ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.224.2004.1
sp. zn. 29 Odo 224/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelky B. ČR, k. s., o povolení zápisu změny do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. A 6187, za účasti F. I.-V. G. & C.., SRN, zastoupené, advokátkou, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. září 2003, č.j. 8 Cmo 298/2003-173, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. září 2003, č.j. 8 Cmo 298/2003-173 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2003, č.j. F 26804/2002, A 6187/10-163, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2003, č.j. F 26804/2002, A 6187/10-163, kterým tento soud zamítl návrh na povolení změny zápisu společnosti B. ČR, k. s. (dále jen „společnost“) týkající se výše vkladu společníka - komanditisty.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že podle obsahu spisu bylo řízení o zvýšení vkladu společníka F. I.-V. G. a C.., K. 50933, S. S. 351-353, SRN (dále jen „komanditista“) z 53,000.000,- Kč na 66,000.000,- Kč, zahájeno návrhem společnosti došlým soudu prvního stupně dne 23. 12. 2002. Podle tohoto návrhu došlo ke zvýšení vkladu kapitalizací půjčky komanditisty společnosti na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady společnosti. Ze zápisu z jednání mimořádné valné hromady datovaného dnem 17. 12. 2002 odvolací soud zjistil, že společnost k tomuto datu „vede ve svých účtech finanční půjčku poskytnutou společností komanditistovi (správně společnosti komanditistou) ve výši 13,000.000,- Kč, včetně splatných úroků.“ Na návrh komanditisty valná hromada 100% hlasů představujících 100% hlasovacích práv, rozhodla o kapitalizaci výše uvedené půjčky tak, že bude celá částka započítána na zvýšení vkladu komanditisty do společnosti. Podle prohlášení Ing. J. V., CSc., jednatele společnosti, ze dne 17. 12. 2002, splatil komanditista 100% vkladu ve výši 66,000.000,- Kč.
Podle ustanovení §59 odst. 8 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ve znění platném ke dni 17. 12. 2002, nemůže být nepeněžitým vkladem pohledávka vkladatele vůči společnosti. Tato pohledávka může být započtena proti pohledávce společnosti na splacení vkladu nebo emisního kursu, jen pokud to stanoví zákon. Podle ustanovení §93 odst. 4 obch. zák., v platném znění, pokud dále není stanoveno jinak, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení tohoto zákona o veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným.
Podle ustanovení §108 odst. 2 obch. zák. nárok společnosti na splacení nesplacené části vkladu společníka a jakýkoli nárok společníka vůči společnosti s výjimkou nároku podle §6 jsou vzájemně nezapočitatelné, ledaže s takovým započtením vysloví souhlas valná hromada při zvyšování základního kapitálu.
Zásadním problémem při posouzení této věci je otázka, zda lze ustanovení §108 odst. 2 obch. zák. použít i na vklad komanditisty v komanditní společnosti a vyloučit tím obecnou úpravu obsaženou v ustanovení §59 odst. 8 obch. zák., která jako nepeněžitý vklad zakazuje započtení pohledávky vůči společnosti (ledaže to stanoví zákon).
Odvolací soud dospěl k závěru, že výjimku z ustanovení §59 odst. 8 obch. zák. musí zákon stanovit u příslušného typu společnosti výslovně, jak se stalo např. u společnosti s ručením omezeným v ustanovení §108 odst. 2 obch. zák. a nelze ji uplatňovat v rámci pouhého odkazu na přiměřené použití té které úpravy. U těch typů společnosti, u kterých tato výjimka výslovně upravená není, je nutno se řídit zákazem obsaženým v ustanovení §59 odst. 8 obch. zák.
V ustanoveních obchodního zákoníku upravujících komanditní společnost výjimka ze zákazu obsaženého v ustanovení §59 odst. 8 obch. zák. výslovně uvedená není, proto pro vklady komanditistů platí, že nepeněžitým vkladem nemůže být pohledávka vůči společnosti. V této věci se navrhovatel domáhá zápisu zvýšení vkladu komanditisty do obchodního rejstříku, ke kterému došlo právě započtením pohledávky komanditisty vůči společnosti, což odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, považuje za nepřípustné. Zamítl-li tedy soud prvního stupně napadeným usnesením návrh, rozhodl správně a odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil (§219 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Pokud jde o další námitku odvolatelky, nepovažoval ji odvolací soud za důvodnou především proto, že otázka posouzení rozsahu přiměřeného použití ustanovení o společnosti s ručením omezeným pokud jde o právní postavení komanditistů a od toho se odvíjející potřeba vyžádat souhlas ostatních společníků, nemůže na právním posouzení této věci nic změnit. Jistě je možno dojít k závěru, že na právní postavení komanditisty má vliv i výše jeho vkladu, zejména za situace, kdy by bylo společenskou smlouvou upraveno rozhodování ve společnosti podle počtu hlasů, který by byl odvislý od výše vkladu komanditisty. Na právní postavení komanditisty však již nemůže mít vliv okolnost, zda komanditista vložil peněžitý či nepeněžitý vklad, neboť s tím, jaký vklad komanditista do společnosti vložil (nikoli jeho výše), zákon nespojuje žádný právní následek. Proto námitka, jíž navrhovatel poukazuje na možnou přiměřenou aplikaci ustanovení §108 odst. 2 obch. zák., je v této věci nepřípadná, protože toto ustanovení neřeší výši vkladu, nýbrž možnost vzájemného započtení nároku společnosti na splacení nesplacené části vkladu společníka a nároku společníka vůči společnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelka tvrdí, že oba soudy celou věc nesprávně právně posoudily. Od samého počátku nešlo o nepeněžitý vklad, ale o zápočet úhrady peněžité půjčky společnosti proti splacení peněžitého vkladu komanditisty do základního kapitálu společnosti. Šlo zejména o účetní operaci z důvodu hospodárnosti celé transakce, kdy převod peněžitých prostředků jako splacení půjčky společností na účet komanditisty a zpětný převod peněžitých prostředků komanditisty na účet společnosti, jako splacení zvýšeného vkladu komanditisty ve zcela shodné výši, je časově i finančně zbytečně náročný.
Odvolací soud si podle dovolatelky navíc odporuje ve svých tvrzeních, neboť na jedné straně uznává, že na právní postavení komanditisty má vliv i výše jeho vkladu, když s ní spojuje zákon i nárok na rozdělení zisku společnosti, a tedy nutnost použít ustanovení §108 odst. 2 obch. zák. v tomto případě, ale zároveň uvádí, že na právní postavení komanditisty nemá vliv, zda vložil peněžitý či nepeněžitý vklad. Toto tvrzení považuje dovolatelka za zcela irelevantní v dané věci, neboť jí vždy šlo o výši vkladu komanditisty a nikoli o druh tohoto vkladu.
Podle ustanovení §93 odst. 4 obch. zák. se má pro právní postavení komanditisty použít zákonná úprava společnosti s ručením omezeným. Vklad komanditisty a jeho výše jsou rozhodně důležité pro posouzení právního postavení komanditisty ve společnosti, proto je splněna podmínka ustanovení §93 odst. 4 obch. zák. Je tedy namístě použít v tomto případě pro rozhodnutí o započtení peněžité půjčky společnosti na nesplacený vklad komanditisty do základního kapitálu společnosti ustanovení §108 odst. 2 obch. zák., když s tímto postupem vyslovila souhlas valná hromada společnosti, resp. všichni společníci na svém zasedání.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za otázky zásadního právního významu dovolací soud považuje především otázku, zda podmínky zvýšení vkladu komanditisty do základního kapitálu komanditní společnosti (dále jen „zvýšení vkladu“) jsou součástí jeho právního postavení ve společnosti a zda tedy na ně lze přiměřeně použít úpravu společnosti s ručením omezeným (§93 odst. 4 obch. zák.) a rovněž otázku, zda při přiměřeném použití této úpravy je splněna podmínka ustanovení §59 odst. 8 obch. zák., že pohledávka vkladatele vůči společnosti může být započtena vůči pohledávce společnosti na splacení vkladu jen pokud to stanoví zákon.
K tomu dovolací soud uzavřel, že není pochyb o tom, že komanditista může zvýšit svůj vklad. Obchodní zákoník neupravuje postup při zvýšení vkladu, lze však dovodit, že ke zvýšení je třeba provést odpovídající změnu společenské smlouvy, neboť stanovení výše vkladu každého komanditisty je podle ustanovení §94 písm. e) obch. zák. její součástí. Protože zápis změny výše vkladu komanditisty není konstitutivním zápisem, dochází ke zvýšení vkladu účinností dohody o změně společenské smlouvy.
Není pochyb o tom, že výše vkladu (a tedy i jeho zvýšení) je součástí právního postavení komanditisty ve společnosti, neboť podle ustanovení §100 odst. 2 obch. zák. se zisk rozděluje mezi komanditisty podle výše jejich splacených vkladů (nestanoví-li společenská smlouva jinak) a společenská smlouva může spojit s výší vkladů i jiné důsledky. Z toho pak plyne, že na zvýšení vkladu komanditisty se použije přiměřeně úprava vkladů společníků do společnosti s ručením omezeným.
Z tohoto závěru pak nelze než dovodit, že stanoví-li právní úprava společnosti s ručením omezeným v ustanovení §108 odst. 2 obch. zák. možnost započtení jakéhokoli nároku společníka vůči společnosti na nárok společnosti na splacení nesplaceného vkladu (se souhlasem valné hromady), není žádného důvodu, proč vylučovat tuto součást úpravy z přiměřeného použití pro právní postavení komanditisty. Přičemž z toho, že zákon stanoví přiměřené použití tohoto ustanovení pro komanditní společnost, lze dovodit i splnění podmínky podle §59 odst. 8 obch. zák., totiž že možnost započtení stanoví zákon. Z poměrů komanditní společnosti pak plyne, že o možnosti započtení nebude rozhodovat valná hromada, kterou komanditní společnost ze zákona netvoří, ale společníci postupem podle ustanovení §97 obch. zák.
Ke stejnému závěru lze dospět i teleologickým a logickým výkladem. Účelem ustanovení §59 odst. 8 obch. zák. je umožnit tzv. kapitalizaci pohledávek vkladatelů za společností, což může být v konkrétním případě pro společnost či její společníky výhodné. Není logického důvodu, proč z možnosti takového postupu vyloučit komanditní společnost – při zachování zákonné ochrany společníků podle ustanovení §108 odst. 2 obch. zák.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
V Brně 18. ledna 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu