ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.258.2005.1
sp. zn. 29 Odo 258/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Ing. J. V., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně P. č. s. r. o., proti žalované V-T., s. r. o., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 82/2002, o určení právního vztahu, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. června 2004, č.j. 21 Co 149/2004-298, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení do rukou její právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2003, č. j. 10 C 82/2002-245, kterým tento soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je nájemcem nebytových prostor v přízemí a prvním poschodí domu v H. K., které jsou přesně specifikovány a červeně vyznačeny v pláncích, jež tvoří nedílnou součást rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že ani důkazy provedené v odvolacím řízení nezpochybňují věcně správné závěry soudu prvního stupně, že P. K. byl ke dni 3. června 2002 jednatelem žalobkyně, že byl oprávněn uzavřít smlouvu o skončení nájmu, a že smlouva není neplatným právním úkonem pro omyl, ve smyslu §49a občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud se ztotožnil s tím, že ve věci nebyl proveden výslech svědka H., neboť tento důkaz nebyl pro posouzení věci významný. Nemohl jím být vyvrácen závěr soudu prvního stupně, že P. K. nejednal v omluvitelném omylu. Omyl P. K. se měl vztahovat ke skutečnosti, která se týká vnitřních poměrů žalobkyně, jejímž byl P. K. jednatelem a společníkem. Z tohoto postavení měl možnost si veškeré informace, které mu poskytla žalovaná, a které pokládal za rozhodující pro uskutečnění právního úkonu, ověřit, protože pro něj byly dostupné. Krátce před jednáním se žalovanou se setkal se společníky žalobkyně a bylo i v jejich zájmu, aby mu poskytli úplné informace, a to i o probíhajícím sporu. Tvrzenému omylu šlo zabránit při vynaložení náležité pečlivosti. Na platnost úkonu nemá vliv ani případný nesouhlas dalších společníků žalobkyně s uzavřenou dohodou, neboť podle ustanovení §13 odst. 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby vyplývající ze stanov, společenské smlouvy či jiného podobného dokumentu nebo z rozhodnutí orgánů právnické osoby není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna. Podle společenské smlouvy byl jednatel oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. Proto jednání jen jednoho z jednatelů společnost zavazuje.
Odvolací soud přezkoumal rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že P. K. byl ke dni 3. června 2002 jednatelem žalobkyně a dospěl k závěru, že je správný vzhledem k obsahu jednání valné hromady žalobkyně konané dne 14. prosince 1999, jejíž průběh byl osvědčen notářským zápisem N 206/99 NZ 188/99. Valná hromada schválila změnu společenské smlouvy tak, že statutárním orgánem společnosti jsou tři jednatelé, jejichž pořadí je stanoveno touto smlouvou, a to V. A., P. K. a P. N. Odvolací soud nepřehlédl, že dne 25. listopadu 2003 byl vymazán jednatel P. K. a zapsán den zániku funkce 26. ledna 1999. To však nelze vykládat tak, že by tím byly zpochybněny úkony, které byly do doby zápisu provedeny. Zápis statutárního orgánu je počínaje 1. červencem 1996 zápisem deklaratorním, a pro posouzení, zda je určitá osoba statutárním orgánem společnosti, je rozhodující, zda byla jmenována valnou hromadou do funkce, bez ohledu na zápis do obchodního rejstříku. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nešlo o posuzování důvěry žalovaného v zápis v obchodním rejstříku, a to ani z hlediska informace podané žalobkyní žalované dopisem ze dne 30. května 2002 o tom, že P. K. byl zbaven funkce jednatele a tím možnosti jednat jménem žalobkyně. Jestliže byl ke dni 3. června 2002 zapsán v obchodním rejstříku P. K. jako jednatel žalobkyně, tak tento zápis odpovídal skutečnosti vzhledem k jeho jmenování jednatelem valnou hromadou dne 14. prosince 1999. Z uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání dovolatelka tvrdí, že prvními jednateli žalobkyně byli M. B., P. K., P. N. a V. A. Valná hromada konaná dne 26. ledna 1999 odvolala z funkce jednatele P. K. Zánik funkce jednatele byl zapsán do obchodního rejstříku 8. dubna 2004, s tím, že funkce zanikla ke dni 26. ledna 1999. Dne 14. prosince 1999 valná hromada, o jejímž průběhu byl pořízen notářský zápis, odvolala z funkce jednatele pana M. B. Tato valná hromada také přijala usnesení o změně stanov, ve kterém snížila počet čtyř jednatelů na tři jednatele. Kromě toho valná hromada vypustila stávající text určující pořadí prvních jednatelů společnosti a nahradila jej novým textem, kde byli jako jednatelé uvedeni V. A., P. K. a P. N. Právě tuto změnu posoudil odvolací soud, jak vyplývá z napadeného rozsudku, jako opětovné jmenování P. K. do funkce jednatele společnosti.
Dále pak dovolatelka uvedla, že obchodní zákoník striktně rozlišuje mezi rozhodnutím valné hromady o jmenování jednatele a rozhodnutím valné hromady o změně společenské smlouvy. Podle ustanovení §110 obch. zák. může být ustaven jednatel společnosti s ručením omezeným do funkce společenskou smlouvou pouze v jediném případě, a to v případě prvních jednatelů společnosti. Další jednatelé společnosti již mohou být jmenováni pouze rozhodnutím valné hromady, popřípadě rozhodnutím společníků mimo valnou hromadu, nebo rozhodnutím soudu. Z uvedeného vyplývá, že s výjimkou stanovení prvních jednatelů nemůže dojít ke jmenování jednatele společenskou smlouvou, a to ani přijetím její změny, tím, že je v ní uvedena identifikace jednatele, aniž by bylo přijato usnesení valné hromady o jmenování jednatele. Žalobkyně je toho názoru, že podobně jako nelze zvýšit základní kapitál pouhou změnou výše základního kapitálu ve společenské smlouvě, bez toho, že bylo přijato zákonem předpokládané rozhodnutí valné hromady, nelze pouhou změnou společenské smlouvy ani jmenovat jednatele do funkce. K tomu pak žalobkyně dodala, že v průběhu předmětné valné hromady i z pozvánky na ní je zřejmé, že valná hromada neměla v úmyslu rozhodovat o jmenování P. K. do funkce jednatele. Účelem změny společenské smlouvy bylo pouze změnit počet jednatelů, a to ve vazbě na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 29 Odo 269/2002. Dovolatelka dovozuje, že odvolací soud řešil právní otázku jednatelského oprávnění P. K. v rozporu s hmotným právem. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.
Na majetek žalobkyně byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. srpna 2005, sp. zn. 43 K 15/2005 prohlášen konkurs. Správkyně konkursní podstaty podala návrh na pokračování v řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
V projednávané věci spatřuje dovolatelka rozpor napadeného rozhodnutí s hmotným právem v závěru, že valná hromada může rozhodnutím o změně společenské smlouvy rozhodnout o změně jednatele společnosti.
K tomu dovolací soud uzavřel, že takový postup není vyloučen. Stejně jako u každého jiného projevu vůle, je i u projevu vůle společnosti vyjádřeného v usnesení valné hromady, třeba vycházet nikoli z označení takového projevu, ale z jeho obsahu. Bude-li tedy z usnesení, kterým valná hromada společnosti s ručením omezeným rozhodla o změně společenské smlouvy, možno dovodit, že z něj vyplývá změna v osobách jednatelů, není žádného důvodu pro závěr, že takovým usnesením ke změně jednatelů nedošlo jen proto, že usnesení bylo označeno jako usnesení o změně společenské smlouvy. (Takový postup však, jak správně dovozuje dovolatelka, není přípustný při zvýšení základního kapitálu, neboť mu v tomto případě brání, že zákonem předepsané náležitosti takového usnesení a dodržení stanoveného postupu při jeho realizaci.) Rozhodnutí odvolacího soudu proto není v rozporu s hmotným právem a z toho důvodu dovolání přípustné není.
Otázkou, zda v projednávané věci skutečně valná hromada přijetím usnesení o změně společenské smlouvy projevila vůli provést změnu v osobách stávajících jednatelů, se dovolací soud nemohl zabývat. Její zodpovězení totiž předpokládá posouzení obsahu usnesení valné hromady a takové posouzení postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě a jen pro projednávanou věc. Ani otázka obsahu usnesení valné hromady tedy není způsobilá založit přípustnost dovolání v projednávané věci.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení §5 písm. c) ve výši 1.550,- Kč a §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a paušální náhradu 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinná nesplní dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 14. prosince 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu