ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.177.2005.1
sp. zn. 29 Odo 177/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně K., s. r. o., proti žalované JUDr. I. I., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. - H., a. s. v likvidaci, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 194/2001, o dovolání E., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, č.j. 15 Cm 194/2001-44, určil, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 79,021.398,57 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, přičemž v průběhu odvolacího řízení žalobkyně podáním datovaným 11. dubna 2003, došlým soudu prvního stupně 14. dubna 2003, odkazujíc na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), navrhla, aby odvolací soud připustil vstup E., a. s. (dále jen „společnost“) do řízení na její místo, a to s odkazem na skutečnost, že mezi ní a společností byla dne 4. února 2003 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek č. 0178-0165-0399-1014-03, která nabyla účinnosti 20. března 2003, a kterou byla na společnost převedena pohledávka, jejíž úhrada je předmětem řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-85, návrh žalobkyně na připuštění vstupu společnosti do řízení na místo žalobkyně zamítl. Přitom zdůraznil, že se „konkursnímu soudu“ nepodařilo přes opakované výzvy získat souhlas společnosti se vstupem do řízení podle §107a o. s. ř., v důsledku čehož i nadále v konkursním řízení pokračoval s původní věřitelkou (žalobkyní). Protože v konkursním řízení nebylo „vydáno pravomocné usnesení, jímž by konkursní soud připustil záměnu dosavadního konkursního věřitele“, odvolací soud návrh na vstup nabyvatelky práva do řízení zamítl.
Následně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. února 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-95, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a současně žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Důvodem pro změnu rozsudku soudu prvního stupně byl závěr odvolacího soudu, že žalobkyně ztratila aktivní věcnou legitimaci, když v průběhu odvolacího řízení postoupila „spornou pohledávku“ společnosti, která se ale účastníkem řízení „zákonem stanoveným postupem“ nestala.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-85 a proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. února 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-95, podala společnost dovolání, odkazujíc co do jejich přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která „měla“ za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. listopadu 2004, č.j. 15 Cm 194/2001-125, řízení o dovolání společnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-95, pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (odkazuje přitom na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Toto usnesení bylo zástupci dovolatelky doručeno 3. ledna 2005, přičemž dovolatelka proti němu opravný prostředek nepodala.
Dovolání společnosti proti usnesení odvolacího soudu ze dne 16. ledna 2004, č.j. 15 Cmo 41/2003-85, je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož spor o určení pravosti nevykonatelné pohledávky je sporem vyvolaným konkursem, v jehož rámci soud usnesení podle §107a o. s. ř. nevydává. S osobou, které žalující konkursní věřitel v průběhu takového sporu postoupil pohledávku, o jejíž pravost jde, soud bez dalšího jedná s jako novým žalobcem ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení ve smyslu §107a o. s. ř. připustil, aby se tato osoba stala účastníkem konkursního řízení na místo žalujícího konkursního věřitele. To, že ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky tímto způsobem došlo ke změně v osobě žalobce, může soud vzít na vědomí usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.
Rozhodl-li odvolací soud o návrhu žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. tak, že jej zamítl (z důvodu, že se tvrzená nabyvatelka práva nestala účastnicí konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně), je jeho právní posouzení otázky účastenství v řízení na straně žalobkyně s výše uvedeným judikatorním závěrem v souladu. Samotná skutečnost, že takové rozhodnutí nemělo být vydáno, není způsobilá na výsledku dovolacího řízení ničeho změnit, když nemohla mít vliv na výsledek následně vydaného rozhodnutí ve věci samé.
Proto Nejvyšší soud dovolání společnosti, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu