Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.08.2005, sp. zn. 29 Odo 1411/2004 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1411.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1411.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1411/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu J., spol. s r.o., za účasti znalkyně Ing. M. U., o odvolání znalce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nc 4545/2002, o dovolání znalkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2003, čj. 14 Cmo 432/2003-22, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Dovolatelka je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.8.2003, čj. Nc 4545/2002-7, kterým soud prvního stupně odvolal znalkyni Ing. M. U. (dále jen „znalkyně“), kterou dříve ustanovil za účelem vypracování posudku o výši čistého obchodního majetku navrhovatelky pro účely stanovení vypořádacího podílu společníka. Proti usnesení odvolacího soudu podala znalkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam - odkazuje tedy na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“). Zásadní právní význam rozhodnutí dovolatelka spatřuje v tom, že rozhodnutí řeší právní otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Jako dovolací důvod uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – dovolací důvod upravený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Konkrétně namítá, že byla odvolána, ačkoli jí nebyl dán prostor k vyjádření stanoviska k danému návrhu, její názor nebyl jakkoli zjišťován, a soud tak rozhodoval na základě jednostranných tvrzení navrhovatelky. Odvolací soud vzal v potaz pouze znění odvolání znalkyně. Pochybení soudu prvního stupně však svým postupem nezhojil, když znalkyni nedal možnost být přítomnou u jednání a k věci se osobně vyjádřit. Soud také neodstranil pochybnosti v rozporných tvrzeních účastníků řízení. Dále dovolatelka uvádí, že znalecký posudek vypracovala řádně a včas, když podle dohody s navrhovatelkou jej byla připravena předat 13.5.2003. K předání nedošlo z důvodů na straně navrhovatelky. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení. Navrhovatelka se ve svém vyjádření k dovolání zabývá dovolacím důvodem uplatněným znalkyní. Dle jejího názoru důvod pro dovolání není dán a také soudí, že dovolání proti napadenému rozhodnutí není přípustné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl (případně zamítl) a uložil dovolatelce zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolání není přípustné. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu - srv. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. s. 1047). V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal. Námitka dovolatelky opírající se o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nemůže založit přípustnost dovolání. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Odtud se uzavírá, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Navrhovatelce tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady navrhovatelky sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil jeden úkon právní služby, ve výši 1.550,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §8 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 1.625,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 17. srpna 2005 JUDr. Ivana Štenglová,v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/17/2005
Spisová značka:29 Odo 1411/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1411.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20