ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.161.2005.1
sp. zn. 29 Odo 161/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně V. B. ČR, s.r.o. - v likvidaci, proti žalovaným 1) A. P., s.r.o., a 2) P. P., o zaplacení 2,035.317,20 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 86/2002, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2004, čj. 5 Cmo 513/2003-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud ve vztahu ke druhému žalovanému rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30.9.2002, čj. 49 Cm 86/2002-38, kterým soud prvního stupně ponechal v platnosti svůj směnečný platební rozkaz ze dne 25.2.2002, sp. zn. 61 Sm 8/2002, s odůvodněním, že k námitkám druhého žalovaného uplatněným po uplynutí zákonem stanovené lhůty nelze přihlédnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný včas dovolání. Jeho přípustnost opírá, jak vyplývá z obsahu odůvodnění, o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), důvodnost pak o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. To spatřuje především v nesprávném výkladu ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř., který se projevil tím, že odvolací soud nesprávně vztáhl zásadu koncentrace i na posuzování pravosti a platnosti předložené směnky.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že v této věci nejde o otázku, která by měla zásadní právní význam. Výkladem výše uvedených ustanovení se odvolací soudy i soud dovolací několikrát zabývaly a k této problematice existuje konstantní judikatura. Žalobkyně proto dovozuje, že dovolání druhého žalovaného není přípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žádný z uvedených důvodů však v případě napadeného rozhodnutí naplněn není. Otázkou výkladu ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř. ve vztahu k jednotlivým druhům námitek se dovolací soud již zabýval (viz např. rozsudek ze dne 14.3.2000, sp. zn. 32 Cdo 20/2000, publikovaný v časopisu Soudní judikatura pod číslem 88/2000, ve kterém Nejvyšší soud formuloval závěr, že zásada koncentrace řízení se nevztahuje pouze na námitky nedostatku podmínek řízení); takovou námitkou však námitka týkající se pravosti či platnosti směnky není a dovoláním napadené rozhodnutí je tedy v souladu se závěry formulovanými dovolacím soudem.
Odtud se uzavírá, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdí, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3, neboť druhý žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu