkyně jsou účelové a jejich účelem je oddálit projednání věci. Za situace, kdy jsou návrhy podávány opakovaně bez uvedení závažných důvodů, nelze jednání žalobkyně hodnotit jako řádný procesní postup, ale právě naopak jako ryze obstrukční zneužití práva žalobkyní hrubě ztěžující postup řízení.
Ze spisu se podává, že žalobkyně podala za řízení před Městským soudem v Praze tři návrhy na přikázání věci jinému soudu. Poprvé navrhla, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích, poté co tomuto návrhu nebylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16.6.2003, č.j. Ncd 209/2003-56 vyhověno, navrhla, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové. Ani tomuto návrhu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22.10.2003, č.j. Ncd 659/2003-82 nevyhověl. Žalobkyně den před nařízeným jednáním ve věci samé požádala o odročení tohoto jednání a navrhla, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Soud sice jednání odročil, avšak nařídil další jednání a současně žalobkyni sdělil, že tento třetí návrh na přikázání věci jinému soudu hodnotil podle jeho skutečného obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), neboť ve skutečnosti přikázání věci jinému soudu není míněno vážně a jedná se pouze o žádost žalobkyně na odročení jednání na neurčito bez důležitého důvodu. Poté ve věci rozhodl výše citovaným rozsudkem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený jak příslušnému odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) tak Vrchnímu soudu v Olomouci, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému odvolacímu soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být jinému soudu přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně ze závažných důvodu, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Okolnost, že Vrchní soud v Praze rozhodoval o dvou návrzích žalobkyně na přikázání věci jinému soudu prvního stupně, kterým nevyhověl, není důvodem způsobilým podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aby projednání odvolání žalobkyně bylo přikázáno Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu